TOP chyby v tréninku #1
První díl sestavičky všemožných chyb v tréninku se týká polemiky, do jaké míry individualizovat trénink. Do jaké míry trénovat dle čísel. Nebo naopak, jak trénovat dle pocitu. Také do košíku můžeme hodit společný a samostatný trénink.
Každý ze zmíněných věcí má něco do sebe.
V pokračování článku se více dotknu právě „boje“ mezi vědou a pocitem. Dnes zmíním jeden zásadní psychologický fakt a obrovský benefit společného tréninku.
Jdete totiž sice na trénink, ale zároveň jdete právě za skupinou.
To že to někoho baví nebo nebaví je trošku věc jiná, samozřejmě platí, že skupinový trénink nemůže být příliš individualizovaný.
Jenže víte, kdy je sportovec nejranitelnější?
Kdy klesá efektivita tréninku k minimu?
Jsou okamžiky, kdy se příliš nedaří.
Když za sebou máte solidní tréninky a věříte si, že forma a výsledky přijdou a ono se to nestane. Když se zraníte a po delším nuceném volnu se vracíte zpátky do procesu. Když tréninky z ničeho nic strašně bolí. Těch situací je celá řada a v kariéře sportovce se jim nikdy nevyhnete.
U mládeže hrozí, že v okamžiku, kdy sportovce sport tolik nebaví – tak s tím prostě sekne. Časem je to líto, ale v daný okamžik?
Skupinový trénink představuje záchrannou síť. Pokud se dostane sportovec do stavu, kdy ho sport baví trošku méně, je tu skupina, která ho podrží. Udrží tréninkové dávky na úrovni, kde mají být a udrží i morálku – člověk prostě nemá jen ten trénink.
Ano, lze se obejít bez skupinového tréninku.
Stejně tak lze chodit po laně bez záchranné sítě.
Nicméně, řekneme si na rovinu. Ta síť se někdy může sakra hodit.
—–
TOP chyba č.1 v tréninku?
Přílišná individualizace. Důvodů je mnoho a jistě se k nim ještě dostaneme, ale často opakovanou chybou je zejména u vytrvalostních sportů přílišné zaměření na samotný obsah tréninku, nikoliv na jeho formu. A obsah bez formy držet nebude.
