Konec omezených převodů

Dnes jsem sdílel informaci o plánovaném zrušení omezených převodů. Dal jsem to zatím bez komentáře, protože problematika je to vcelku složitá a v juniorské kategorii je to naprostý gamechanger. Ano, plánovaná změna se zatím týká jen juniorů, ale jakmile se jednou toto téma otevře, vidím to s obecnou koncepcí omezených převodů bledě i pro ostatní kategorie.

Proč bledě?

Protože argumenty, které se použili pro kategorii juniorů se dají použít i pro všechny další kategorie. Nedostupnost materiálu je zcela evidentní. A jestliže nejsou kazety se 14 zuby, velmi těžko se najdou se 16. Převodníkem se to nedá vždy řešit, ať už kvůli geometrii rámu, nebo prostě tím, že je to často velkou bariérou vstupu do závodů. Když mi přijde nováček, tak ho rovnou posílám nakoupit převodník. A to že tam mají 53 nebo 50 zubů a já je posílám pro 52 či 46 je pro ně nepochopitelné.

A platí to jak pro juniory, tak pro kadety či žáky.

Logistika tedy vede 1:0 nad doposud platným pravidlem omezených převodů.

Pro neznalé – pokud chcete závodit na silničních závodech, musíte mít převod 52×14 v juniorech, 52x 16 v kadetech a 52×18 v žácích. Pokud sednete na horské kolo, nikdo to neřeší. Tam bych omezil spíše velikost kol, protože vidět děti ve věku 8 let jak sedí na 29“ kole, je to masakr. Ovladatelnost nulová, nicméně vítěz kategorie.

Malé děti také neposíláme do posilovny a omezení převodů je jasným signálem že chceme rozvíjet motorické schopnosti a frekvenční pohyb, dokud to jde. Ochrana kloubů a šetrný rozvoj mladého sportovce je jasným cílem.

Pokud ale jedete do prudkého kopce, těžký převod si klidně dáte. A nikdo vás nelimituje, pokud malému dítěti či mladému dospělému naložíte sice na omezený převod, ale objemy třeba 200km. O tom jsem koneckonců také už psal.

Tak, myslím že jsem vykopl většinu argumentů pro i proti – logistiku, MTB precedens a ochranu sportovce. Pojďme se na celé téma ale podívat pořádně do hloubky. Tedy upřímně, ne že by na tom až tak záleželo – rozhodnutí už padlo.

Logistika je nepřekonatelný argument. Ty kazety prostě nejsou. Pokud by se nicméně svět řídil tím, že něco není, k rozvoji by to moc nepomohlo. Každopádně podložkovat a bastlit kazety už se bude pouze v mladších kategoriích.

Bude se jezdit rychleji a bude to nebezpečnější. Potenciálně ano, nicméně kdo zažil juniorské závody, pádů z důvodu rychlosti jako takové zas tolik není. Prostě jsou ještě nevyzávodění a k pádům dochází. Pochybuji, že by se začalo padat ale více.

Argument ochrany rozvoje lidského těla je fajn. Děti také necvičí pod činkou a proč je tedy přetěžovat převody. Pominu, že to je trošku argument na vodě díky možnosti jízdy do kopce. Je tu ale precedent MTB – zde omezené převody nejsou a děti většinou začínají na horských kolech.

Jak to tedy je? Rezignujeme na ochranu rozvoje dětských tělesných schránek? Já si to nemyslím.

 

Pokud jsem totiž „špatný“ trenér, nepomůže mi omezení převodů. A pokud jsem „dobrý“ trenér, budu dbát na vyšší otáčky. Vímce vcelku dobře, že dospělí amatéři mají tendenci jezdit na 70-80 otáčkách a že optimum pro rovnoměrně rozvinuté lidské tělo je o něco výše. A omezením převodů těmto sportovcům bych stejně nedosáhl výsledku. Pokud by se jelo rychle, rotoval bych jako fretka. A pokud pomalu, prostě bych jel na oněch 70-80 otáčkách. Prostě bych méně řadil.

Solidní trenér totiž ví, že biomechaniku šlapání se naučíme nejlépe v relativně útlém věku – stejně jako hod míčem či obratnost ve vodě. Pokud v tomto věku budu jezdit na těžkých převodech, už se frekvenčnímu pohybu nenaučím. A to ani v juniorech.

Nedávno mi na trénink přišel jeden velmi solidní závodník. Jezdí na horském kole i silničním kole a to sakra dobře. Jeho vrstevník, obdobně výkonný, jezdí na dráze a na silnici. V časovkách jsou si vcelku rovnocenní, na silnici taktéž. Jeli jsme za motorkou a náš biker odpadl (na omezené převody) ve výrazně nižší rychlosti, než dráhař.

Podotknu, že nedělám reklamu dráze, ono i zde se dá trénovat hloupě a techniku šlapání se nenaučit.

K pochopení problematiky je třeba uvědomit si, že argument těžším převodem v budoucnu je takový falešný. Ano, v budoucnu budou mít oba sportovci těžší převody a nejspíš se jejich výkonnost zde za motorkou velmi srovná. Jenže, proč se to stal?

