Poznatky ze zahraničí #1

Vždy jsem se snažil do cyklistiky integrovat poznatky z jiných sportů. Zjistit proč atleti běhají intervaly tak jak je běhají, zjistit co jim to přináší a proč to cyklisté dělají trošku jinak. To stejné udělat s hokejem, tenisem či veslování. Proto komunikuji hodně s trenéry z jiných sportů.

Podobný systém mám pak přímo u cyklistiky. Pokud s juniory objíždím mezinárodní UCI závody, není to jen o samotném závodění, ale i o následných kontaktech a debatách mimo náš „rybníček“.

Jedním se střípků do mozaiky, odkud sbírám znalosti, je pak i pořádání závodů na dráze. Letošních 30 států a 200 účastníků na Framaru má význam nejen v samotném závodění, ale je tam i komunikace s třicítkou národních federací. Volné „žvanění“ s trenéry pak dostalo letos nový rozměr, protože jsme pořádali závody dva víkendy po sobě. Většina startovního pole pak byla na obou víkendech. Na závodech typu MS či ME si se zahraničními trenéry moc nepokecáte. Letos na Framaru měli celý týden na trénink, což přineslo zcela nový rozměr našim mezinárodním vztahům.

Závěrů z toho všeho mám na několik článků, začneme ale hned počátkem. Tedy komunikací ohledně přihlášek, protože hned tam se našel vcelku zajímavý fakt.

Nejdříve krátké intro. Pořádám letos tři závodní víkendy zařazené v UCI kalendáři, dva v květnu a jeden v srpnu. Pokaždé je to kombinace závodů zařazených UCI závod class 1 i 2. Jde tedy nejen o závodění, ale i zajímavou porci bodů do žebříčku. Výš už jsou totiž jen světové poháry, a v celém kalendáři není zase extrémní počet těchto závodů. Právě žebříček, ze které se lze nominovat na MS či OH je právě kritická záležitost. Je tak extrémně složité cokoliv spočítat, že právě práce s žebříčkem ukazuje na jistou sílu oddílů i svazů.

Jako pořadatel mám svazy rozdělené do tří kategorií.

Státy které potřebují vízum posílají nejspíše přihlášky vždy a všude. I tak zde mám ale dvě subkategorie, které se trošku zrcadlí i dále. Tradiční cyklistické země posílají přihlášky prakticky souběžně se zveřejněním kalendáře a společně žádají o zvací dopis pro zajištění víza. Druhá subkategorie chce vízum zhruba do včerejška, protože administrativa je zdlouhavá a oni se rozhodli cca měsíc přes závodem.

Pak zde máme federace ve dvou zbývajících kategoriích. Jedni mají očividně plán, protože dnes (květen) mám například na srpnový závod mám od jedné kategorie přihlášky včetně konkrétních jmen. Druhá kategorie je spíše nahodilá, neví zcela přesně kdo pojede a spíše řeší že „chtějí jet“ ale přesné počty ještě upřesní.

Jako pořadateli je mi vcelku jedno jestli jede Franta nebo Karel, nicméně jeden žije v systému, kde se  na závody jezdí protože se konají a závodníci mají závodit. Druzí žijí v systému, kde někdo přemýšlí kdy a kam jet.

To, že je pak skutečnost často zcela jiná, je samozřejmé. Práce administrativního pracovníka, který přihlašuje závodníky, vyjde tak klidně zcela vniveč. Což je koneckonců důvodem, proč to mnoho federací nedělá – vidí náklady na onoho pracovníka a radši to celé řeší měsíc před závodem.

Nejzajímavější na tom ale je, že právě nastavení systému je z celého toho všeho vlastně nejlevnější.

Taková ta klasika – nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit levné věci. Znáte to?

Paradoxem je, že velká část federací je právě v režimu levných věcí. Tedy plánování na poslední chvíli. Zasílání počtů lidí, nikoliv jmen.

Celé to odráží absenci zaměření na konkrétní sportovce, protože systém bez solidní administrativní infrastruktury toho prostě není schopen. Proto se pak kupují drahé letenky, drahé ubytování.

Na pozadí toho všeho je systém financování.

Je až s podivem, že základem financování prakticky všech je úspěšnost na OH. Celé financování je podřízeno čtyřletému kolečku, ve kterém se cokoliv velmi obtížně plánuje. Ti rozumnější pak u tohoto kolečka končí. Ty méně rozumní mají ještě roční kolečko, případně ještě kratší kontrolní intervaly.

Právě ti s krátkým intervalem hodnocení nejsou schopni cokoliv plánovat.

–  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –  –

V příštím díle navážeme na rozložení financování. Mládež / elita / veřejnost / závody / disciplíny / kategorie / výjezdy / reprezentace / závody / tréninky. Je toho neskutečně hodně co musí národní svazy financovat a každý má trošku jiný přístup. Je zajímavé podívat se na rovnováhu v jiných státech a jaké důsledky může mít jiné rozdělení financí.

You may also like...

Napsat komentář