Testování mladých sportovců
Vždy koncem letní sezóny probíhá takové menší celotýmové zátěžové testování. A beru i velmi mladé sportovce. Při vysvětlování toho, proč to dělám jsem si vymyslel na celou problematiku vcelku jednoduchou analogii, o kterou se s vámi dnes podělím.
Jakou informaci nese jedno číslo? Třeba taková váha. Jestli dnes vážíte 80kg, je to zajímavý údaj, ale protože se neznáme, mám nějaká data ale jsou mi naprosto k ničemu. Stejné číslo, jen o rok starší už ale nese onu podstatnou informaci. Pokud čtenář vážil loni 70kg je krásně vidět že informace samotná má hodnotu výrazně větší, pokud známe nějaký trend. Minulý vývoj.
A v tom je celá pointa příběhu.
Odlišit trénink a růst u sportovců je extrémně obtížné. Každý mladý sportovec se lepší v zásadě čistě věkem. Někdy se může ale věkem paradoxně zhoršovat, protože nabere třeba tělesnou hmotu ale ještě nenabere odpovídající sílu.
Jednou se bude něco řešit. Je víceméně jedno, co to bude, ale v životě sportovce je běžné, že se řeší výkonnostní propad. Zejména v období po patnáctém roku věku, kdy sportovci už investují skutečně hodně času do sportu a zároveň to vše už berou vážně.
Zjistit, jestli je třeba zajistit nějaká tréninková změna nebo se výkonnostní propad týká třeba více školy nebo růstu je u dynamicky měnícího se mladého člověka strašně těžké.
Ještě k tomu, když nemáme informace.
Testování mladých sportovců je „čistě do šuplíku“. Nikdo soudný nebude trénovat desetileté děti podle wattmetru. Ale je dobré vědět, kdy se třeba začal projevovat nějaký ten trénink na malém sportovci.
Jaký mám protokol měření?
Celé to musí být strašně jednoduché a efektivní. Nevyplatí se dělat nějaké pokročilejší a časově i materiálně náročnější testy. Už jen následné uložení dat je složité, protože je možné, že je budu potřebovat až za 5 i více let. Takže zde si grafy a výsledky kompletně tisknu, jsem prostě stará vykopávka a mám radši papír.
Protokol používám dvojí a vždy se zajímám v zásadě čistě o aerobní složku výkonu. Délku schodu nechávám na pěti minutách, přestože by se u mladších dalo použít kratší schod. Důvod? Budeme to porovnávat do budoucna a tma už budeme mít schody delší. Takže pět minut.
Výkon? Používám Wattbike a už jen pokyn „drž tempo“ umí sám o sobě podat zajímavou hodnotu. Někdo zpomaluje, někdo zrychluje. Kadence? Drž si příjemnou hodnotu. Opět, hned je vidět, jaká je pro mladého sportovce kadence nejčastěji používaná.
Někdy jedeme čistou rampu bez pauz, jindy dávám minutovou pauzu po jednotlivých schodech. Jde o tom, jestli očekávám vůbec nějaké změny na hodnotách saturace. U starších přidávám potom na konci testu krátký sprint.
Pokud se budeme bavit o mladších sportovcích, není vůbec od věci provádět toto měření nikoliv na kole ale při běhu. Silové schopnosti ještě mladí sportovci mít nemusí a nárůst výkonu na ergometru musí být velmi malý a pozvolný. Často je tedy mnohem výhodnější celý test udělat v režimu zrychlovaného běhu. Velkou výhodou je, díky komplexnější zátěži, že můžeme test udělat kratší.
Jakmile se sportovci přiblíží pravidelnému tréninku a soustavné přípravě, začínám měřit i biomechaniku šlapání pomocí senzorů na konci kostí, pánve a nártech (Leomo). Jinak si u mladších vystačím s polárním grafem produkovaným z Wattbike.
Délka testu je tedy cca 20minut, ale protože sportovce potřebuji ještě i vyzpovídat, dávám si na to vždy času výrazně více. I to je součástí testování, dokonce bych řekl jednou ze základních částí. Rozhovor.
Co všechno takhle naměřím?
Tady třeba nezměříme prakticky nic. Přčstože sportovec objel všechny “schody”, na svalové saturaci se to neprojevilo. Prostě ještě neumí “desaturovat” a využít zdroje, které má. Výkon navíc generuje klidně zapojením dalších svalů a co se týče kyslíku ve svalech , problém absolutně nemá. Ani nasvalen prakticky není, protože ani křivka tHb – hnědá – se prakticky nemění.
Toto je pak vcelku zajímavý výsledek, nikoliv ale unikátní a zejména u dívek ne. Růst smo2 i v průběhu zvyšující se záteže, obdobně ale ještě ke všemu pokles průtoku krve svalem. Za povšimnutí stojí prudký nárůst saturace v době odpočinku a pokles průtoku krve svalem
A toto je pak vcelku klasický graf – díky rostoucí intenzitě nám klesá na každém schodu množství kyslíku ve svalech. tHb se nám prakticky nemění – oproti “nesport” dochází k nárůstu, po zatížení dochází opět k poklesu. Při zatížení ale ani minta odpočinku nestačí ke změna průtoku krve svalem – svalové stahy tam tudíž prkaticky nehrají roli a průtok je dán čistě srdeční frekvencí.
Jak je vidět, grafy mohou být vcelku rozdílné ale sami o sobě toho příliš neřeknou. Potřeba je buď komplexější test nebo to celé zopakovat zase za nějakou dobu. A znovu a znovu. Protože o tom je smysluplnný trénink zejména – sběr a analýza dat.
Tématu jsem se věnoval i v podcastu s Jiřím Ježkem na Radiožurnálu
