Hubnutí I.

Každý sportovec se dostane do stavu, kdy potřebuje shodit nějaký ten gram. Je až neuvěřitelné, jak se ze zdánlivě jednoduché činnosti (jako je hubnutí) stala věda. Nebo spíše pseudověda. Dnes tedy lehce mimo běžné téma, začínáme úvodem do hubnutí. Nejen pro výkonnostní sportovce 🙂

Dietní tyčinky vhodné nejen pro sportovce, ale zároveň pro ženy snažící se o užší pas. Zázračné metody laseru nebo chladu, kdy se hubne jaksi “samo”. A samozřejmě koktejl doplňků výživy. Když už se vyskytuje někde nějaké doporučení sportu, je to reprezentováno zejména express cvičením a zázračnými cviky. Přitom stačí v prvním kroku jednoduchá věc.

Nežrat jako prase a trochu víc se hýbat.

Všechno je totiž pyramida. Už v egyptě je stavěli, a dobře věděli proč. Ať už to bylo kvůli přistávání mezihvězdných lodí, nebo na broušení žiletek, každopádně je to stavba, kdy spodní díly velmi dobře drží ty horní díly. A funguje to.

Začínáme prvním kvádrem. Největší efekt má a zcela jednoznačně snížení energetického příjmu v kombinaci se zvýšeným energetickým výdejem. V rámci tohoto shledávám jako velmi efektivní podnikatelský záměr několika fitness studií ve svém okolí, kde je kombinována posilovna, tělocvična a rotoped s kadeřnickým salonem (káva, sušenka..) a restaurací. Na recepci je pak samozřejmě k prodeji nejen L-carnitin ale i energetické tyčinky a pro jistotu nechybí u vchodu automat s nějakou tou bagetou.

Velmi dobře fungující jsou již zmíněné kryolipolýzy a laserové hubnutí…   Návštěva je samozřejmě nutná minimálně dvakrát v týdnu. Je to tak drahé, že z výplaty běžné populaci nezbyde už na jídlo, takže efekt hubnutí se dostaví velmi rychle. A samozřejmě ale nechybí poučka, že je nutné se také k tomu hýbat.

Trošku vážně ale…

Tělo považuje tuk za nejcennější komoditu jakou má. Přorozeně se ho snaží ukládat, je to racionální chování. Naše  chování být co nejhubenější zrovna dvakrát racionální není, protože pak nemáme co za krizových situací pálit. Nicméně žijeme v době relativního blahobytu, takže si můžeme dovolit sportovat, což je věc, která je už úplně mimo každé racionální chování 😀 Ale zpět. Vyloučení tuku močí (masáže, kryolipolýza, baňky… ) jak je prezentováno je nejen nesmysl, ale hlavně dost nebezpečná věc. Přítomnost tuku biologického původu v moči se totiž nazývá lipidurie. Indikuje těžkou ledvinovou dysfunkci. Objevuje se při silném poškození a nekróze renálních buněk, jako u nefrotického syndromu, pokročilého diabetu mellitu nebo některých intoxikací. Takto tedy ne.

Takže předpokládejme, že se tělo chová racionálně a nebude se zbavovat cenného tuku jen tak. Zbývá tedy ovlivnit způsob spalování energie. Nejdříve je třeba řešit celkovou sumu enegie do těla vpravenou, v druhém kroku je třeba se zamyslet, jestli stejný enegetický příjem v podobně sladkosí je pro tělo stejný, jako příjem masa nebo klíčků. Je třeba se zamyslet nad tím co je cukr, tuk a bílkovina. A hned poté se podívat jak funguje metabolismus. A máme hned další pojem – hormony.

Z hormonů začneme inzulinem. Je to jakýsi stabilizátor. Vstup sacharidu do těla se rovná vylučování inzulinu (glukóza v krvi). (První odbbočka: glukóza – nikoliv fruktóza. Sacharóza se pak štěpí na glukózu a fruktózu.) No a co s tou glukózou ten inzulín udělá? Tělo udrží jen cca 500g glykogenu v játrech. Kam s tím glykogenem dál? Tuk? ANO!

Takže shrneme to. Sníme něco sladkého, vyplaví se inzulin. Ten začně ukládat cukry do tuků, protože někam s tím cukrem musíme.

