Přestalo se trénovat
Český sport čeká možná diskuse. Tématem by měla být úspěšnost a konkurenceschopnost našich sportovců na OH. A fakt, že ti úspěšní jsou velmi ojediněle produktem systému postaveném na státním konceptu financování sportu.
Možná nás diskuse ale nečeká a důvody jsou na samostatný článek.
Každopádně se musíme smířit s faktem, že se přestalo trénovat.
Nedávno jsme si plánovali tréninky pro sportovce, kterým se věnujeme. U mladších kategorií chceme, any se kombinovali disciplíny. Jsem vcelku přesvědčený, že v mladších kategoriích je třeba kombinovat silnici, MTB, dráhu i cyklokros a ideálně i bikros.
Pořadatelé závodů nejsou ale svázaní žádnou metodikou. Koneckonců i NSA nám, klubům, rozdělí peníze podle toho jestli závodíme na velkých soutěžích.
Velké soutěže jsou ale vlastně permanentní. První cyklokros se koná hned následující víkend po poslední silnici. Silniční a bikové poháry pak začínají brzy a jen díky obrovské vlně nevole letos nezačal MTB pohár již v březnu (!) Zdatně tomu sekunduje kriterijní seriál a dráha.
V kontextu toho, že na MTB i cyklokrosu je třeba (u nás) vyjíždět pozice, stává se náš kalendářní koktejl smrtelným.
V Belgii se mimochodem často startuje na CX závodech v náhodném a losovaném pořadí. Jinde pak třeba existují pohárové závody otevřené pro všechny kategorie, ale až junioři mají celostátní žebříček. Chtějí zamezit tomu, co se děje u nás. Cestování přes celou republiky kvůli 15 extrémně intenzivním minutám.
Proškrtávání závodů, kdy se počítá jen část závodů ale neřeši motivaci sportovců – na konci se mi to možná prošrtne, ale v půlce seriálu budu stát stejně v zadní lajně když vynechám první závod.
Je to tak koneckonců u všech sportů.
Aby se závod vůbec mohl pořádat, aby město přispělo finančně, musí se daná akce konat jako celostátní. Pořadatel je nucen dělat akce větší a větší, protože jen tak je ufinancuje. Seriál sám o sobě přitahuje pozornost a vzhledem k tomu že u nás máme často velmi schopné organizátory, máme neskutečně kvalitní závodní program.
Malé akce, lokálního významu, se u nás ale prakticky nekonají.
Ale pozor!
Tam kde se konají, tam jsou úspěšnější sportovci!
Existují jistá „ložiska“ organizátorů akcí. Tam, kde se koná více závodů, tak se logicky více trénuje. Sportovec, který má závod „za barákem“ netráví hodiny v autě cestováním.
Můžeme poslouchat a číst studie o nejlepších metodách na rozvoj kapilarizace svalů. Můžeme zcela jistě velmi detailně a přesně nastavit intenzitu tréninku, tak aby docházelo k maximálnímu rozvoji kardiovaskulárního systému.
Jenže ta nejlepší (efektivní) metoda je zcela jinde. Na závody přijet na kole či dojít na ten stadion pěšky. Trénovat
Kudy z toho ven?
Existuje několik možností. Jednou z nich je uvědomění si, jak hodně se změnilo prostředí ve kterém žijeme. Před dvaceti lety jsem já osobně odtrénoval v lednu 100h čistě jen na běžkách v Krkonoších. To dnes nejde, protože se tam můžeme spíše koupat, než jezdit na běžkách.
Dopady na trénink? Nemůžeme srovnávat a rozhodně ne aplikovat tréninkové metody používané před 20 (!) lety čistě jen z důvodů globálního oteplování změny klimatu. O změně společenské, o vlivu technologií se pak už vůbec bavit nemusím.
Každopádně je načase o tom začít přemýšlet a diskutovat.
Díky prostředí v jakém se pohybujeme jsme všichni tlačeni do maximalizace závodění a minimalizace tréninku. Není to ale jen o fyziologii zátěže. Trenér toho nejvíce sdělí sportovcům na víkendovém tréninku, kde ho netlačí čas. Z jedné strany limit příchodu ze školy a z druhé strany nutnost spánku, jídla a cesty domů – to je běžný trénink v týdnu.
Nejlepším místem kde toto všechno můžeme probrat je pak školení trenérů. Tak se neváhejte předregistrovat.
