Důležité & měřitelné

To že jde něco změřit, neznamená, že je to důležité.

To že je něco důležité, neznamená, že to jde změřit.

 

Na skupinu na FB jsem dnes přidal odkaz na nové zařízení, které snad bude na trhu v příštím roce. Bude měřit teplotu, saturaci (SpO2, nikoliv SmO2) a další věci jako je hlavně hladina krevní glykémie. Má to fungovat neinvazivně a nemá to mít zpoždění jako stávající řešení kontinuálního monitoringu glykémie.

Masakr věc to bude!

Také jsem tam přidal poznámku, že toto může být velký problém – jedna věc je data získat, ale mnohem zásadnější je způsob její interpretace.

Každopádně přichází doba dataminingu na poli sportovní fyziologie. Během několika málo let budeme vědět o našem těle neskutečné věci. A tady je zakopaný pes. Budeme vědět jako „lidstvo“. O tom, co budeme vědět v naší kotlině Hobitína, o tom je jiný příběh. Stávající stav, kdy se na sportovních školách často učíme desetiletí staré věci je symptomatický. Ale mnohem horší symptom naší nemoci, je totiž ještě to, že existují sice pracoviště a učitelé, kteří jdou s dobou. Jenže v naprosté většině případů jsou naprosto odpojeni od sportovní praxe. Nebo spíše sportovní praxe je odpojená od…  no vlastně všeho a skoro bych to občas charakterizoval jako „patologická ztráta kontaktu s realitou“.

Nicméně, kolik vrcholových týmů i jednotlivců (napříč sporty) spolupracuje s někým, kdo je třeba citován v zahraniční literatuře? (Nebo jí alespoň čte 😊 )

Vlak sportovní fyziologie nám neúprosně ujíždí a kdo si nenaskočí v nejbližší době, nebude moci pochopit moderní tréninkové metody. Ne třeba teď, ale za pět let zcela jistě, protože dynamika získávání nových znalostí je neúprosná!

Je to ale jen o měření sportovních fyziologických parametrů?

To že jde něco změřit, neznamená, že je to důležité!

Ty důležité věci totiž nejsou v měření. Byznys postavený na jednotlivém způsobu „měření“ a omezeném pohledu na jednu metodiku, ten roste. Zabezpečuje neuvěřitelné množství amatérských sportovců – protože spojuje vždy dvě věci. Dobře měřitelné věci.

Jednu konkrétní metodiku a Instagram.

Dřív to byla metodika tréninku položená na FTP, dnes je to spíše Inscyd či různá forma „profilů“. Počínaje analýzou kapky krve po všechny možné druhy měření metabolických profilů. Všechno jsou to velmi funkční koncepty. Dobře se totiž měří (!), výsledek se vejde na jeden graf a krásně se z toho vytvoří příběh na sociální sítě. Proto se to týká amatérských sportovců, kde jde o čistý byznys a nikoliv o sportovní výkonnost. Máme dnes trenéry s výborným  profilem na sociálních sítích ale nejen bez vlastní sportovní minulosti, ale dokonce i bez vzdělání. Mají často jednu velmi dobře zvládnutou metodu a excelentní prodejní schopnosti. Něco jako finanční poradci z OVB či Partners. Zpět k tréninku, to jsem odbočil už hodně 😀

Umíme toho změřit tolik a tak přesně, že snadno podléháme dojmu, že díky tomu budeme lepší.

Jenže jsou i věci, co se měří hůře. A účinné jsou možná ještě více. Píši možná – hůře se to totiž měří.

Na posledním Cyklo Kongresu byla jeden den výborná přednáška od sportovní psycholožky Veroniky Balákové. A upřímně, návštěvnost byla malá. Přestože víme, že „hlava“ je důležitá – všichni to víme, tak se vzděláváme rádi jen v oborech, které se dobře měří.

A jsou jednoduché.

Čtyřhodinová přednáška Pieterra Timmermanse v angličtině byla také tím případem. Možnost připojit se online a účast jen několika málo lidí, kteří „prodávají tréninkové plány“ mi také velmi otevřela oči. Vůbec neříkám, že někoho trénují, protože mezi tím vidím zásadní rozdíl. I taková kapacita, jako je Jiří Dostal, napsal: „mixére nestíhám, bude z toho nějaký záznam? Rád bych si to poslechl“. Ta přednáška byla neuvěřitelně komplexní a spojila veškeré znalosti tohoto trenéra. A vlastně nebyla převratná v obsahu, jako spíše v šířce – k tomu se ještě dostanu.

