BLOG: Soumrak trenérů?
Na podzim jsem začal psát knihu. Začal jsem si psát i deník o psaní knihy. Proto se tu začalo objevovat méně textů. Souběžně se ale začalo objevovat téma umělé inteligence a já začal celý koncept měnit.
Původně jsem plánoval sepsat základní manuál. Skutečně evidence-based a v takových základech, kde panuje ještě shoda napříč spektrem odborníků. Jenže zrovna u základů je teď trošku problém. AI umí odpovídat vcelku na cokoliv co se základní rešerše týče. Jenže si také dokáže bohapustě vymýšlet. Poměrně dlouho jsem se z chat gpt 4 pokoušel vymámit rozdíl mezi polarizovaným a threshold modelem ve vztahu k profesionálovi a amatérovi. Obecně super, ale konkrétně? Ono vlastně i AI naučená čistě na vědeckých studiích musí narážet na limit vstupních dat.
Před lety jsem spolupracoval na projektu, kdy se na neuronovou síť mělo nasypat množství dat z tréninku a vypadnout měl tréninkový plán. Data jako data. Dnes umíme změřit leccos a tak prakticky stačilo nasypat kompletní data z trainingpeaks, mysasy, zátěžové testy a všechno co umíme změřit od teploty po délku a kvalitu spánku. Včetně dat o jídle. Dnes by se tam nacpalo i kontinuální měření glykémie, to jsme tenkrát neměli.
Nebyl to jazykový model, byla to čistě neuronová síť.
V rozměrech sítě, kterou jsme tehdy používali, z toho nevypadlo nic rozumného. Nyní je všechno jinak, poslouchal jsem podcast, kde zmiňovali studii, kde AI mapovala lidský mozek. Fungovalo to sice na konkrétním člověku, nicméně AI se už dnes umí natrénovat tak, že umí přepsat vaše vizuální představy. Myslete si nějaký příběh, napojte se a počítač v zásadě dobře převypráví to, na co myslíte. Díky korelace mezi prokrvením částí mozku a tím, na co myslíte. Obrovský potenciál pro trenéry, že?
Dnes tu máme něco, co nám dává neskutečnou moc. V podcastech se řeší, kdo všechno díky AI přijde o práci a jsem si vcelku jistý, že jednou z pracovních pozic bude to, proti čemu bojuji už několik let. Trénink přes internet a psaní plánů.
No konečně!
Psaní plánů totiž nedávalo nejmenší smysl. Pokud chceme kvalitní práci od kvalifikovaného odborníka, logicky musíme zaplatit čas jeho vzdělávání, náklady se vším tím okolo spojené. Stejně jako je drahá hodina u fyzioterapeuta či maséra – zde dáte za hodinu práce tisíc či dva, tak stejně musí být drahá práce trenéra. Koneckonců, trenér v posilovně si řekne o obdobnou částku. Psači plánů si pak řeknou o podobnou částku na měsíc.
Jak kvalitní to může být práce?
Pevně věřím, že psaní plánů po internetu pomalu zmizí, protože tuto pracovní pozici skutečně nepotřebujeme.
Co potřebujeme, je osobní kontakt. A každý trenér, který začne využívat sílu AI ke své práci, bude mít neskutečnou výhodu.
Protože to je jediná možnost, jak analyzovat to neskutečné množství dat, které umíme ze sportovců vygenerovat.
Nevěřím že se tedy blíží soumrak trenérů.
I proto postupně změním formát příspěvků zde na blogu. Vždy jsem se snažil podávat složité věci jednoduše a vypíchnout z každé problematiky to, co je použitelné. Teď se mohu s klidným srdcem vydat klidně trošku jiným směrem, protože rešeršní část, zde už je lidská práce naprosto zbytečná.
A tu knihu? Těžko říct, mám napsaných několik desítek stran. Každopádně jsem změnil celý koncept