Dnes prakticky o dvou fenomenálních jevech v českém pelotonu. Baráž a Bufet.  Obojí má samozřejmě svá pravidla ale snad jen u nás se striktně dodržují. A dle mého názoru absolutně nesmyslně. O co jde?

 

Baráž

Za pelotonem standardně jede rozhodčí, který má v cyklistice velmi omezenou moc, vlastní vývoj závodu moc ovlivnit nemůže (např. ve fotbale klidně rozhodne zápas). Co ale může, je tzv. BARÁŽ – stav, kdy rozhodčí odpojí kolonu mechanických vozidel, protože usoudí, že cyklista se pohybuje v této koloně neoprávněně.

Jak takový stav může vzniknout? Primárně se pohybují v koloně cyklisté, kteří odpadají. Pak sportovci, kteří mají defekt a vrací se zpět do pelotonu. A samozřejmě zde mohou být cyklisté, kteří si jeli pro vodu nebo se šli vyčůrat například, či jinak dobrovolně opustili peloton.

Baráž je zaměřena zejména na odpadávající sportovce, těm je zamezeno se vrátit do skupiny ze které z nějakého důvodu (většinou absence výkonu) odpadli. Je tak zajištěno férové závodění, kdy se závodník nemá šanci vrátit pokud na to nemá. Pak jsou tu defekty. Návraty po defektu jsou velmi kontroverzní, pravidla hovoří vcelku jasně – zakázaná pomoc mechanického vozu. Relativně tolerovaná je pomoc tím, že mechanický vůz dotáhne (za autem, nikoliv držením za auto) sportovce na konec kolony a dál už pak „jak umíš“. Odpojení kolony když se jde sportovec vyčůrat pak považuji za čirou zlomyslnost a vždy se velmi pobavím , když si vzpomenu na nadávky Milana Kadlece na ČP Příbram. Šel na záchod a díky tomu, že jsme v té době ještě vozili vysílačky, krásně jsme slyšeli co si Milan o moto-rozhodčím myslí. Milan očekával že se v klidu vrátí do pelotonu, bohužel se musel vracet sám a za své bez aerodynamické pomoci aut.

Poměrně zásadně baráž odnesou pak sportovci, když nastanou oba jevy – jak odpojení odpadlých sportovců, tak defekt. Pokud jsem v pelotonu a mám defekt, mám za sebou na větších závodech i 40 aut. Pokud proběhne výměna rychle, lze se bez větších problémů vrátit do pelotonu. Pokud je ale za pelotonem ještě odpadlá skupina, která je držena baráží od pelotonu, šance vrátit se zpět je prakticky nulová.

Pokud jsme však uprostřed kopcovitého závodu a rozhodčí odpojí odpadlé závodníky, považuji to za nesmysl. S největší pravděpodobností odpadnou v dalším kopce znovu a definitivně, takže nevidím důvod omezovat „právo na mechanický vůz“ sportovcům v pelotonu. Protože každá baráž způsobí nejen to zamezení návratu, ale i řádově minutové zpoždění při výměně defektu z pelotonu a tím zněmožnění návratu.

Jako trenér mládeže pak nevidím vůbec smysl v odpojení odpadlíků, kteří závod stejně nemohou ovlivnit. Alespoň potrénují a těm nejlepším třeba i závod znepříjemní. Samozřejmě jsem pro baráž ve finálních fázích závodu. Léčit si ale komplexy na relativně nevýkonných cyklistech, nepovažuji za přínosné.

Ve finále, chci svoje soupeře porazit a deklasovat na kole, ne tím že měli pech a měli defekt. Hezky mají trpět a prohrát férově na pásce 🙂

 

Bufet

Ještě bizardnějším pravidlem je omezení podávání vody sportovcům – hlavně v mládežnických kategoriích, kdy limit 50 a 20 km často omezí teoretickou možnost občerstvení na pouhých pár metrů. Zatímco o výše uvedené baráži jsem schopen debatovat a uvědomuji si jistou kontroverznost svého názoru a chápu důvodu PRO, pro omezení možnosti občerstvení si nedovedu představit v zásadě řádný relevantní důvod PRO.

Zažil jsem dokonce i reálné pokutování v odpadlé skupině! Což považuji skutečně za trápení mláďat.

 

A takový poznatek na závěr – jako reprezentační trenér juniorů se dostávám i na závody mimo naší zemi. V každém vhodném kopci lidé podávají bidony a pokud máte defekt třeba v Polsku, dotáhne vás zpět do skupiny i rozhodčí.

Pro neznalé krásných žen a zkratky BB bych pak doporučoval zavřít počítač s tímto blogem a otevřít si něco mnohem hezčího 🙂