Jak dostat Stryd pod tlak

Třídílný článek o technologiích

  1. Technologie
  2. Jak dostat Stryd pod tlak
  3. Stryd pod tlakem vol. 2
  4. bonus: pár plánovaných dílů podcastu o běhání

Do portfolia sportovců, o které se starám případně jim poskytuji nějakou formu zázemí, od testování po konzultace či plány, se přidávají v poslední době běžci a triatlonisté. Takže moje motivace naučit se pracovat se Strydem je jasná.

Proč dostávat Stryd pod tlak? Vždy když mám něco nového, rád rozumím pozadí toho, jak to funguje. Chápat souvislosti. Vše si nejdřív zkouším na sobě.

Když jsem se v minulosti učil na nějakou zkoušku, nejdříve jsem přečetl celá skripta (a vlastně všechno k tématu) jako beletrii. Ne že by to nějak pomáhalo k vlastní zkoušce, ale poznal jsem rozsah předmětu a rovnou identifikoval místa, na která se asi zkoušející zaměří. A samozřejmě, co nemá smysl se učit.

Ze stejného důvodu se snažím každé nové zařízení, které používám při tréninku, dostat do krajních situací. Zjistit, jak fungují. Pokud se bavíme o měřících zařízeních, tak nejdříve mě zajímá, co to vlastně měří a jak se k tomu to zařízení dopracovalo. Tím identifikuji místa, kde jsou případné slabiny a silné stránky.

Až potom se zajímám o přesnost. Krom toho, testů přesnosti konkrétně Strydu je vcelku dost.  

Protokol testů vycházel z těchto zařízení a jejich kombinací:

  • 2x Stryd Wind
  • 4X Moxy monitor
  • 1x maska VO2 Master
  • 1x hrudní pás

Specifiky pak:

  • Garmin hodinky
  • Igelitový pytlík
  • Dvoje boty (Hoka Torrent a Brooks Caldera)
  • Jeden pes (Richard)
  • Dva telefony
  • 5kg závaží

  • Dva Strydy pro měření obligátních věcí, ale jak jsem zmínil, chtěl jsem dostat Stryd víc pod tlak.
  • Takže na každou nohu jeden a měnit umístění na botě.
  • Na každou nohu jinou botu
  • Každému Strydu nastavit jinou váhu běžce
  • Jeden Stryd v teple a druhý v zimě (pytlík k ohřevu)
  • Jeden Stryd s jinou vlhkostí (opět pytlík)
  • Běhat stejný okruh při jiné teplotě
  • Nechat se tahat psem (sedí se v sedáku jako když lezete po skále a pes má takový spešl postroj a běžce táhne)
  • Běhat hodně z kopce, hodně do kopce (po asfaltu i bahně)
  • Různé kombinace výše uvedeného
  • …včetně běhu každou nohou jinak. Jak? No přeci po kolejích 😀

U každého měření je třeba mít něco „pevného, takže pro kontrolu nepoužívám pouze tempo z GPS v hodinkách ale hlavně reálný „metabolický výkon“ (tohle se imho fakt nepovedlo) z masky VO2 Master a díky čtveřici Moxy monitorů se dá vcelku solidně porovnávat intenzita práce i za rozdílných podmínek.

Tady totiž nastal trochu problém, poslední dva měsíce se počasí nedrží víc než dva dny. Právě třeba dýchací maska analyzuje množství kyslíku v dechu a je pochopitelně extrémně závislá na vlhkosti a teplotě.

Protokol testů byl různý, od trailových běhů po běh po asfaltu u nás na velodromu. Pro přesnost mi přišla lepší letištní plocha, než běh po klasickém atletickém oválu. Ale jak už jsem zmínil, tohle není nosnou věcí a víc než přesnost mě zajímalo CO to vlastně měří.

K čemu jsem dospěl?

