Frekvence
V mnoha sportech se používá spíše slovo kadence, kde je
myšleno zejména ve vztahu k vnějším projevům. Tedy frekvence nějakého
pohybu. Nejen tedy krok, ale i šlapání či jiný cyklický pohyb.
Je trošku zvláštní, že s tím, jak jsme se naučili
pracovat s pokročilejšími metrikami, tuto základní jsme hodně opustili.
Poslední co zůstalo a s příchodem modernějších metod se vlastně opustilo, je srdeční frekvence.
Trénovat podle tepu je vyloženě out a kadence šlapání či běhu se omezila na cílení na 180 u běhu a u cyklistiky se tak nějak kompletně rozplynula či rozbředla. Neuvěřitelně nevyužitá metrika.
Přitom měření frekvencí je často nejlevnější metodou měření a může poskytovat obrovskou přidanou hodnotu. A benefit modernějších metod je pak následně o to větší, když už tuto základní metriku máme zvládnutou.
Zaměříme se tedy na tři nejjednodušší frekvence – srdeční a
dechovou frekvenci jako dobře měřitelné fyziologické veličiny a frekvenci na výstupu.
Tedy frekvenci šlapání na kole, byť pro běh platí to stejné. A tyto frekvence
navážeme na věci, které dříve měřit nešly nebo se prostě měří hůře.
Bude to projev frekvence šlapání na hemodynamiku svalu a když už měříme frekvenci dechu (kterou na sportovci vidíme) změříme si i objem vzduchu, který nadechuje (to už nevidíme).
Na základě jedné reakce hemoglobinu v těle si určíme
naši optimální tréninkovou metodu
V podcastu o kardiologii jsme říkali, že srdeční výdej roste s tepovou frekvencí. Obdobně tomu je u dechu, s jedním zásadním rozdílem.
