PohledemTrenéra.cz

o všem možném okolo cyklistiky a sportu obecně

Dogma zátěžových testů

Ehm…  tenký led!  Pozor!

Dnes spíše poznámka, na zamyšlení. Už jsem to jednou nakousl, ale opakování je matkou moudrosti (nebo senility?)

Co měří standardní zátěžový test?

Je prováděn v naprosté většině případů testování u nás. Sednete na kolo, stoupnete na běhátko. Roztočíte nohy, chvilku se zahřejete a najednou to začne bolet. Zvedá se odpor. U běhátka se dokonce zvedá ono běhátko a ještě ten pás zrychluje. Společné na obojím je neustále se zvětšující se zátěž. Do toho se zpravidla dusíte maskou, protože měří poměr kyslíku a oxidu uhličitého ve výdechu. Občas vás bodnou jehličkou s tím, že prý něco o laktátu. Test na běhátku končí pádem a zvracením. Test na kole končí pouze zvracením.

Co z toho plyne? Samozřejmě, jezděte na kole – to běhátko je fakt pakárna.

Tak ale vážně.

Změřeno bylo hodně, údajů je také hodně.

V praxi byla změřena schopnost přejet jeden kopec, který je neustále prudší a prudší a vy stále zrychlujete.

Závodů tohoto typu je skutečně velmi málo.

Znám člověka a byl jsem s ním společně dokonce na zmíněných testech, když mu bylo oznámeno že má doslova: „výkonnost průměrného hobby sportovce“. Faktem také je, že v té době vyhrával co se dalo. Na skutečně velkých mezinárodních závodech.

On tam samozřejmě jistý vztah je, dnes je to ale skutečně jen poznámka na zamyšlení. Co vlastně měříme a jak s tím naložíme. Protože tento druh testů vůbec neměří např. schopnost regenerace. A protože cyklistika není atletika, je nám tento druh testů menším střípkem do mozaiky, jak u jiných sportů.

 

 

 

« »

© 2018 PohledemTrenéra.cz. Design Anders Norén.

Pár slov autora webu...