Kinetika saturace v různých svalech
Na závěr tohoto záznamu byl přidán sprint (all out). Povšimněte si posledního 5min úseku – razantní pokles saturace, odpočinek a sprint. Velmi obdobné minimální hodnoty (!) přestože výkon ve sprintu byl cca 1200W a pětiminutovka předtím lehce přes 300W. Vztah k TTE je tady naprosto evidentní (5min na dané intenzitě by šlo jet ještě chvilku ale reálně jsme už témě na limitu – stejně jako u toho finálního sprintu). A to nejde o sval na noze (!) při ergometrovém testu. Tělo je jednotným obrazem.
Většinové vnímání křivek, které zobrazují fungování našeho těla má drobnou vadu. Schází nám většinou (často) informace o kinetice – pokud měříme bodově. To se týká zejména nejčastěji vnímané křivky, laktátové křivky.
Problém bodového měření je totiž právě v otázce, kdy máme měřit. Na konci intervalu? Na začátku? Či třeba uprostřed?
Při klasickém schodovitém rampovém protokolu a bodovém měření ztrácíme informaci, co se děje v průběhu dané zátěže. Pokud po minutě na 200W naměříme 2mmol laktátu, a další měření provedeme opět po minutě zátěže na 240W, přijdeme zcela evidentně o informaci, jak se tělo popasovalo s těmi 200W. Jestli se interval končil na 2,1 mmol nebo 1,9 je velmi významný rozdíl. Ani ne tak v absolutních číslech, jako právě v kinetice a odhadu co se v těle vlastně děje.
Mimochodem, taková ta zahnutá hokejka zobrazující schodovitý test – to je přeci už z podsaty věci tak šíleně zjednodušující, že to lze brát vážně pro velmi omezenou sadu informací. Reálně se totiž laktát chová zcela identicky jako saturace (inverzně) na zobrazených grafech (má trend a vývoj i v průběhu úseku).
Toto je největší benefit kontinuálního měření saturace pomocí Moxy. Data máme stále! A co víc, zatímco laktát nám zobrazuje informaci celkovou (alespoň jí za to považujeme), pomocí Moxy můžeme měřit různé svaly. Je to výhoda i nevýhoda zároveň, je třeba s tím faktem pracovat.
Na obrázcích jsou různé svaly (různých lidí) a absolutně rozdílnou kinetikou saturace. Zatímco v případě prvního intervalu dochází k nárůstu saturace V PRŮBĚHU, při identickém zatížení na jiném svalu k němu nedochází. Naopak, obrovský pokles saturace v průběhu závěrečného intervalu (330W při FTP 280W) vs. stejná intenzita a průběh veskrze „placatý“.
Co z těchto dat usuzovat?
Zaprvé, kinetika svalové saturace zásadním ukazatelem pro zjištění, PROČ jsou hodnoty FTP (CP) tam, kde jsou. Hodnoty, které jsou hraniční pro nějaký delší výkon. Laktátová křivka jako taková nám zobrazuje až něco v součtu a pokrývá nepřeberné množství parametrů. To saturace každého jednoho konkrétního svalu je už něco výrazně detailnějšího.
První pětiminutový úsek zobrazuje krásně nárůst saturace (práce na 180W) a tedy aktivaci organismu a přípravu na další sport. Pokud by “rozjetí” začalo až na druhém úseku (215W) dochází již ke spotřebě kyslíku a sval se dostává do stresu. Naopak ke stresu dochází v následujících úsecích a začínáme na vyššího hodnotě saturace, než končíme. I přes další nárůst výkonu se na této práci tento sval zřejmě nijak zásadně nepodílí – saturace je zcela rovná a na stejné hladině o přes vyšší zátěž. Lze to interpretovat i tak, že se tělo “konečně” zapracovalo a zvyšující efektivitou kompenzuje stabilně nízkou saturaci ve svalu. Pro zhodnocení např. srdečního výdeje ale potřebujeme ještě nepracující sval, tepovou frekvenci a dalšá hodnty. Obrázek je ze stehenního svalu (m. Vastus Lateralis) TTE z něj nevykoukáme, přestože jde o primárně pracující sval.
Neříkám lepšího či horšího.
Zde bych se odkázal na výsek z loňského trenérského školení, které jsem vedl online. Deset minut z tohoto konceptu uvažování je zde k dispozici na konci tohoto článku. I letos školení probíhá (trenerskeskoleni.cz)
Pokud si tedy uvědomíme, že různé svaly mají různou kinetiku saturace (a že třeba i bodové měření laktátu by se razantně zlepšilo co do výsledků použitím dvou bodů na jedné hladině), zjistíme kde by mohl být problém. Například je existuje velmi zajímavá závislost mezi jedním z nepracujících svalů (primárně nepracujícím např. tedy na noze, reálně pracuje vše samozřejmě) a hodnotou TTE ( https://www.trainingpeaks.com/blog/introduction-of-the-new-time-to-exhaustion-metric-in-wko4/ )
Zadruhé, pokud do našeho uvažování vložíme nejen absolutní čísla ale i kinetiku, jejich vývoj (pohyb a směr) v čase, musíme to vzít hezky od podlahy. A třeba právě kinetika je naprosto zásadním pro práci s měřením teploty pomocí CORE, kde nás skutečně ani tak nezajímají absolutní hodnoty, jako spíše právě rychlost nárůstu (či poklesu).
