Nedávno jsem jednomu potenciálnímu adeptovi na trenéra dlouho povídal o tom, jaké to je být trenérem. Dlouho jsem také vysvětloval svoje základy tréninku a myšlenkové koncepty. Poměrně hodně toho je založena na psychologii. Večer jsem si pak ještě sedl k internetu a chtěl si něco přečíst, ještě drobet teorie a s hrůzou jsem zjistil, že je jen velmi málo dostupného textu o motivaci sportovce.

Jsem trenér mládeže, takže část tréninku se lehce překrývá i s výchovou, ve skutečnosti často trávím se svěřenci více času jak jejich rodiče.

Takže dnes jen taková úvodní myšlenka.

Sportovec spáchá nějaký drobný prohřešek – nemá kompletní vybavení, rozbité kolo, jídlo na cestu atp. Jaký má přijít trest?

Bohužel, co jsem tak přelétl pár textů, „trestem“ se stává kolečko navíc, kliky, dřepy s výskokem…
Skutečně má být trestem to, co je vlastně odměnou sportovce – trénink? Nebuduje se tím čistě náhodou dost negativní vztah k fyzické aktivitě?

Je to skutečně jen drobnost, ale ve finále se na tomto případě větví celé myšlenkové koncepty. Já chci, aby moji sportovci měli sport rádi a ne aby to byl trest. Zmínění koncepty se pak přelévají z psychologie i do vlastního sportovního tréninku!