Původní myšlenka tohoto blogu byla lehce odlišná, od následujícího textu. Nechtěl jsem se příliš zabývat tím co osobně dělám nebo jak funguje můj oddíl. Nicméně, vzhledem k tomu, že se snažím otevřít dráhovou cyklistiku pro co nejvíce lidí, je zde i nutnost sdělit lidem i pravidla fungování na dráze. Proč ne sem, že? 🙂

Takže předpokládám že základní věci, jako že se jezdí proti směru hodinových ručíček ví každý. Tedy většinou, některé tréninky se sportovci, které vedu, máme obráceně 🙂

Dráhovka nemá brzdy a přehazovačku, důvodů je mnoho ale jedním z nich je i plynulost. Od plynulého pohybu na dráze se odvíjí v zásadě všechno. Po oválu může jezdit obrovské množství lidí najednou, všichni se musí pohybovat ale plynule a předvídatelně.

Nejlépe předvídatelný pohyb je pohyb rovně.

Pokud mám potřebu měnit z nějakého důvodu směr, musím se jednak podívat jestli v místě, kam se chystám, někdo už není. Stačí lehce, stále bych měl sledovat kam jedu. V optimálním případě, např. při výraznější změně směru – střídání – i naznačím pohybem ruky, lokte…  Pokud se odpojuji z lajny, klidně i naznačím prstem doslova odbočení.

Na dráze máme zpravidla tři čáry – modrou, červenou a černou. Přestože se jejich využití týká zejména závodní cyklistiky, kdy vymezují sprinterské území a oblast pro vodiče, lze je využít jako vodítko pro rovnou jízdu. Pokud pojedu po černé čáře, nikomu nemohu vadit. Po červené je to už slabší, tam se pod nováčka nikdo netroufne najet a zabírá tak zbytečně místo. Modrá, jako střed dráhy je pak nejvhodnější na rovnoměrné najíždění kilometrů. Proto je vždy lepší, když na černé čáře není nikdo a ta je tak volná pro rychlostní trénink.

Lehkou specifickou záležitostí naší domácí cyklistiky, zejména Motola – protože jinde modrou čáru nemáme :/  – je fakt, že se od modré na rovinkách vzdalujeme a míříme směr bariéra a zpět. Hezky si tak vyrovnáme trasu.

Zkuste si tohle udělat někde vě světě, a budete za debila.

Přestože se tak u nás jezdí, popírá to právě prvně zmíněné pravidlo o plynulosti a předvídatelnosti. Lehce se může stát, že někdo pojede podle bariéry a najednou dojede skupinu na modré čáře, která ho najednou zavře. Tedy, zpravidla nejezdíme úplně k bariéře, ale necháváme tam vpravo trochu místa.

……………………………………

Tolik lehce úvodem k pohybu na dráze.Ještě krátké shrnutí.

Stačí jezdit rovně.

Ve spodní části dráhy se jezdí rychle, zpravidla se zde jezdí úseky atd. Všichni ostatní jsou hezky seřazení v lajně na modré čáře.

Na modré může být více skupin, rychlejší předjíždí tu pomalejší zpravidla zprava.

Obecné pravidlo – předjíždíme vždy zprava 🙂 Proč? Nikdy nevíme, jestli se osamocený jezdec nechystá slézt dolů a neodbočí tedy razantně doleva. Ve většině případů je proto lepší vždy předjíždět zprava.

Při střídání se podíváme za sebe, naznačím rukou a až poté střídám. Pouze pokud je na dráze omezená skupina lidí, střídá se vysoko. Konkrétně Motol je velmi krátká a nepřehledná dráha. Pokud je zde více sportovců, je lepší počítat se situací, že někdo rychlý pojede okolo 🙂