Už jednou jsem lehce nakousl myšlenku rozjetí před závodem. Aktivace všech systémů. Příprava na maximální výkon.

Dnes jsem psal krátký post o tom jak mě vždy MS nakopne kupředu, takže proč se nerozepsat ještě k tématu rozjetí?

Sprinteři startující z bloku jedou závod na desetiny, setiny i tisíciny vteřiny – už jen start z bloku může dost ovlivnit celkové pořadí. Znáte tenisák? Nebo reakční míček? Rozjetí totiž nemusí být jen šlapání na kole, zahřívání svalů – aktivovat je třeba skutečně vše.

Před časem jsem do rozjetí zařazoval serii spurtů, zakončenou v tahu na lehčí převod – cílem bylo stimulovat kardiovaskulární systém relativně vysokým tepem při nižším svalovém výkonu. Pro někoho dost podstatná věc, pro jiného jsou to krátké pevné starty – to je vlastně komplexní silová simulace, aktivuje se i střed těla.

Jeden sportovec překonal svým výkonem možnost rozjetí na válcích – aby dosáhl potřebného zatížení, dostával se se již do extrémních otáček. Reálně se tak musí rozjíždět buď na ergometru, nebo k válcům přidat magnetickou brzdu. I toto se v čase mění a je třeba na to myslet.

Razantní spurt musí mít alespoň 30s, obecně v sérii. U mladších se mi ale osvědčilo začít na kratší době, 10s. Výkon tak nekolísá a zbývá tak výkonnost na finální opakování – tj. např blok 10s max – 30s volně – 20s max – 30s volně – 30s max se jede hlavně kvůli poslednímu intervalu, ale do něj přichází tělo již ve vyšší tepové frekvenci ale pauza 30s víceméně stačí na dorovnání hladiny svalové saturace.

Znám i sportovce který se rozjíždí také stoupajícím systémem – 10s 4min volně 12s 4min volně 15s. U toho mi malinkou uniká přesný smysl, nicméně i taková je varianta.

Jeden z našich nejlepších časovkářů se rozjížděl systémem 3 minuty zátěž, 1minuta volno. Zátěž měřil TF, hezky stoupal s výkonem až nahoru.

Systémů, myšlenek či nápadů je obrovské množství – každý bude mít něco do sebe. V zásadě je to vrchol individualizace přípravy, takže byť jsou zde nějaká jasná pravidla tak by rozjetí mělo aktivovat vše co bude potřeba používat s ohledem na vlastnosti nejen očekávaného výkonu ale hlavně i sportovce.

V ideálním případě si rozmyslím, co je cílem a buď hromadně či každý systém samostatně aktivuji. V jedné části mi v tom hodně pomáhá Moxy. Jednak SmO2, ale osobně si myslím že zejména příprava směrem k „optimalizaci“ Thb je pro „vytrvalostní“ (v uvozovkách, dráha je už vlastně jen sprint – když pomalu tak lehce nad 50kmh) zásadní. Pak následuje třeba studium psychologie…    je to vážně komplexní problematika. Nedávno mi to i hezky v jedné odpovědi na mou otázku Jiří Dostal rozepsal – jak je metabolismus O2 či glykolýza ovlivněna už jen tím jestli je člověk naštvaný/spokojený.