Obsahem poslední ročník cyklo kongresu půjde překonat těžko. Jen si nejsem jistý, jestli v tomto duchu budu ještě akce organizovat. Pieter předvedl neskutečné shrnutí tréninku a nevím přesně jak to celé zlepšit 🙂

Proto je pro mě každý „trenér“ co si podobné věci nestuduje jen „psač plánů“ a nikoliv trenér. Ten totiž musí mít velmi komplexní znalosti několika desítek metod tréninku, protože trenérství je kreativní práce. Kreativita vzniká na diverzitě – proto jsme mimochodem v naší civilizaci schopni vymýšlet velmi dobře nové věci, protože podporujeme různorodost a oponentní názory. Nicméně, právě kreativita sama o sobě lze velmi špatně měřit.

To že je něco důležité, neznamená, že to jde změřit.

Spojování znalostí změřit nejde. Nebo velmi špatně. Spojit znalosti biomechaniky změřené přes Leomo s měřením laktátu přes Inscyd protokol. Spojit saturaci svalů měřenou Moxymonitorem s parametry dýchání. Spojení aerodynamiky sportovce a jeho dýchání, nikoliv jen vlastním výkonem. To vše spojit s mentálním nastavením sportovce a jeho psychologickým profilem. Spojit náš životní styl s metabolismem a vším okolo. Spojování tvrdých i měkkých věd. Kreativita ve spojování znalostí a vytváření odvozených věcí. V ekonomické praxi jde o přidanou hodnotu, která vzniká nikoliv (zejména) v montovnách, ale na mnohem více na pracovištích, kde se kreativně tvoří. Tím jak se zvětšuje objem znalostí, je nereálné dosáhnout úspěchu individuálně. Bez odborníků v daných oborech a spolupráce se efektivně neobejdeme.

Tady nám ujíždí vlak.

My totiž už teď nespojujeme to, co umíme změřit. A ono toho bude opravdu během několik málo let mnohem a mnohem více.

Poslechněte si třeba podcast s Lubošem Bílkem. Trenér s nějakou metodikou tréninku, zaznamenat můžete i názory na jejich zastaralost. Jenže tenhle frajer spojuje věci. V podcastu zazněl příběh o plavání a odstranění strachu. O pár vět jinde ale padají slova jako laktát a srdeční variabilita. Schválně si při poslechu podcastů všímejte, kdo kam odbočuje a jaký má přesah. To stejné je další rozhovor, který jsem dělal – s  Arildem Tveitenem. Už v první větě zazní že trénink je o neustálém vzdělávání. Nedávno jsem měl se zmíněným Jirkou Dostalem rekordní telefonát – trval jen něco málo přes půl hodiny!

Telefony s Jirkou jsou málokdy pod hodinu – a každá vteřina je plná informací. Přecházet lze z tématu na téma a to vcelku plynule – a dává to smysl. Tento telefon byl snad jeden z nejkratších, co jsem s Jirkou kdy měl 🙂

Včera mi psal totiž jeden posluchač – s otázkou, co poslouchám za podcasty já. A tento článek je reakcí na jeho dotaz. Je také reakcí na otázku, kterou jsem nedávno dostal v jedné diskusi, kde jsem hájil myšlenku skupinových tréninků a zmínil nespecifické benefity společného tréninku mládeže. A upřímně, v několika málo větách jsem to tehdy zformulovat vlastně neuměl. A jak se říká – co nevysvětlíte malému dítěti, tomu sami nerozumíte. Tak jsem to tehdy skipnul a téma dál nerozváděl.

Takže takhle. Poslouchám každý podcast, kde tazatel klade otázky ze širší palety témat. Tazatel musí mít rozhled a umět odbočit, protože pak dostane z dotazovaného něco navíc. A to navíc je právě to spojování věcí, které je samo o sobě to nejtvrdší know-how. Ta samotná odbornost mě vlastně až tak nezajímá, tu si mohu dostudovat velmi jednoduše. Ale její konsekvence a vztahy s okolním světem, to mě zajímá.

