10
Všimli jste si, jak jsme v zajetí desítkové soustavy? Máme deset prstů a tak si ulehčujeme celý život a vše převádíme na desítky. Máme taky rádi šedesátkovou soustavu, protože jsme celý den ve stresu, nikdo nemá na nic čas, a tak ten čas aspoň rádi měříme.
Tělo ale funguje jinak. Například o tepové frekvenci se dozvíte, že se pohybuje v populaci okolo 72 tepů za minutu. Není to ani 100 ale ani 70. Na druhou stranu, zásoby ATP jsou často uváděny jako 100g a že to je zásoba na 10 vteřin maximálního výkonu. Teď by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby měl člověk prostě jedenáct prstů. Zásoby ATP by byly 110g a stačilo by to na 11 vteřin? Nebo kdyby světu vládli (prý velmi chytré) chobotnice. Bohužel, zásoby energie jsou 80g – mají přeci osm chapadel.
Vidím často cizí tréninkové plány a nějaké intervaly se opakují zpravidla pětkrát. A já se ptám, proč ne šestkrát? Trvají často minutu, pět, deset, patnáct…
Skutečně se tělo chová podle toho kolik máme prstů a jak si ve staré mezopotámii měřili čas?
Svět si zjednodušujeme, to je zřejmé, jasné a má to svoje důvody. Jenže pokud chceme dosahovat špičkových výkonů, bude podstatné, jestli bude interval v zatížení dlouhý šest nebo deset vteřin a jestli se pojede třikrát či desetkrát.
Ale hlavně – až si dáte v kopci pět nástupů, zeptejte se sami sebe, jestli by nešel i ten šestý, případně jestli není už těch pět moc a nestačí čtyři.
Dva američtí “guru” on-line tréninku Hunter Alen a Joe Friel pojímají tuto problematiku také dost odlišně. Hunter ve své knize Training and Racing with a powermeter říká, že jen ten poslední interval se počítá, jen ten vás posune dál než vaše soupeře. Oproti tomu Joe v knize Fast after 50 říká: intervaly skončete když myslíte, že ten další by byl poslední který zvládnete, jen tak se vyvarujete zranění, přetrénování, vyhoření. 🙂
Při tréninku podle nějakého systému, který je oproštěn od desítkové soustavy (zde např watt je odvozen od kilogramu, metru a vteřiny) tak je tím probém “10” částečně vyřešen.
No a obecně ke skončení tréninku, já osobně se spíše přikláním k první variantě. Faktem ale je, že jsem také “Fast after 50” nečetl, kdežto “Training and Racing with a powermeter” ano 🙂