Služba vs. Materiál
Dnes taková teoretická polemika mezi konceptem Materiálu a Služby. A oboje s velkým písmenem, ať se nám to neplete. Protože do toho zamícháme různá celospolečenská témata.
S Martinem Dvořákem jsme se na FB potkali nad tématem, jak výhodné jsou velké kladky na přehazovačce. Oba jsme dost evidence-based zaměřeni a oba tam vidíme tak malé benefity, že se tím snad ani nemá cenu zabývat.
Ale vidím to jako symptom. Jestli symptom doby nebo něčeho jiného, ještě nevím. Možná na to přijdu v průběhu psaní tohoto textu, protože je to nikoliv plánovaný text ale čistě zachycení mozkového toku.
Jde o to, že se často příliš zaměřujeme na detail a uniká nám něco zásadnějšího.
Není to o tom, jestli je větší kladka méně aerodynamická a že delší řetěz o dva články něco váží. Nebo o tom, že se to lépe točí.
Je to o tom, že cena této kladky odpovídá klidně celému soustředění.
Chceme si koupit „být dobří“.¨
To je onen souboj Materiálu vs. Služeb. Totiž, službu si také kupujete, ale musíte investovat nejen finance ale také čas. A to už se chce málokomu.
Chodit pravidelně na trénink, mít svačinu po tréninku a o sportovní vybavení se starat. Starat se i o svoje tělo, regenerovat. Občas si přidat v tréninku a prostě na sobě pracovat. S každou jednotlivou věcí může pomoci odborník. Ano, samozřejmě se to nesmí přehánět. Ale každého odborníka nejen platíme, ale musíme za ním jet.
Nebo ne, vezmeme to online.
Koupíme si pozlátko služby a cvičíme podle video kurzu.
Jenže to není Služba, to je opět Materiál. Chybí tam ta další investice, která generuje ale neskutečný benefit. Je jím osobní kontakt.
Online nástroje jsou výborným pomocníkem při komunikaci, ale bez osobního kontaktu se neobejdeme. Po Covidových pokusech o řízení čistě jen online to svět již ví.
Ve sportu jsme ale často tak konzervativní, že jsme klasicky „sto let za opicema“.
Místo investic do sebe, investujeme do Materiálu.
Ať už jsou to kladky na přehazovačce, či třeba boty.
Dalších příkladů je ale celá řada. Když máte na výběr mezi zahraničním závodem nebo domácím závodem, co z toho je v kategorii Materiál a co Služba? Samotný závod je prostě fyzický výkon, ten může být na obou místech stejný – takže to pokrátíme. A co nám ale zůstane?
Právě investice do sebe sama.
Stres z neznámého prostředí, jazyková bariéra, neznalost soupeřů a prostředí.
V loňském roce jsem objezdil neskutečně pestrý zahraniční program. A při následných debatách s mladšími závodníky, kterým jsem nabídl tuto budoucnost, jsem narazil na něco, co mě zarazilo. Oni vlastně (často) nechtějí závodit venku. Chtějí závodit, ale vlastně v komfortní zóně.
Je to protimluv? Možná pro někoho ano, pro někoho již ne.
Dnes umíme udělat dokonalé tréninky. Myslím že už neskutečně rozumíme tělu sportovců a že jsme udělali skutečně pokrok od surového měření VO2max a tuctové interpretaci laktátové křivky. Rozumíme psychologii, fyziologii i metabolismu. Máme data už prakticky na vše. Umíme opravdu udělat výbornou Službu.
A je už vcelku jedno jestli budeme vést spory v naší odborné komunitě jestli se to má dělat tak, či onak. Jestli má převážit fyzioterapie či mentální příprava.
Všichni totiž prohráváme s konceptem Materiálu.
Služba je něco, co vyžaduje kontakt a vystoupení z komfortní zóny – protože se musíme něčemu podřídit. Klasická trenérská práce je naustále připomínání všeho toho, co má sportovec ještě udělat. Najíst se, obléknout se a něco se naučit – a většinou něco, co toho sportovce moc nebaví. Služba přináší kontakt s lidmi. Materiál, ten nekecá a neodporuje a je možné se ho kdykoliv koupit. Je to neskutečně dostupná a jednoduchá droga.
Materiál se ale převlékl do roucha beránčího a začal nabízet služby online, čímž zarazil další hřebíček do rakvičky Služeb.
A jak by řekl klasik.
Cigarety jsou hřebíky do rakve, tak hodně kuřte, ať z ní nevypadnete.
