Problematika hodnocení tréninku #1
Máme za sebou nějaký tréninkový blok a bylo by fajn vědět, jestli nás to nějak posunulo. Může jít o měsíc ale i o rok, to je vcelku jedno. Každopádně musíme nějak umět vyhodnotit, jestli jsme se zlepšili.
Vcelku objektivní metodou jsou výsledky na závodech. Pokud jde ale o hromadné závody, role soupeřů a samozřejmě běžného štěstí hraje větší a větší roli.
U ročního hodnocení pak často hledáme změny na laktátové křivce či VO2max.
Právě hodnota VO2max je strašně zrádná, už jen protože bohužel na naší straně nestojí ani matematika či statistika, ale ani reálné měření.
Každé měřící zařízení má jistou toleranci. Takže naměřených 50 může být klidně +/- 3%. Pokud se ale bavíme o dvojici měření, tedy například porovnání dvou sportovců nebo dvou let, jde o dvojí opakování. Takže naměřených 50 mohou mít sportovci s reálnou hodnotou 47 nebo i 53.
Jsou to extrémní případy?
Samozřejmě. Jenže i dvě měření vzdálená od sebe jeden den, kdy se změnilo počasí a tlak, mohou být výrazně ovlivněná právě na měřících zařízeních.
Přesnost wattmetru je většinou okolo 2% (1-5). Na 300W to je tedy v reálu někde okolo 295- 305W ale rozptyl může být často ještě větší.
Celé to trošku zpřesní konzistence měření, kdy se jedno měřící zařízení v zásadě chová nepřesně, ale tu nepřesnost příliš nemění. Právě ale zmíněná změna počasí nabourává konzistenci, protože dochází ke změně chování materiálů. Ať už jde o pevnost, vodivost či čistě jen vzdušnou vlhkost.
Jak tedy hodnotit zlepšení v delším časovém období? Pouze reálný provoz zařízení nám srovnal sportovce na stejnou čáru, kdy jeden má spotřebu kyslíku 47ml na 305W a druhý dosáhne 53ml na hodnotě 295.
Cílových a sjednocených 300W tedy bude na 45ml nebo také na 55ml.
Změna VO2 o 10 (!) na stejné zátěži je brutální rozdíl.
Obdobně, pokud to srovnáme a přehodíme metriky – pokud chcete trénovat na nějakém procentu spotřeby kyslíku, tedy typické VO2 intervaly. Trénink na 300W nebo 270W je dost výrazný rozdíl, ale v tomto rozsahu se pohybujeme ČISTĚ JEN DÍKY MĚŘÍCÍM ZAŘÍZENÍM a jejich nepřesnosti.
Prostě, pokud máte třeba klasickou laktátovou křivku, představte si jí jako když si jí nakreslíte velmi tlustým fixem. Ono to vše funguje, jen Vaše cílová hodnota je někde v té dva centimetry tlusté čáře.
Jak tedy hodnotit trénink a jeho dopady?
+/- 3 procenta nám už při druhém opakování dávají takové hodnoty, že jsou pro trénink zcela nepoužitelná. A pro hodnocení čehokoliv také.
Jedním z reálných způsobů je razantní zvětšení množství dat.
Pravidelné testy a kontrolní měření – stejně jako u oněch wattmetrů jít cestou konzistence chyb. Pokud budete mít hodně tlustých čar, které se překrývají, tam kde to bude nejtmavší, tak tam s největší pravděpodobností máme být. A ta tmavá oblast bude mnohem užší.
Druhým způsobem je pak cílená eliminace chybovosti. Testy provádět v jedné laboratoři. Ideálně v co nejpodobnějších podmínkách. Pokud na testy přijdete jednou ráno po snídani a podruhé odpoledne po obědě, do celé té statisticky hodíte navíc ještě chybovost vlastního těla. O vlivu přechozího tréninku se pak snad ani bavit nemusíme.
Třetím způsobem je pak zen styl. Tohle všechno vědět, ale nenechat se čísly rozhodit. Pracovat s trendy, vnímat vše komplexně a nestát se otrokem čísel.
Protože jak vidíte, přesná čísla mohou hodně mást.
