Mistrovský týden
Dnes čistě blogpost o MČR na bikách a dráze.
Nebývá to úplně zvykem, dát si dva šampionáty takhle hezky za sebe, ale prostě se tak stalo. Dráhový mistrák ve stíhacích disciplínách mládeže a hned následně bikový mistrák pro všechny. Bylo fajn potkat se s podobnou partou lidí okolo.
Z mistráku na dráze sám moc fotek nemám, jako pořadatel a trenér na focení moc času nebylo. Z biků je tomu naopak, kluci pro které zajištuji silniční program mají horská pokrytá dostatečně odborně, takže si můžu fotit (MTB foto kadeti & junioři).
Jsou to ale i dvě hodinky přemýšlení o sportu, sledování závodníků a uvažování nad spojitostmi. Kontrast disciplín byl totiž o to více vidět, protože jsem prakticky pouze přejel z Třebešínského betonového oválu do lesů u Stupna.
Zatímco na Třebešíně šlo o přehlídku rychlosti, protože padla dokonce trojice národních rekordů, ve Stupně hrála výraznou roli technika.
Sledovat závodníky jeden den na dráze a druhý den na bikách, když víte vcelku přesně jakou mají čistou výkonnost – protože závody dělí skutečně jen pár desítek hodin – to je vlastně neskutečná možnost získat nějaká ta data.
A zauvažovat, jak dělat všechno zase o kousek lépe.
Snažím se dlouhodobě inspirovat jinými sporty a zahraničím, ale v poslední době objíždím právě i závody na horských kolech. Ať už větší pohárové nebo menší akce jako je třeba seriál ve Višňovce. Sám pořádám i seriál TřebeTrails, který se každým rokem zvedá.
Nicméně, pokud máme takhle rozdílné disciplíny takhle blízko u sebe, můžeme se pustit do úvah nad vyvážením rovnováhy mezi rychlost, sílu, techniku. Taky CO dělat KDY.
Protože nůžky specializace se otevírají stále dříve a dříve.
Před časem mě pozval Milan Spěšný na měření na domácí trasu do Touškova. I technika se totiž dá změřit – zatímco na dráze máte danou vzdálenost a trenér má stopky, na horském kole to je trošku složitější. Ale průjezd technickou pasáží můžeme měřit nejen wattmetrem, což je takový ekvivalent stopek na dráze, spíše potřebujeme něco jiného. Ve Stupně to byl dost cyklokros v prašném prostředí, ale pro měření výkonu sportovců potřebujete změřit práci rukou, práci zad – prostě vše okolo, co umožní podávat nějaký výkon.
Pokud se nenaučíte techniku dostatečně brzo, v zásadě nemáte už moc šancí se to naučit. Jednak budete startovat vzadu a průběh závodu bude spíše o neschopnost/schopnosti někoho předjet, hlavně budete ale závodit v trošku jiné disciplíně, než ti první. Fyziologický průběh závodu je velmi odlišný mezi první a posledním startujícím – bez ohledu na reálný výkon.
Vždy jsem tvrdil, že malí cyklisté mají začínat spíše s bikrosem – což jsem potvrdil i prakticky a drobnou bikrosku si postavil na Třebešíně. Silové dispozice ale velmi upřednostní zase jiný typ sportovců. Třetí rovinou je pak nejen plynulá jízda a schopnost silového výkonu, je tu ještě množství samostatně technických pasáží.
I to je měřitelné – ať už změnou glykémie nebo obecným pojetí biomechaniky. Trénovat dropy v prašném prostředí (jako tady ve Stupně), potřebujete totiž nejen kvůli tomu aby bylo vůbec možné trasu absolvovat, ale čistě protože je potřebujete skočit efektivně. A efektivně znamená jednu jedinou věc – s co nejmenší spotřebou kyslíku.
Měření s Milan Spešným prokázalo jednu věc. Zatímco na silničním kole si do velké míry vystačíme s wattmetrem, na horském kole můžeme použít pro nějaký jednotný přepočet mililitry kyslíku.
Což je krásně porovnatelné právě s dráhou – tady neskáčeme dropy, nejezdíme přes kořeny. Ale jediné co rozhoduje, je schopnost čistě silová a koordinační. Esencí je mít těžký převod a ten rychle otáčet. Tak jednoduché to je.
Jenže zatímco v disciplínách jako jsou horská kola, jednu z těch věcí „přeperete“ klidně právě technicky správnou jízdou a vysokou mírou efektivity při průjezdu složitých pasáží. Na dráze musíte mít pak velmi vysokou míru efektivity šlapání. Koordinované zádové i břišní svaly. Dokonalý průběh otáčky klik a dokonalou svalovou souhru při zatínání a uvolňování vláken (nejen) na noze. A „přeperete“ třeba právě neschopnost zapojit vršek těla trošku jinak a přejet velmi efektivně kořen.
Koneckonců nedávno jsem viděl meme zmiňující jednoho z našich nejlepších dráhařů v juniorech. Něco jako „Narvu to dopředu. Pojedu bomby až do nájezdu. Projedu první zatáčku…“ (pointa příběhu je v tom, že neprojede). Vysoká míra efektivity šlapání, prakticky nulová míra efektivity při přejezdu nerovností či dokonce zatáček. Nedej bože ještě z kopce dolů.
A to jsem u toho, KDY a CO dělat. Kdy se specializovat.
Brzkou specializací na MTB budete třeba vcelku úspěšní, ale nebudete umět šlapat. Bez MTB sice možná budete mít krásný styl šlapání, ale neprojedete zatáčku. Oba tyto případy se pak mohou potkat na silničním závodě v úniku.
Ve sjezdu.
Za deště.
Jeden přístup bez druhého existovat nemůže a stejně jako každá mince má dvě strany, tento víkend se prokázala ještě jedna pravda. Takže díky za tu kombinaci dráhy a MTB v jednom týdnu.
Cyklistika je jen jedna.
– – –
…a pod čarou dodám, že máme prostor pro obrovské zlepšení. Cílená spolupráce a koordinace. Méně soupeření a více soutěžení. O tom jsem ale už také psal… (pět let zpět) :/