Jak chápat tréninkové zóny?

Samotná problematika tréninkových zón je neuvěřitelně komplexní. Zejména tedy jejich stanovení. Článek navazuje na 13. díl podcastu.

Proč zóny vlastně potřebujeme a k čemu jsou dobré? To je kardinální otázka. Zóny potřebujeme pro rozumné uchopení tréninku. Čistě protože trénink pomocí zón je replikovatelný, uchopitelný a hlavně pochopitelný. Jeden daný trénink můžeme zopakovat. Stejně tak rozumět tomu, co má splnit.

Problémem zón je ale jejich ukončení.

Vždy někde začínají a někde končí.

Znáte ten problém v tištěných mapách? Zpravidla se nacházíte na okraji papíru. U turistických skládaných map se pak většinou člověk nachází v přehybu.

Ještě ke všemu v tom jediném, kde se používáním udělala díra.

Problémem také je, že v přírodě se velmi málo vyskytují ostré hrany. Jen málo věcí je binárních, dvoustavových. Jasně, voda mrzne při nule a vaří se na stovce. Jenž vždycky se najde nějaký chytrák, který si bude chtít uvařit vodu v horách a ona se bude vařit dřív.  A  s tou nulou ta také není tak žhavé. http://www.ovodarenstvi.cz/clanky/voda-muze-byt-tekuta-i-pri-157-stupnich-tvrdi-rakousti-vedci

Co je pak vyloženě nepraktické, je složení našeho těla. Můžeme si ho rozložit do systémů a subsystémů. Opět, jenom protože se nám s tím bude lépe pracovat. Ne že by tak tělo skutečně fungovalo.

 

Moje oblíbené dýchání je takové marketingové a IT oddělní. Na výkonu (prodeji) se nijak nepodílí ale zdrojů žerou děsně moc. Samotné dýchací svaly spotřebovávají neuvěřitelné množství kyslíku pro svůj vlastní chod.  No a celý tenhle systém je vcelku samostatný a má nějaké ty prahy. A jakmile je někde práh, je tam i zóna.

Srdce jako hlavní motor má otáčkoměr, tedy tepovou frekvenci. A i zde nám dochází ke změnám v závislosti na podávaném výkonu. Takže další prahy, další zóny.

Vnitřní stav těla dobře popisuje třeba laktát. Laktátové prahy a následné zóny jistě znáte.

Těch systémů je hromada, můžete tam mít i věci jako vylučování hormonů ale i teplotu tkáně.

Těch prahů je tedy úměrně k tomu, ještě větší hromada.

A okolo každého prahu je zóna. Jedna vlevo, druhá vpravo.

Pokud tedy práh bude tou hranou, ještě můžeme říci, že práh bude ve středu zóny.

Oboje má svůj smysl totiž.

A v tom je celý problém zón.

Že je potřebujeme pro popis tréninku, ale obecně to nedává naprosto smysl.

Je to potřeba trochu rozškatulkovat.

Proto je několik metod stanovení tréninkových zón.

A vtip v tom, která funguje je právě ten komplex systémů.  Pokud se mi ventilační práh překrývá s (dosaď si sám) bude jeden trénink efektivně působit na dva systémy najednou. Pokud k překryvu nedojde, budu trénovat jeden systém pod prahem a druhý nad prahem.

A to jsme zpět u limitací.

Ta jedna konkrétní metodologie tréninku vždy odpovídá nějakému poměru mezi jednotlivými fyziologickými systémy v těle. Proto jeden trénink někomu funguje a stejný trénink jinému nefunguje.

Velmi dobře má tohle promyšlený test INSCYD – máte vysoké VO2Max a nízké VLaMax ? Nebo obráceně?  To že máte zrovna stejné FTP je vcelku jedno, trénovat budete naprosto jinak.

Přijde vám to složité?

Hodím do toho ještě jedny vidle – jde totiž i o rychlost změny stavu. Pomalá změna může vést k širokému prahu jako takovému, rychlá změna se může přiblížit skutečně ke dvoustavovému hodnocení. To je info  obrázku.

V příštím článku se na tohle podíváme více do hloubky. Nejde totiž jen o fyziologii, ale hodně i o vnímání tréninku jako takového. Bez psychologické složky se bohužel obejít nedá.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*