Otázka na podcasty směřovala totiž tím směrem, že vyjmenuji sportovní podcasty. Ty poslouchám také, ale moje doporučení je: poslouchejte cokoliv, kde se potkávají odborníci ve svém oboru. A věřte tomu, že většinou se najde nějaká paralela i do sportovního světa. Zmínil bych třeba „Večery na FF UK“, což je výborný podcast. Libovolný poslech odborníka v oboru je lepší, než zdánlivě odborné povídání o ničem. Jde totiž i o prostředí, podcasty poslouchám v autě. A když se skutečně vzdělávám v oboru tréninku, musím mít klid a schopnost dělat si poznámky. Podcasty jsou obecně spíše pro inspiraci, nasměrování. Reálné znalosti z nich získáte málokdy, je to spíše předstupeň dalšího vzdělávání v nějakém směru.

A umím teď formulovat i ten společný trénink. Zlepšuje nás totiž ve všem, co se špatně měří a špatně prodává. Ať už jsou to sociální dovednosti, tak spojování znalostí díky komunikaci. Existují tvrdá data (studie), že sportovec trénuje lépe, pokud rozumí svému tréninku. To je fakt číslo jedna. Druhý fakt zmíním na příkladu mého oblíbeného Richarda Feynmana, kde ho v jedné z svých knih krásně (a jednoduše) vysvětluje. I geniální člověk jako on (obdržel nejen Nobelovu cenu) učil studenty v prvních ročnících vysoké školy. Takový tam v USA totiž mají koncept vzdělávání – i ti nejlepší potřebují „hloupé“ otázky. Jednoduché otázky. Díky nim se zamyslí a udržují se i mimo svou bublinu těch „nejchytřejších“. A učí se odpovídat jednoduše.

Změřit tento benefit je velmi obtížné.

A stejný, velmi špatně měřitelný benefit, má společný trénink různě výkonných sportovců. Spojením dvou zmíněných faktů totiž vzniká teze, že potřebujeme o tréninku hovořit s mnoha různými lidmi. Jen tak porozumíme vlastnímu tělu a vlastnímu tréninku. Jak? Pokud odpovídáme, formulujeme pevněji vlastní názory. Jdeme dále. Tento článek vznikl díky jednomu dotazu a jedné debatě, kde jsem neuměl přesně vysvětlit pro mě evidentní a zcela jasnou věc. Jenže ono to tak evidentní a jasné není, což jsem zjistil až díky diskuzi. A protože většinu informací předáváme nonverbálně a jsme sociální druh, vede nás to k dalšímu nezpochybnitelnému závěru.

Fitness trenér – a vůbec ho neznám. Ale inspiruje se tréninkem gymnastů, judistů. Analyzuje to co dělají a vezme to co dává smysl a vytvoří něco na základě další informace. Výsledkem je trenér, který disponuje velmi širokou paletou metod – protože ví, že žádná není ultimátní

Bezpochyby je třeba individualizace tréninku. Ale jako jsem před lety při začátcích tohoto blogu začal „bojovat“ proti online tréninku, budu i nadále bojovat proti novému specifickému případu téhož: striktnímu individuálnímu tréninku, byť velmi dobře vedenému. Sportovec má mít na tréninku někoho, kdo čte i nonverbální druh informací. A rozlišuje mezi tím, co je měřitelné a důležité.

Jestli je to sparing partner, trenér či manželka nebo celý kolektiv je pak už jiná otázka – a je do jisté míry jedno, hlavní je aby měl ten někdo zájem a starost. Ale základem tréninku je kreativita a spojování znalostí. A právě probíhá obrovský boost fyziologických znalostí, tak si naskočte do tohoto vlaku co nejdříve. A mluvme o tom co víme, protože náš efektivní způsob komunikace a tvoření odvozených informací náš odlišuje od zvířat.

A jen dodám, že to aktuálně není rozvoj těch přírodních věd jako takových, jde spíše o technologický rozvoj. Takže od věci není naskočit i do vzdělávání o tom, jak technologie fungují.

 

 

 

 

You may also like...

Napsat komentář