Potvrdil jsem si sice vcelku solidní korelaci mezi spotřebou kyslíku a watty, nicméně u toho mám velké ALE. Právě pomocí výše uvedených manipulací jsem tu závislost cíleně rozpojil. Resp. když to hodně přeženu (hodně) tak vývojáři Strydu udělali nejprve zařízení a pak teprve hledali, co to vlastně měří.

testování v noci (nižší teplota)
běh s maskou

Matematická přesmyčka

Stejně jako si cyklisté osvojili „normovaný výkon“ a hodnotí tím tréninky vlastně bez znalosti co to je, myslím že si běžci velmi rychle osvojí práci s watty také.

Proč se zavedl normovaný výkon? Protože běžný výkon nedával „smysl“. Tak se vzala vcelku jednoduchá matematická operace, která „upřednostní“ vyšší intenzitu. Ale zase ne moc. Prostě tak akorát. To že se použila zrovna tato operace (průměr dat za 30s, umocnění, průměrování a odmocnění) je jen na naší volbě. Těch 30s není dogma, stejně tak ona čtvrtá mocnina. Prostě se to vzalo „tak akorát“.

Jak se to „tak akorát“ dělá?

Když máte hodně čísel (hodně dat), není to problém. Vezmete pár tisíc tréninků a uděláte nad nimi několik hrátek s čísly. Cílem je „normalizace“ takže povětšinou nějaké srovnání dat. Ve statistice se často snažíme srovnat data na Gaussovu křivku – jednak se s tím dobře pracuje a hlavně (!) vždy pracujeme s nějakou mírou pravděpodobnosti.

A pokud nějaký model bude fungovat pro 70 procent lidí s 98 procentní úspěšností, jde o velmi dobře prodejný model.

Svojí cílenou manipulací jsem se dostal se Strydem do těch krajních bodů té křivky, kdy už moc dobře nefunguje. Tím ale zjistím dobře to, kde funguje.

Pak je to win-win

Vědět JAK to funguje a tudíž to používat tak, aby to (cokoliv) mělo vysokou přidanou hodnotu.

A právě z podobné manipulace mírně podezřívám autory Strydu. Ta korelace se spotřebou kyslíku je totiž principálně „divná“. Prostě to je až moc dobré, ale malý pod na botě dával stejné výsledky jako zařízení dvacetkrát dražší a umístěné mnohem blíž k „tělu“ ve smyslu metabolismu.

Jsem si totiž vcelku jistý, že je tady sice velmi vysoká korelace se spotřebou kyslíku měřenou maskou, ale (relativně) nízká kauzální závislost. V extrému to lze přirovnat jako závislost počtu utopených lidí v bazénu a filmů s Nicholasem Cagem. Toto srovnání je samozřejmě přehnaně absurdní, ta kauzalita v případě Strydu tu je jasná a nesporná.

Gaussova křivka – princip normalizace dat

Nicméně, Stryd umí velmi dobře detekovat obuv. Je to pochopitelné, k biomechanice má naopak velmi blízko. Testování, v jakých botách poběžím rychleji je tedy určitě smysluplné.

Reálně je to jediné zařízení, které je schopné porovnávat běh v rozdílném terénu. Dechová maska to umí pochopitelně také, ale omezení, které má (změny vlhkosti, nepohodlí, doba použití…) jsou až příliš velká v relaci s malým podem na botě.

Změny techniky běhu zaznamená také vcelku dobře, otázkou k debatě je pak ale interpretace. Která hodnota je lepší a jakým tréninkem ji ovlivnit. Jestli se časem vyprodukuje metodika, potenciál tu bude (je).

K technice běhu se váže i měření s Moxymonitorem. Čtenář tohoto blogu asi ví o co jde, článků je tu o tom dost. Každopádně, biomechanika běhu měřená saturací pracujících i pomocných svalů (najednou) má vcelku jasnou závislost na metrikách, které Stryd generuje.

Trochu „problém“ nastává, při změně biomechaniky pohybu. On to ale není problém, je to vlastnost modelu. Ale upozornit se na to musí.

Totiž, výsledný běžecký výkon zdánlivě velmi dobře srovnává běh v různém terénu. Po prvních testech se mi to zdálo jako ultimátní řešení pro závodní běh, resp. přesnější tréninky, v terénu. Chvilku po polní cestě, chvilku po lese, chvilku v bahně, chvilku po ledu. Prakticky dnes není možné nějak porovnat intenzitu těchto různých podmínkách.

