Cyklistika je sport individální ale i týmový, lehký i těžký ale vždy krásný. Emotivní.

Pamatujete si TdF 2013 když jeden z favoritů, Valverde, měl defekt a nedotáhl se zpět? (online záznam). Celý tým na něj počkal, jenže se roztrhali sto metrů za skupinou a nikdo z nich to nedojel. Spolupracující tým je zpravidla extrémně silný, mnohem silnější jak součet všech jednotlivců uvnitř týmu, či skupiny.

Když chtějí cyklisté něco dojet neboo ujet, zpravidla se seřadí za sebe. Tomu velí základní a selský rozum. Po krátkém setrvání na špici vystřídají a zapadnou do háku na poslední místo a jede se stále dál. Extrémem této „lajny“ je pak „kolotoč“.

V kolotoči střídá první jezdec ihned jakmile se dostate na první místo. Má tak prostor předvést maximum a ihned odpočívat. Jakmile vystřídá, je nahrazen dalším, za kterého se následně schová.

Vždy se najde někdo nejsilnější.

Vždy se někdo takový najde – kdo má více sil, je lepší nebo so prostě více věří. A na prvním místě v dobré snaze zůstane o něco déle. Závodníka za sebou, který doufal že si za ním odpočine, tím odrovná. Nemá se totiž za koho schovat. Ten co přichází na první místo po tomto zrychlení, zpravidla lehce zpomalí protože nemůže předvést zmíněné maximum – už ho předvedl aby se vůbec udržel v háku. Celkový výsledek? Jeden zrychlil, dva zpomalili…

V jednotě je síla!

Nejsilnější sportovec, pokud chce využít síly skupiny, bude ostatní podporovat morálně, klidně jim přiveze vodu, pití, popostrčí je do háku…  ale nikdy jim nebude zrychlovat a cukat. Protože kompaktní skupina, jedoucí plynule a pohromadě je v zásadě nezničitelná. Síle kolotoče neodolá žádný samostatně jedoucí peloton, který jede chaoticky a cuká s tempem.

I takový borec, jako je Valverde, si myslel že těch sto metrů už dojede sám, bez pomoci. Nedojel…

 

Mě osobně se stalo něco podobného na vodě – při jedné soutěži jsme jezdili na člunech a surfech na střed nádrže Lipno, kde byl ukotvený raft. Tam jsme se museli jako tým shromáždit a dál pokračovat. Já byl plavec s tím že člověk na kajaku mě mohl táhnout za sebou. Když jsem byl jen kousek od raftu, rozhhodl jsem se že doplavu aby měl kajakář čas navíc a mohl se otočit pro další lidi. Teď se hodí zmínit, že uprostřed Lipna jsou někdy vcelku vlny. Kajakář se vrátil a táhl vor či cosi co zapadalo do té soutěže, mě každopádně po patnácti minutách usilovného plavání nabral na stejném místě, jak mě opustil.