Před pár dny jsme v týmu dokončili další vlnu testování výkonnosti. Opět mám díky tomu mnoho postřehů a to hlavně díky otázkám sportovců, což je na tom snad to nejlepší. Protože sportovec informující se a zajímající se o své tělo je mnohem efektivnější. Jsou na to i studie, ale zde si vystačím s vlastním dojmem a zkušenostmi.

 

Takže, máme to za sebou. V minulosti jsme změřili hodně věcí, ale průběžná kontrola je asi mnohem podstatnější než jeden nárazový test. Když nepočítám měřené tréninky či nějaké různě cílené testy, má téměř každý sportovec v mém týmu za poslední půl rok dva 5-1-5 testy, minimálně jeden all-out test, jeden field test (stíhačka jednotlivců). V kombinaci s měřenými tréninky či závody je to hromada dat.

Jak vše interpretovat.

Díky množství dat jsem schopen dobře odlišit chyby měření od skutečnosti. Chyba se stane, ale jen ve větším množství vzorků se najde. Mám jednoho klienta, a právě absence prvotních dat je vlastně problémem, jak stanovit správně trénink.

Dnes o dvou použitých testech a jak se na ně dá nahlížet. 5-1-5 test je variantou klasického rampového test, pět minut šlapete na nějaké zátěži, minutu nešlapete a pak pět minut opět na stejné zátěži. Minutku volno a celé znovu, jen zátěž se zvedne. Sledovat se dá hodně věcí, ale laicky – hledáme reakci těla na volno a následně zátěž. Vlastní wattová hodnota mě pak vlastně ani nezajímá. Každé tělo reaguje jinak, každý má svou limitaci jinde – dobře z testu můžete vidět, jestli má sportovec relativně slabý oběhový systém, dýchací systém nebo svalový systém. (Nebo taky ne, není to jednoduché 😊 )

Pak často a s oblibou používám test do maxima – klasický spurt, minimálně na 30s . Dost to bolí. Vtip je v tom, že ten spurt se opakuje – a to i pětkrát. Zde mě už zajímá i wattová hodnota, dokonce bych řekl že velmi. Hledáme totiž vývoj maximálního výkonu v čase, tedy pokud např. umím spurtovat na 1500W a druhý spurt už jen 800W a třetí na 600W je to očividně jiný výsledek než všechny tři fouknout na 750W.

Zatímco první test nechávám sportovce často jezdit na Kickru, kde se požadovaný výkon jednoduše nastaví, a i protokol měření mohu dobře nastavovat všechny testy kde se nějak razantně zrychluje jezdíme na Wattbiku. Proč takto? Existuje mnoho vysvětlení, ale v situaci, kdy mám od každého zařízení jeden kousek, zvládnu takto dva sportovce najednou. Testování tak zvládneme rychleji, kluci skončí najednou, a ještě objedou společně trénink – takže testem nenarušujeme přípravu. Díky tomu, že testujeme vlastně pořád, si mohu dovolit tuto kombinaci. V případě že měřím jen jednoho sportovce, měřím přes Moxy více svalů – nejen nepracující svaly (jak je standardně zvykem) ale i dýchací či ostatní svaly na noze (vastus medailis, rectus femoris, gluteus…  měření mám více)

Tak a teď konečně k tématu článku.

Posun v čase. Vývoj křivek.

Každý test skončí vždy tím, že najdeme něco, co selhalo. Nebo alespoň bych měl najít. A ono by se to mělo měnit, protože jsme už v sezoně. (!)

 

Takže – pokud měl sportovec před čtvrt rokem nějaký problém, už by se na něm díky intenzivní práci měla tato práce projevit.

 

A to byla ta myšlenka – doplnění minulého článku o testování.

 

Najít slabinu, pracovat na odsranění a také provést občas objektivní kontrolu správnosti. Třeba se má dělat něco jiného, že?