Následující text rozebírá morálku a schopnost pracovat. Jde do velké míry o jednu z nejoblíbenějších teorií, jaké mám a jakou vyprávím svěřencům.

Několik věcí, ze kterých vychází následující článek:

  • Hlavní věcí, na kterou je třeba se při sportování zaměřit, je efektivita práce.
  • Cyklistika je sakra tvrdý sport.
  • Sportovec se musí ráno probudit jako sportovec a večer ulehnout jako sportovec.

 

Z těch třech bodů plyne jedna zásadní věc. Krom jiného se sportovec musí většinou omezovat. Nejíst jako čuně, držet si váhu, trénovat i ve špatném počasí…   Věcí, které vrcholový sportovec nedělá je poměrně dost. Zároveň jsme ale lidi a každý má nějakou tu neřest. Nebo tedy většina, kdo je dokonalý tak se ho článek samozřejmě netýká

Každý také disponujeme nějakou tou „morálkou“. Prší a stejně jdeme na trénink. K snídani si nedáme klobásu s vajíčkem před intervalovým tréninkem (ne že bych tedy zrovna já toto měl rád :D) Všeho je ale omezené množství a proto ten „kýbl s morálkou“.

Na základě prvního bodu, tedy co nejvíce pracovat efektivně, je třeba s tím kýblem respektive s jeho náplní pracovat. Pokud vyloženě ujíždím na té klobáse k snídani a nemůžu bez toho existovat, byla by škoda si vyčerpat veškeré morální schopnosti jen na tu klobásu a pak se ve všem ostatním zlomit.

Každá neřest, každá drobnost v čem se omezíme, nám sebere kousek té morálky. Naopak pěkný trénink, projížďka nebo hezká večeře zase ten kyblík plní. A je třeba to vyvažovat a nejen se omezovat, ale i mít ten kyblík plný do závodů. Protože jen tak se můžeme gumovat na škarpě a při dešti a jen tak se z toho nezblázníme.

Další věcí je pak velikost toho kyblíku. Podobně jako trénujeme a snažíme se zvětšovat schopnosti těla držet zásoby glykogenu, tak stejně je dobré trénovat a pokoušet se nejen dobře hospodařit s naším kyblíkem morálky, ale snažit se mít ten kyblík co největší.