Zátěžové testy
V sekci tipy/triky se objevil nedávno můj oblíbený citátek. „Věda není o hledání všech odpovědí, ale pokládání správných otázek“ /Richard Feynman/.
U zátěžového testování je to naprosto stejné. Cílem není narvat na ten papír na výstupu o nejvíce grafů a čísel, ale tak nějak na něco odpovědět.
Často slyším výstup ve formě „posunul se ti AP práh, je to super, jedeme dál“.
Tak nějak nevidím užitek. Resp. možný užitek vidím pro toho, kdo ten test prováděl, určitě za to něco dostal. Ale že jsme lepší nebo horší to přeci vidíme na tréninku.
Pokud chci vědět o o kolik jsem lepší, vždy si mohu změřit čas na nejbližším kopci či rovině.
Rozhodně netvrdím, že laktátová křivka je zcela k ničemu. Pouze se většinou dělá spíše protože je relativně levné jí udělat a interpretace je sice k ničemu, ale tak nějak nelze moc uškodit.
Z bodů vám čistě laktátem vyjde spíše dost široký prostor, kde by s velkou míry pravděpodobnosti ta křivka mohla být. A to ještě nejsme u jejího využití.
Jaké jsou slabiny a naopak silné stránky rampového testu?
Slabiny
1/ matematika
Proložit křivku pár body prakticky nejde. Vzhledem k chybovosti měřícího zařízení nedostaneme body ale dostaneme body +/- pár procent nahoru či dolů. Bodů máme málo a metod, jak proložit křivku těmito body je relativně hodně a každá dáva o trošku jiný výsledek. Opět nějaké to procento tam a zpět. Můžeme křivku a „prahy“ změřit z laktátu nebo analýzou výdechových plynů. Tam máme alespoň kontinuální data, nicméně obě křivky budou sice podobné, ale opět nám spíše než čáru udělají nějaké „pásmo“. Rozumným výstupem té klasické křivky ve tvaru hokejky je tedy čára nakreslená velmi tlustou fixkou.
2/ definice zón a interpretace obecně
Často se výstup postaví tak, že na základě nějaké tečny či hledání zlomu (ten nenajdete), často také průsečík s hodnotami 2mmol a 4mmol, hledáme nějaké tréninkové zóny.
Ty si stanovíte, takže řekněme že vám vyjde nějakých 130-140 tepů třeba. Díky té tlusté fixce je to ale rozšířeno až na 120-150 tepů.
Pokud schod zvyšování zátěže protáhnete a uděláte si jednou křivku na 3 a jednou na 5 minutovém schodu, bude naše fixka ještě o něco tlustší. Takže vám vyjde 115-155 tepů.
Což tak nějak pokrývá většinu tréninkového spektra a připomíná mi případ Járy Cimrmana, který přišel do Liptáková přesně v pátek plus mínus 200let. Což se zjistilo radiokarbonovou analýzou.
3/ Co bylo před?
Doražte po snídani „na sladko“ nebo si večer dejte flákotu masa ke snídani nic sladkého. Výsledky budou razantně jiné. Doražte dopoledne nebo odpoledne. Doražte rozcvičení nebo se rozcvičte až během testu. To už bude naše fixka tak tlustá, že zabere většinu papíru.
4/ četnost opakování
Pokud se vám posunula křivka, viz příklad v bodě jedna, a vy trénujete podle minulých zón tak polovinu času od posledního testu trénujete už za polovinou „zlepšení“. Pokud tedy trénujete přesně na 130 tepech a nyní vám vyšlo že máte jezdit na 120, tak jste se zlepšili přeci navzdory tomu, že trénujete už dlouhodobě mimo vytyčený prostor, který je aktuální.
Výhody
1/ počet
Těch testů se udělalo tisíce. Takže i když je interpretace strašně na vodě, můžeme využít síly statistiky a korelace.
2/ robustnost
Sice úplně nevíme jak tu křivku interpretovat, je to ale velmi solidní základ.
3/ rozšiřitelnost
Největší výhoda a vlastně jediný smysl, který rampový test má. Pokud ho rozšíříte o analýzu výdechových plynů, analýzu biomechaniky, trend teploty, srdeční výdej, biomechaniku dýchání… Tak budeme naší tlustou fixku zase zužovat. A to je přesně to, co potřebujeme.
Zaspurtovat či naopak extrémně protáhnout schod. Postavit druhý test trošku jinak.
Postavit test v kontextu mnoha a mnoha dalších metrik. Vědět co sportovec snídal, jestli je po sezoně, po zranění či před sezonou.
Podívat se obecně na stravu a ideálně zahrnout nejen výstup z testu ve formě nějaké křivky, ale pomocí mnoha a mnoha dat zodpovědět tu správnou otázku.
Většinou totiž nebývá, zlepšil jsem se?
Lidé se ptají, co mám dělat abych byl lepší? Je odpovědí: vytrvalost 120-130, tempo 150-160 a maximální intenzita 180+. Váha 75 a otec i matka zdráva.
Tak nějak tuším, že tahle odpověď je sice častá, ale příliš neodpovídá na tu otázku.
– – – –
Nejde o to, že by to nefungovalo. Ale spíše o to, že jsme se za posledních třicet let posunuli někam dál. A čistě térnink dle podobných křivek je prostě trénink dle 30 let starých metod. A opět, ony fungují. Jen známe už funkčnější metody. A opět analogie – pokud víte, že potřebujete kladivo, klidně si vezmete i to 30 let staré, protože je stále stejně dobré. A to jsou přesně okamžiky, kdy se i běžný rampový test s odběrem laktátu hodí – je to osvědčené 30 let staré kladivo, které svému účelu umí posloužit.
Jen se od té doby začalo používat více vrutů a proto je běžnějším nástrojem spíše aku šroubovák. Byť i ten vrut do toho dřeva tím kladivem dostanete a držet to bude také.
A to je přesně to, co možná nejvíce vystihuje dnes chybné používání rampového laktátového testu. Použijeme moderní vrut a do toho dřeva ho namlátíme kladivem.
Není to chyba kladiva!
