Příčina nebo následek?
Při jízdě na kole se hýbeme. Nejen točíme nohama, ale hýbeme i vrchní částí těla. Naše technika šlapání na 200W je často jiná, pokud šlapeme na 300W. Hýbeme se v ramenou, měníme posed.
Vliv má samotná intenzita, tedy ono zvednutí zátěže z 200W na 300W ale i čas na dané zátěži. Při první hodině máme ještě solidní techniku šlapání, na páté nejen že šlapeme jinak – my i jinak dýcháme. A to můžeme jet průměrnou rychlostí 23km/h.
Intenzita jako taková je totiž i v délce zatížení. (jarní flame war články na téma vytrvalosti )
Je naše únava příčinou zmíněného pohybu? Nebo je práce navíc a tím i pohyb příčinou naší únavy? Jak se poučit a co si vzít s měření pohybu? A jsou nějaké souvislosti mezi mechanikou šlapání a fyziologií našeho těla? A co z toho je příčina a co následek?
Na to si odpovíme v následujících řádcích, stejně tak jako si povíme, co s tím dělat prakticky.
Vše si ukážeme na dvou případech. Prvním je 5-1 test, kdy se každý další stupeň zvedá zátěž na pět minut a minutu je vždy volno. Odběry laktátu jsou hůře interpretovatelné, protože zde kombinujeme zátěž a volno a ještě k tomu tu zátěž měníme. Druhý test je bez pauz, nejde však o klasickou rampu ale o tempové měření. Prvních deset minut na vyšší zátěži, patnáct na nižší a pak jen drobné zvýšení opět na deset minut. Celkem třicet pět minut práce, které předcházelo ještě dalších dvacet minut volné jízdy, je vcelku solidní obraz výkonu v daném prostoru. Vyplatí se to postavit okolo nějakého „prahu“ a zkontrolovat chování těla v dalším časovém horizontu. Protože i běžný FTP test na dvacet minut je vlastně krátký a chybí mu trošku dynamiky.
Máme tedy protokoly testů. Co budeme měřit? Pohyb pánve, svalovou saturaci a laktát. Laktát měříme bodově, tedy víme hodnotu v přesném čase ale kontinuální křivku z toho neuděláme. Když měřím laktát měřím prakticky vždy i glykémii, protože nákladově stojí měření glykémie řádově méně a když už jsme udělali ten vpich, proč se nedozvědět něco i o energetickém stavu organismu.
5-1 test Výkon je vidět na horním obrázku. Zvýšený pohyb je ilustrovaný žlutě níže, trend je patrný – v daném úseku dochází k nárůstu pohybu (Pelvic Rock)
tempový test. výkon na horním obrázku, modré tečky jsou body, kdy se měřil laktát a glykémie. V pokračování článku to je delší, ale za povšimnutí stojí, že nárůst pohybu ZA sníženým výkonu (první žlutý bod) se sice zmenšil, ale stále rostl. Po mírném zvýšení se pohyb stále zvětšoval.
Moxy se v tomto případě “tváří” jako snímač tepu (horní obrázek). Co vidíme? Výkon nám roste na jednotlivých stupních – rovnoměrně. Ale svalová saturace je na prvních stupních stabilní, na posledním klesá ale po celou dobu. Teď pohled dolů – čtvrtý stupeň na kontinuální nárůst pohybu.
Máme tedy naměřená vcelku solidní data. Nabízí se otázka, jestli jsou naše proměnné nějak pevně svázány. Jestli můžeme nahradit laktát saturací, nějakým pohybem či tepem. Existuje nějaká královská metoda měření?
Ano i ne.
Jiný test 5-1 a zde prakticky k nárustu pohybu nedochází. V horní části je opět TF graf nikoliv TF, ale saturace pracujícícho svalu měřená přes Moxymonitor. I chování saturace je kompletně jiné (viz podobný obrázek výše) – ke vztahu tohoto chování a laktátu se dostanu v pokračování článku.
Všechny tyto parametry jsou pevně spojené, avšak jejich poměry a vztahy jsou vysoce individuální. Někomu roste nejdříve laktát a až poté se mění pohybový vzor. A u někoho tomu je
naopak. Právě u tempového testu bylo vidět, že pohyb pánve nebyl dlouhodobě udržitelný, přestože prostřední výkon byl dokonce pod horní hranicí “zóny Z2”. Takže v zásadě výkon udržitelný hodiny a hodiny, nicméně při pohledu na pohyb tomu tak není.
Ta individualizace nám ale ukazuje směr a způsob tréninku. Co je příčinou a co následkem – roste nám laktát kvůli pohybu navíc, nebo třeba protože se “dusíme” zhoršeným dechovým vzorem? Jak jsme na tom s metabolismem a jaký máme poměr mezi spotřebou kyslíku (VO2max) a tvorbou laktátu (VLaMax)?
Máme před sebou zimu a dlouhé přípravné období, které se ponese hodně ve znamení budování vytrvalosti.
Když se vrátím k zátěžovému testování a pokládání správné otázky, toto by měla být jedna z nich. Co je to ještě vytrvalost, jaký má její trénování smysl pro konkrétního člověka a který způsob je nejvíce efektivní. Ne pro každého to totiž je najíždění kilometrů samo o sobě. Hledáme totiž příčinu, proč nemáme vytrvalost lepší. Proto potřebujeme trénink zaměřit nikoliv na symptomy, tedy následky. Zejména přes přípravné období nás pak zajímá i součinnost zejména se silovým tréninkem.
