Případová studie

Série článků o výběru tréninkové metody pokračuje grafíky. (předchozí díl)

Dva sportovci mají velmi podobný vnější projev – přibližně stejný FTP, stavba těla také velmi podobná. Oba chtějí dělat sport a disciplínu, která je na této hladině výkonu velmi závislá. Takže to, že zbytek pomyslné Power Duration Curve mají drobně odlišnou nás teď nebude zajímat. V neposlední řadě je to dané biomechanikou pohybu.

Zdánlivě se ale nabízí možnost oba trénovat téměř identicky. Závodní tempo je u obou závislé na výkonu na „prahu“ takže se zde pochopitelně nabízí možnost trénovat podle tohoto „prahu“.

Co mají ale oba velmi odlišné, je základní test limitací. Průběh hemodynamiky ve svalech je kompletně jiný.

5-1-5 test – červená THb v odpočinku klesá

5-1-5 test – červená THb v odpočinku roste

Otázkou je, podle čeho bude lepší se orientovat a podle čeho tedy zvolit tréninkovou metodu.

Když těm dvěma totiž zadáme onen FTP test a odjedou ho „dobře“, tedy splní nějaké očekávání, bude i v tomto testu jiný průběh. Ještě, než se dostaneme ale k FTP, upravíme jim protokol testu na nějaký mezistupeň mezi testem limitací a FTP testem.

Pojedeme to bez pauz, ponecháme ale širší schody než v klasickém rampovém testu. Rampový test s pětiminutovým schodem je už trošku blíže běžnému FTP dvacetiminutovému testu, reálně není tak „výhodný“ pro sprintery a začíná velmi dobře odrážet vytrvalostní a tempové schopnosti.

Reakce těla na zátěž může být různá. Jestli chceme docílit maximální možné zátěže, bylo by fajn podívat se na všechny reakce a zjistit, jestli naše tělo někde nestresujeme zbytečně. Můžeme použít i věci jako vnitřní teplota těla nebo čistě pohledovou metriku, kterou rád používám: „klovací koeficient“, tedy rychlost pohybu horní poloviny těla ve vztahu k aktuálnímu výkonu.

Když začnete na kole „klovat“, je to svým způsobem velmi dobře viditelné překročení nějakého „prahu“.

Když se zaměříme na dopravu kyslíku do svalu tak nás prostě zajímá krev. Projev v pohybu horní poloviny těla je totiž až projevem toho, že si svalovou práci nahrazujeme dalším a dalším svalem a rozpadá se nám ideální pohybový vzorec.

Teplota těla (core) je zase moc dlouhodobá, mimochodem. Velmi dobře fungující je ale infra termografie, ale to je spíše pomocník pro akutní řešení biomechanických problémů než dlouhodobějšího tréninku.

Teplota kůže před a po zátěži – v této studii bez reálného dopadu na výsledný výkon (pravá a levá noha)

A to jsme tedy u projevu nejen pracujících svalů ale hlavně nepracujícího svalu (jo, u komplexních sportů se to měří blbě).

Z projevu nepracujícího svalu je vidět, že i když zajedou oba stejný FTP výsledek, reálně je jeden z nich schopen to FTP držet výrazně déle a pro druhého je to pro jeho disciplínu prostě „moc“.

V polovině testu (za 15. minutou) došlo ke změně trendu chování THb. Stejně tak k masivnímu poklesu saturace

V úvodu jsem zmínil PDC křivku. Tam je to také trošku vidět, ale jen velmi nepatrně. Kdyby totiž ti dva trénovali spolu, jeden by si dával prostě v závěru tréninku o něco víc. Ale výsledný výkon prostě bude identický.

To je ona metoda, kdy jednoduše trénujete s někým, kdo je „lepší“. Z principu se budete také zlepšovat. Ale šlo by to ještě více.

Nepracující sval není stresován stahováním svalů. Teoreticky by tedy nemělo docházet ke změnám THb. Zdánlivě se tam nic neděje. To ale není samozřejmě pravda, tělo s krví zachází velmi ekonomicky a umí je redistribuovat.

Příště si ty křivky ještě popíšeme : ) Každopádně, ač oba sportovci mají velmi podobné vnější projevy, každý trénuje jinak. Pro praktiké použití oba používají wattmetr, ale každý s jiným cílem protože wattmetr je jen prostředkem na cestě k tomu, jak být lepší.

Na jednoho z nich dopadá velmi dobře “tradiční” trénink s wattmerem – tedy všechny možné kupované plány na TrainingPeaks. Jeho limitace se totiž velmi dobře trénuje právě na hladině dané FTP. Ten druhý to má trošku složitější 🙂

You may also like...

Napsat komentář