Výrazně neefektivní biomechanika jednoho závodníka v porovnání s efektivním pohybem prvního. Ano, ve vysoké frekvenci. Pokud frekvenci snížíme, efektivita se nám bude sbližovat až na téměř neměřitelné hodnoty.

Téměř neměřitelné.

Pokud použijeme sofistikovanější wattmetr či ještě lépe nějakou analýzu biomechaniky šlapání (např. Leomo), zjistíme že ten problém se sice zmenšil, ale pořád tam je.

Marginal gains.

Asi legendární pojem, který je znám snad všem cyklistům. Drobné zlepšování, nikoliv těch zásadních věcí, ale jednoprocentních drobností.

A o tom je celá problematika omezených převodů.

My tak nějak tušíme(resp, vcelku přesně víme), jak zatěžovat malé děti. Že v jistém věku potřebujeme trénovat obratnost a v jistém sílu. A na všechny ty naše individuality nasadíme věkové omezení a direktivní omezení převodů.

Je to alibismus, kterým argumentujeme, že trénujeme vlastně dobře.

Dobrý trénink nepotřebuje vůbec nějaké omezení převodů, protože si je nasadíme sami.

Koneckonců, pokud na dráze slučujeme kategorie, myslíte že nějak přehazujeme převody? V naprosté většině případů je necháváme být, protože nikdo rozumný malým dětem nenaloží těžké převody. Ale naopak, proč nevyužít předčasné růstové akcelerace a použít vlastně adekvátní převod?

To máme trénink. Teď závod.

Zde je zrušení omezení naprostý gamechanger. Juniorší závodníci jsou prakticky stejně dobří jako dospělí závodníci, nicméně závodí trošku jinak. Ujet z kopce se prakticky nedá. Každý závod se rozhodne v kopci (nahoru). Dolů se reálně sjede vždy pohromadě. A kdo odpadne do kolony doprovodných aut, velmi težko se vrací (to platí hlavně pro kadety na 52×16 – 15,16 let), protože na to prostě nemá převody.

Závodníci se ale naučí naučí řadit. Pamatuji si svůj první juniorský světový pohár. Jelo se po rovině a v mírném kopci se neřadilo. Kdo začal řadit první, začal odpadat. Prostě až v mírném stoupání začala rozhodovat výkonnost. Nedávno jsem dával post z kadetské časovky. 120 otáček – je to ukazatelem a prediktorem budoucí výkonnosti?

Zrušením omezení se také mládežnický sport přiblíží sportu dospělému. Měl jsem jednoho žáčka, která dokázal v motole na sólo 200m jet průměrem 160 otáček. Byl to talent? Frekvenční dozajista, ale jak si povede v dalších kategoriích? Výsledek vám prozradím, hormonálně se dostal do zóny silového tréninku o rok později a frekvence mu v juniorech moc nepomohla, protože byl najednou prostě o kousek mladší.

Sport v dětech velmi upřednostňuje frekvenčně nadané sportovce a vůbec nedává možnost prosadil se silově disponovaným (v budoucnu) jedincům. Pokud jste také nadstandardně vysoký, v dětských kategoriích se asi moc neprosadíte, protože vysoké otáčky nedáte koordinačně.

Takže moje názorové resumé?

Myslím že je to úplně jedno.  Benefity využiji. Trošku mě mrzí zásoba kazet, které mám. Ale jak jsem psal, pro slabší sportovce s nimi není problém trénovat.

Hloupě řízený trénink zůstane stále stejným a dobře řízený trénink bude mít trošku rozvázané ruce. Alibistické omezování převodů to nezmění.

A ušetříme si obrovské množství problémů logistického rázu.

 

A ještě dodám, že na dráze jsou omezené převody jen do kategorie kadetů, tj teď se podmínky těchto disciplín srovnají. Přiznám se ale, že se té změny trošku bojím. Stejně jako vidím děti na naprosto strašně nastavených posedech, obávám se, že je uvidím, i na šíleně těžkých převodech. Je to stejné jak obecně se silovým tréninkem – proč ne, ale správně. A nejdřív techniku provedení.

 

Když už bych něco omezoval, tak nikoliv tréninkovou náplň. Snížil bych vstupní bariéry vstupu do našeho sportu. Už se omezila výška ráfků a šel bych klidně dál a omezil váhu kol. Dnes prakticky nelze začít se závodní cyklistikou v 17 letech – i s velmi solidní spotovní minulostí. Protože vstupní investice je tak obrovská, že začít se dá solidně ve svazem či státem dotovaných klubech, kde vám půjčí silniční kolo (a investice do převodů tomu také nepomáhá). My ostatní musíme sportovcům nabízet něco jiného, každopádně se velmi snižuje počet závodníků ve starších kategoriích. Někteří končí a systémově to nikým nedoplňujeme, což je ale zase na jiné téma obeceného konceptu sportu u nás.

 

A závěrem bych dodal také to, že používání lehčích převodů nedává zcela jistou záruku, že se naučíte efektivně šlapat. Je to o komplexním pojetí pohybu a paradoxně spíše práce horní poloviny těla, ale to jsem také už několikrát psal a natáčel na video.

Kdo z trenérů nenaučí svoje sportovce šlapat, omezení převodů mu v tom nepomůže.

You may also like...

Napsat komentář