Rocker Plate – I. díl (úvodní slovo)

deska, nad ní druhá deska a mezi nimi pár míčků. Kolo se tak může hýbat zleva doprava a má tendenci se vracet. Simulace silnice to není, nicméně téma je to vcelku zajímavé. Tento nejjednodušší model umí tedy jen boční výkyv, který je nastavitelný míčkem. Pokročilejší zařízení umí pak i předozadní pohyb a přidávají se různé kladky a pružiny – tak aby to celé mělo tendenci se vracet.

Začnu nejdříve stručným úvodním příběhem. Náš trenérský kolektiv řeší jednu takovou výzvu. Jak udělat z jednoho necyklisty cyklistu. Díky zázemí velodromu disponujeme prakticky vším, co patří do správné kuchařky trenéra. Máme kola s pevným převodem, máme velodrom a máme kolem něj i pumptrack a MTB trasu. Máme válce, wattbike i ergometry.

Kompletní zázemí pro výuku cyklistiky.

Jenže u některých lidí stále nejsme spokojeni s postupem zlepšování.

Na jedné z trenérských porad jsme narazili na problém, kdy někteří lidé umí podat velmi solidní výkon na ergometru, ale na reálném kole jim to zas tak nejde. Důvodů může být hodně, to je na samostatný článek. Ale tady jsme narazili na jiný myšlenkový postup – pokud už umíme jezdit na ergometru, není ten přechod na kolo příliš velký skok?

Něco jako přejít ze sčítání přímo na logaritmování.

V definici vzdělávání máme jednu poučku, postupovat od jednoduchého ke složitému. Otázka tedy zněla, jestli existuje něco, co je tak nějak „mezi“.

Logicky nás napadl Rocker Plate.

Jenže šéftrenér (já) má takovou koumavou povahu a položil jsem zákeřnou otázku. Co vlastně ten Rocker Plate dělá? Jako je to bezpochyby pohodlnější, ale protože mám rád čísla, byla jasná jedna věc.

Aktivace CORE svalů a podobné věci se všude píší, ale je tomu skutečně tak? A o kolik? A co dalšího? Co se reálně, z pohledu tvrdých čísel, na desce mění?

Budeme tedy měřit.

Jak nám to ovlivní techniku šlapání? Na to mám dvě sady Leomo. Protože díky druhé sadě mohu změřit nejen těch původních pět bodů (kotník 2x, koleno2x, pánev) ale přidat i šestý bod (hrudník). Změřit ale mohu i rozkyv do stran a následně i předozadní pohyb.

Prvním „probandem“ je základní deska s možností kývat se pouze do stran, nikoliv dopředu a dozadu. Plošku na měření smykového tření mezi sedacími partiemi a sedlem (btw, proč se nikde nepíše, na čem cyklista skutečně sedí?) nemám, ale to už se měřilo několikrát. Je jasné, že sezení na kole s deskou bude výrazně pohodlnější a tím bych tenhle směr utnul – tady není moc co zajímavého zjistit.

Rychlý závěr prvního měření? Dat mám dost a chvilku mi bude trvat, než to vše sepíši do rozumné podoby, nicméně řeknu vám rychle jednu věc.

I pokud neumíte efektivně šlapat, je zde dost velká pravděpodobnost, že na desce objezdíte více času (skutečně vás nebude tolik bolet zadek), nicméně ten důvod proč vás bolí je mimochodem bídná technika šlapání. A ta se na pohyblivém povrchu moc nezlepší.

Téma je to mimochodem blízké nedávno zde přeložené studii o cvičení na nestabilních površích.

Přístě se podíváme na detailní pohyb a výstupy z Leomo.

Pohyb ve všech směrech je výrazně větší. U některých lidí s “dobrou technikou šlapání” je to vidět méně, ale i úhlový rozsah v pohybu kotníku je větší. Prostě vyvažuje najednou celé tělo. 

 

************************************************************************************************************

 

Do našeho těla mimochodem ale přidáváme další frekvenční generátor. Sice ho indukujeme také naším tělem, ale máme zde najednou dva systémy. První je frekvence šlapání a od toho se odvíjející pohyb horní poloviny těla. Pohyb generujeme na nohou – zapřeme se v pánvi – zaberou naše stabilizační svaly – přeneseme to na ruce – tam mírně zatlačíme na řidítka – otočíme trošku předním kolem – třením vznikne nějaké teplo a opět trošku přismějeme ke vzniku entropie 🙂  Přední kolo nám ale nic moc nevrací, kdo si podtrhl někdy přední kolo, zažil to vlastní kůži.

Při jízdě na kole to moc neřešíme, ale pak zde máme třeba i frekvenci dechu. Opět zde máme nějaký pravidelný pohyb a přenos váhy.

Jenže teď zde máme nějaký nový systém míčků. A ten nás vrací. Při solidní biomechanice se na desce moc pohybovat nebudeme, při horších koordinačních schopnostech se ale dostaneme do fáze, kdy se vcelku dobře můžeme “chtít vracet” a desku vyrovnávat. Tohle vyřešíme dofouknutím míčků, jenže pak se zase velmi přiblížíme pevnému ergometru. (jak nafouknout rocker plate)

Na obrázku vpravo vidíte průběh dvou signálů a jeho součet. Pokud máme různou frekvenci, dostaneme tento obrázek. Součet různých amplitud (výška čáry nad osou v maximu) pak udělá ještě “divočejší graf”.

************************************************************************************************************

 

 

You may also like...

Napsat komentář