Analýza pohybu a metabolismu
Odjet celý úsek v nižší intenzitě, bez sprintů a relativně v klidu. Celková zátěž na velmi specifické trati, kdy se střídá tempo, síla i práce nohou a rukou? Měřitelné prakticky jen laktátem po dojetí úseku.
Minulý týden jsem testoval u Milana Spěšného na domácí trati v Touškově sportovce. Spojili jsme to do uceleného mixu – od měření metabolismu po vnější pohybové projevy. To vše na MTB trase, nikoliv někde v laboratoři.
Díky dechové masce máme povědomí o spotřebě kyslíku, o funkci dýchání a množství vzduchu. Díky odběrům laktátu a glykémie po dojetí známe zase kumulativní zátěž, doplněnou o nárůst teploty středu těla. Detailní zátěž vteřinu po vteřině pak měřila trojice Moxy, zaznamenávající saturaci svalů. Zde jsme se zaměřili nejen na nohy, ale i na ruce a záda jako pracující svaly – technika je v Touškově totiž velmi rozhodující. A Leomo nám poskytlo data o pohybu kotníků, kolen i pánve nejen při startovním kopci, ale i při technice.
O detailní výstupy se možná někdy podělí Milan, každopádně podobná field měření považuji za neskutečně silná. Je fajn je doplnit o něco v uzavřenějším ekosystému a mít tak přesnější představu, na co se zaměřit. My jsme to nahradili opakovanou jízdou po startovním kopci a volnou jízdou po cestě dolů – technické pasáže se v tomto měření vynechaly.
Za velký úspěch považuji i to, že se podařilo neztratit žádný senzor a uložit všechna data. Ta praktická náročnost otestovat tolik věcí je zásadní a reálně jsem zpracovával výsledky dva dny.
VO2 Master není vhodný na delší sportování na trase. Ale kopec a parametry dechu se dají napasovat na jiná data. Informace z Moxy (noha, ruka, záda) i Leomo jsou pak kompletní jak z intenzivních, tak volnějších úseků.
Vztah fyziologických parametrů přesně směrem k trati, to je to, co se projeví na výsledku.
Tento rockgarden je třeba vzít nadoraz, stíháš zregenerovat. Nebo naopak ne? Cenné mililitry kyslíku investované v jedné pasáži pak chybí v druhé – a je na zvážení a na výpočtech, kde dojde k lepšímu využití směrem ke vteřinám na trase.
Protože to jediné rozhoduje.
Mobilní pracoviště vyžaduje stolek 🙂
Obdobné měření jsem nedávno dělal v Calpe na silničním soustředění. Na silnici je to trošku jednodušší, protože výkon je lépe říditelný a předpovídatelný. I Komunikace se sportovci je jednodušší – úseky lze zkracovat a prodlužovat dle potřeby. V MTB je field měření něco, co má ještě výraznější potenciál. Protože pracují nejen nohy ale i ruce a záda. Protože to není jen o hrubém výkonu ale i o koordinaci a schopnosti velmi rychle regenerovat. A plánování zátěže.