Stabilizátorem jsou také ona zmíněná játra. Do jater přichází krev s různou hladinou glukózy, na výstupu je to už relativně stabilizované. Od toho je inzulin a jeho “protifunkční” glukagon.

Citlivost na inzulin má co do činění s tím, jak vaše buňky na inzulín reagují. Kdo má tělo hodně citlivé na inzulín, tomu stačí menší zvýšení hladiny inzulinu v těle pro zpracování sacharidů.  Lidé kteří trpí rezistencí na inzulín (diabetici druhého typu), vyžadují větší dávku inzulinu k zpracování přijatých sacharidů. Jsou málo citliví na inzulín.Co to znamená? Pokud máte vyšší citlivosti na inzulin, jste schopni jíst sacharidy bez přílišného zvýšení hladiny inzulínu v těle. Proto existují lidé, kteří ať sní co sní, jsou stále hubení. Mají vysokou citlivost na inzulín a ten jim nikdy nestoupá do závratných výšek. Pokud je hladina inzulínu dostatečně nízká, mastné kyseliny jsou přeměněny na energii a inzulín je nezpracuje = hubnete, nebo nenabíráte na váze. Jakmile se hladina inzulínu zvýší, úbytek tuků z těla se zastaví. Lidé, kteří dlouhodobě doslova bombardují svá těla jídlem s vysokým glykemickým indexem a sacharidy, se pomalu ale jistě stávají odolní vůči účinkům inzulínu v těle a jejich citlivost na tento hormon klesá. Když sní jídlo bohaté na sacharidy, jejich tělo uvolní více inzulínu než je běžné. Vyšší hladina inzulinu = více ukládání tuků v těle.

Což je  mimochodem jedním z důvodů, proč mají vrcholoví sportovci po skončení kariéry tendenci kulatět. Při vrcholovém sportu je příjem sacharidů relativně vysoký, ale opodstatněný.

Citlivost těla na inzulín se během dne mění. Nejvyšší je vždy ráno, nejnižší pak večer. Proto je nejlepší sacharidy konzumovat hned ke snídani, pokud možno v dopoledních hodinách. Další možností je konzumace sacharidů před nebo hned po sportovní aktivitě. Tou dobou má tělo nejnižší množství glykogenu ve svalech a játrech. To je správný čas, kdy svalům a játrům můžete dodat glukózu, o kterou přišly při sportu. Přijatá potrava se přemění na glukózu a dostane se do krevního řečiště přibližně za 1-2 hodiny po konzumaci jídla. Je tedy vhodnější sacharidy přijímat před sportem, než po něm. S plným žaludkem se zas bohužel ne moc dobře sportuje.

Nežrat jako prase – sladké nejíst k večeři

To máme prvn shrnutí, co to znamená “nežrat jako prase”. Tím se dostáváme od celkového množství energie přes složení energie až po načasování oné energie. Řešení hubnutí je několik. Můžete konzumovat sacharidy v okamžiku, kdy je citlivost na inzulín v těle vysoká, nebo přidat do stravy tuky. Tuk v jídle má úžasnou vlastnost, dokáže člověka zasytit. Glykemický index tuku je nula. Příjem tuku nemá žádný vliv na hladinu inzulinu ve vašem těle. Celkové množství inzulinu není závislé na tom, kolik sacharidů zkonzumujete, ale jak rychle se tyto sacharidy stráví. Rafinované (uměle připravované) cukry se tráví rychle, zvyšují tedy prudce hladinu inzulinu, a proto se jich máte vyvarovat. Ale když například sníte misku müsli (rychle stravitelné cukry), můžete učinit taková opatření (přidáním jiných potravin), abyste zajistili, že se cukry budou pomaleji trávit. To povede k tomu, že se bude uvolňovat méně inzulinu a tím inzulin méně ovlivní vaší schopnost spalovat tuky.Proto vznikají výživová zvěrstva (z pohledu kuchaře) jako je müsli s vajíčkem – strava kombinující sacharidy s bílkovinami už má pak glykemický index trošku jinde. Zelenina obecně pak zpomaluje trávení sacharidů. Proto večerním salátkem nemůžete nic pokazit.

Příště pak rozebereme tvorbu enegie trošku více do hloubky, ještě se podíváme na růstový hormon a další parametry lidského těla.