Řešením byl právě Stryd.

Jenže když vezmu jako etalon (ano, tady je slabé místo všeho, co jsem změřil – vše bych potřeboval ještě kalibrovat v laboratoři, tam bych ale velmi těžce běhal v bahně do kopce) kombinaci dýchací masky s měřením spotřeby kyslíku a reálnou saturaci ve svalech včetně standardních běžeckých metrik jako je kadence, zjistíme poměrně razantní změnu techniky běhu.

Tady je druhé velmi slabé místo. Jsem velmi specifický jedinec. Odtrénováno mám jako bývalý profesionál tisíce hodin na kole, ale jen velmi málo odběháno. Reálně běhám teprve rok, takže jsem si techniku běhu posunul s letošními odběhanými 1300km po lesích snad na lepší úroveň, ale stále je jasné že jsem dost v nepoměru mezi vlastní fyzickou výkonností a technikou běhu. Nicméně, tuhle svojí nestandardní vlastnost jsem se pokoušel překrýt kontrolním měřením jiných sportovců, které ale bohužel rozhodně nebylo tak rozsáhlé.

 V praxi tedy lze velmi dobře porovnávat různé terény, ale trochu jinak, než je ta zdánlivě jednoduchá cesta. Když to zkrátím na jeden konkrétní případ, pokud mám CP 290W měřené v z okruhových běhů většinově po loukách, nemohu na toto CP běžet (cílovat výkon) v jiné disciplíně, například výběhu z Vrchlabí na Žalý.

Toto je extrémní případ, který je vcelku logický. Ale platí i na méně odlišných věcech. CP ale i aktuální výkon je třeba brát v kontextu daného terénu a zejména stoupání – nebo spíše v kontextu biomechaniky. Pokud nezměním kadenci při běhu v blátě, bude to fungovat stále stejně.

Pokud jsem ale postupoval tak, že jsem stanovil tempo na nějakém úseku pomocí reakce kardiovaskulárního systému (stahování krve z nepracujících svalů v kombinaci s procentuálním poklesem saturace na pracujícím svalu) validované pomocí spotřeby kyslíku z dýchací masky, měl jsem pevný bod.

Na tento pevný bod jsem navázal opakované běhy na daném úseku a snažil se na tento bio bod připoutat konkrétní výkon. Reálně i CP, pokud bych v daném úseku běhal výhradně.

Vznikla pak moje individuální tabulka, kde jsem „naběhal“ různá CP, každé CP pro daný úsek.

Bude to určitě platit i pro silniční běhy, pouze v menší míře. Jednak je asfalt všude asi velmi podobný, hlavně jsou ale stoupání většinově (můj odhad) méně strmá jak při běhu v terénu.

běh po kolejích dokáže hezky zamotat s biomechanikou běhu….

Takže ano, Stryd umí velmi dobře srovnávat běh v různém prostředí. Ale je třeba brát v potaz změny v technice běhu. On to reálně Stryd také spočítá, ale myslím že právě tedy se dostáváme do spárů matematiky a místa, kdy vývojáři použili matematiku tak, aby to sedělo většinové populaci.

Při prvním kontaktu se Strydem jsem to bral možná až jako moc dobrou věc. Maličko jsem z toho vystřízlivěl, ale koneckonců, je to jen technologie. A jak jsem psal v prvním článku, cílem je zejména technologie správně používat.

Ať už to měří reálně cokoliv, dvojice zařízení v sobě nese obrovský potenciál. Nechápu, proč nedělají nějaké párové řešení. Stejně jako u cyklistů, kdy je wattmetr na klice fajn, ale oboustranný je fajn ještě víc. Buď totiž změřím jinou techniku běhu, což může být (hypoteticky) dané nějakým zraněním či jiným problémem (fabulace, nezměřil jsem neb jsem zdráv jak laňka).

