Běh do schodů – na vlastní kůži

umístění senzorů

Včera jsem dal na FB skupinu otázku, dnes se mrkneme na to, jak ten „trénink“ vypadal.  Nejdříve je třeba ale říci, že nešlo o trénink (!). Sám se sportem bavím a cílem mojí činnosti je zasportovat si – nikoliv se cíleně rozvíjet. Toto je strašně důležitá věc, rozlišovat u lidí cíle a priority. Jestli je cílem sport jako takový, nebo má tréninková jednotka něco rozvíjet a být efektivní.

Sportem se nejen bavím, zajímá mě ale jak funguje tělo. Zatímco experimentovat na sportovcích je takové…  no oni chtějí být lepší, nechtějí se stát předmětem experimentů. Takže často něco měřím na sobě. U tohoto běhu tomu nebylo jinak.

…navázal bych velmi volně na téma vlivu intenzity a času. Žádná studie ani pevně definovaný článek. Spíš zápis z deníku trenéra: dnes na soustředění plánované volno (prší). Většinou po tréninku chodím běhat, ale do deště se mi nechtělo.
Do posky se mi taky nechtělo. Jsme ale v hotelu, který má patnáct pater. Takže běh do schodů. Já tyhle věci z tréninků moc ven nedávám, málokdy se mi to chce sepisovat. Jsou to spíš takové zajímavosti.
Když už, tak už. Vzal jsem i měřáky. Stryd na noze je na schodech spíš k ničemu, ale Moxy na nohou je fajn. Jedna na přední straně stehna (m. rectus femoris), druhá na boku (m. vastus lateralis) a třetí na mezižeberních svalech – tu teď vynechám v textu.
Celkem to hodilo 45 minut práce a devět opakování.
Když už tak už, takže jsem si měřil nahoře i laktát.
Nahoru mi to trvalo nějaké 2,5 minuty, pauzu jsem postupně zvětšoval od nějakých 3 do 5minut 🙂
Běhal jsem to vcelku rovnoměrně rychle, poslední běh byl (hlavně v závěru) rychlejší – přibližně minuta rychle ale bez nějakého sprintu.
A protože tohle je post na zamyšlení, screeny ze senzorů přidám později.

Tohle je moje běžnější pracoviště zde v Calpe.

Otázka k zamyšlení je –

1/ jak se vyvíjela saturace svalů na nohou?
2/ Kolik byl laktát po doběhu posledního úseku?
Po posledním běhu jsem si to ještě jednou v klidu sešel a vyšel (10minut).
3/ Jaký byl laktát po tom vychození – deseti minutách aktivního odpočinku?
/ něco je na Instagramu – sparingem a fotografem mi byla manželka, se kterou jsme si takhle zablbli /

Pojďme tedy k tomu chování a popsaným obrázkům.

 

m. vastus lateralis – to je takový ten “vytrvalostní sval”. První opakování je kratší, začínal jsem ve čtvrtém patře, ne že bych běžel tedy rychleji. Poslední výraznější pokles je vidět, že byl skutečně zrychlovaný. Ta poslední vlnka na závěr je to, jak jsem si celý hotel v klidu vyšel.

Z prvního obrázku by se mohlo zdát, že jsem to sekal jak baťa cvičky – trošku jsem prodlužoval časy odpočinků. Nicméně z hlediska tohoto svalu jsem dokázal stále desaturovat na podobnou hodnotu. Poslední úsek nebyl sprint, bylo to spíše takové zrychlení na minutku, tedy od cca poloviny. Pro ilustraci přikládám pak ještě druhou křivku, tedy záznam tHb. Celý “trénink” jsem šel bez zahřátí, strečinku či tak něco. Tak jak my amatéři sportujeme – hezky od startu 😀 Trendově si lze všimnout například u posledníh běžeckého pokusu, rychlejšího, nárůst tHb (!). Naopak si lze všimnout, že absolutní změny jsou identické – ať běžím či jdu (porovnání posledních dvou sekvencí).

saturace m. rectus femoris – tento obrázek je výmluvný. Po třetím opakování není sval schopen odpovídající funkce. A to ani v posledním běhu (8.) kde se dostal na hodnoty běhu 6.

Pojďme se ale podívat jinam – u běhu do schodů je zajímavá i přední strana stehna. To je sval, který pracuje velku hodně. U cyklistů je zodpovědný za akceleraci.

 

m. rectus femoris včetně tHb

umístění senzorůFyziologii na pozadí si nechám na jindy, z rozdílů mezi běhy je patrná jedna věc. Je důležité se zahřát. První tři běhy (možná dva) se dají považovat za trénink. Od čtvrtého dál je to neefektivní trápění těla. Samozřejmě že něc trénujeme, ale využívat pro to opakovaný dvouminutový úsek s danou pauzou je neefektivní. Ale od toho je tréninkový plán. Pokud bylo plánem sportovat hodinku, než pojedu na letiště s jedním ze sportovců – plán byl splněn. Pokud bych chtěl něco systematicky rozvíjet, trénovat bych měl jinak 🙂

Všechno vybavení na měření se vejde do dvou kufříků

Na soustředění měřím při intervalech i při vytrvalostním tréninku laktát. Tak jsem si ho změřil také, když už s sebou to všechno nářadí tahám. Po posledním zrychlení a pak ještě po pěším sestupu a výstupu. Význam to moc nemá, ale pokud nemáte o chování laktátu představu, pro ilustraci to poslouží dobře. Po tom zrychlení jsem se dostal na 11mmol – pokud bych zasprintoval, šlo by to určitě výše. Nicméně provádět si pak sám odběr by bylo asi těžší – i tak jsem měl problém si ruku očistit a osušit. Po deseti minutách aktivniho odpočinku jsem byl stále na 4mmol. Dechová frekvence, tep, výkon, saturace – vše dávno v normě. Ale vnitřní prostředí těla?

Mohl jsem se znovu rozběhnout a zase něco vytvořit – třeba si říci že si půjdu naběhávat objem a zajistit si i nějakou vytrvalost.

Nevedlo by to k ničemu jinému, než trápení těla.

Na toto jsem totiž narážel v původním člnánku a rantu na vytrvalost. Kdo viděl insta stories – docela dost jsem se i zpotil. V průběhu jsem vypil možná půl bidonu – 250ml vody. To jsem zmínil v pokračování onoho článku, dehydrataci.

 

Byl jsem si prostě zaběhat – a to že jsem si odpálil přední stranu stehna, umíme změřit. Mnohem více jsem si pochopitelně odpálil lýtka, ale jinak. Tam šlo o sílu, proto mě ten den nebolela a druhý den jsem sotva sešel schody. Prostě za tím praktickým funny sportem lze vždy najít nějaké poznání, které dnes máme. A pokud chceme trénovat efektivně a zlěpšovat se, je fajn to poznání využít. Jinak budeme “jen” sportovat a bavit se. Což třeba tento běh splnil bezezbytku  – a ještě posloužil jako ilustrace, co se dělat pro smysluplný rozvoj nemá 🙂 A naopak, co je fajn sportovní zážitek na Stravu a Instagram.

 

 

 

 

You may also like...

Napsat komentář