Cyklistický závod trvá od 10s (200m) až po několik hodin. Každý dobrý cyklista by jen asi i velmi solidně např. stíhací závod na dráze (4minuty), přestože jezdí jinak závody na 5 hodin. Někdy tam je kopec, někdy fouká, někdy je ujetá skupina a někdy se třeba jede časovka. Velmi komplexní sport.

Atlet má trať dlouho 400m. Buď to běží jen na rovince (100m) nebo si to oběhne jednou, dvakrát, čtyřikrát…  stokrát (maraton). Každý má svou specializaci a v zásadě nic jiného neběhá. Zpestřením jsou snad jen překážky. Velmi lineární sport.

Trénink atletů tomu odpovídá. Trénují jen na těch svých 400m. Nebude to delší, nebue to kratší – je třeba běžet na čas a být tam první.

Trénink cyklistů tomu musí také odpovídat. Někdy vám někdo zrychlí, někdy soupeři nejedou. Někdy je tam kopec a někdy rovina.

Že je to jasné? Samozřejmě že je.

Ono je to totiž i pojetím a způsobem myšlení. Když to převedu do extrému (hodně!), atletický trénink podstupuje Froome. A obecně tým SKY. Lineárně, vyhrajeme TdF. Když vyhrál Wiggo TdF, vypadalo to skutečně jak když atleti běží 400m, jen mu to trvalo o něco déle. Mému způsobu myšlení, uvažování a trénování je bližší škola Contadora, Nibaliho a Valverdeho. Nebát se nastoupit, vyhrát na kostkách, nečumět na SRM. Vyhrát srdcem závodníka.