Nebo, a to mi přišlo jako velmi zajímavé ukazatel vlivu hmotnosti. Cyklista může jen velmi omezeně tušit, o kolik zrychlí, když zhubne. Ale co když si jeden Stryd myslí, že jsem o pár kilogramů lehčí? Na kole bych musel jet daný úsek ještě jednou, což nejde, neboť nikdy dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Podmínky se prostě mění. A i kdyby byly stejné, buď jsem se prvním úsekem aktivoval nebo moc unavil. Tady si mohu nastavit váhu libovolně a sledovat, jak se mi bude měnit nejen výkon ale například i síla odrazu. Měřit zkrátka dvakrát jeden identický úsek s rozdílným nastavením parametru hmotnosti těla.

V čem vidím dlouhodobě velký potenciál, jsou cílené field testy. Na kole je na to ideální dráha, sedíte na vlastním kole a kroužíte ověšeni měřáky. Při běhu pak vidím extra velký prostor právě pro Stryd, který dobře pomáhá ke stanovení jednotného a opakovatelného protokolu. Obecně technologie mají výborný multiplikační efekt. Samotným Strydem toho moc nezjistíme, ale v kombinaci s analýzou dechu a/nebo saturace už dostaneme velmi solidní výsledky, které z laboratoře nikdy nedostaneme.

Tušil jsem to před začátkem měření, myslím že zavést pojem “metabolický výkon” byla obrovská chyba. Stačilo to pojmenovat jinak. U cyklistika je celá problematika výkonu a tréninku založeném na FTP velmi jednoduše “shoditelná” problematikou Power duration curve, vlastně z vlastních řad. Modely pracující s VO2Max či VlaMax jsou pak fajn ale také to z principu nemůže fungovat. Myslím, že jiným pojmenování by prostě nedocházelo ke konfliktům, protože stačilo nahradil pojem “metabolický výkon” čímkoliv jiným, co by nevycházelo z vnitřního prostředí těla. S čímkoliv, kde bude sice vysoká korelace, ale dopředu přiznat kauzální problém. A jistou míru chybovosti.

Vlastně se opakuje “boj o watty” z cyklistiky. Jen trošku někde jinde, přitom si myslím že konkrétně Stryd je mnohem efektivnější pomocník pro trénink než wattmetr pro cyklisty.

Stejně jako se wattmetr na kole topí v boji o jedno číslo výkonu, tady se “bojuje” také o jedno číslo. Přitom už jen balanc mezi pravou a levou nohou, technika šlapání atd. jsou mnohem silnější důvody pro používání wattmetrů. Přináší totiž něco nového (!) Výkon na kole můžeme velmi solidně nahradit čistě tachometrem. Ale techniku šlapání jinak prostě nezměříme.

U Strydu je to úplně stejné. Aktuální číslo “výkonu” je fajn. Ale všechny ostatní čísla jsou fajn ještě mnohem víc.

Pokračování příště

Poznámka na závěr: Stejně jako u všech technologických hraček, které používám, mě neuvěřitelně s**la použitelnost. Nutnost mít pro každý Stryd vlastní gmail účet a startovat aktivity paralelně přes dva telefony se může zdát být ještě v pořádku. Jenže ono do toho telefonu ukládáte i tu dýchací masku a dva ze čtyř Moxymonitorů. Další dva pak mají jen ANT+. Sledovat data přes další rozhraní v Powercenter je pak už jen finální sh*tstorm. Je to daň za úchylku všechno si vyzkoušet a mít nad daty kontrolu. Stejně jako když fotím do RAWu.

Poznámka na závěr 2: Celý článek je možná trošku více chaotický. Nepřehledný. Ale tento blog vznikla primárně jako úložiště myšlenek. Teprve až když člověk něco napíše, posune se od běžného uvažování dál. Když jsem se s Tomášem Mikou bavil před nějakým týdnem na Třebešíně o Strydu, žvanili jsme dvě hodiny. Ale jestli jste přečetli celý článek, všimli jste si určitě toho jak jsem na začátku uváděl, že jsem u studia nejdříve zmapoval prostor. To jsem přesně totiž udělal i teď. Teď už vcelku solidně vím, na co by Stryd mohl být dobrý a jak ho využít efektivně. Vím, jakým směrem se pustit dál a jaký směr je zbytečný. Mám za sebou to prvotní čtení literatury včetně pár vlastních měření.

You may also like...

Napsat komentář