Běh do schodů – na vlastní kůži
Včera jsem dal na FB skupinu otázku, dnes se mrkneme na to, jak ten „trénink“ vypadal. Nejdříve je třeba ale říci, že nešlo o trénink (!). Sám se sportem bavím a cílem mojí činnosti je zasportovat si – nikoliv se cíleně rozvíjet. Toto je strašně důležitá věc, rozlišovat u lidí cíle a priority. Jestli je cílem sport jako takový, nebo má tréninková jednotka něco rozvíjet a být efektivní.
Sportem se nejen bavím, zajímá mě ale jak funguje tělo. Zatímco experimentovat na sportovcích je takové… no oni chtějí být lepší, nechtějí se stát předmětem experimentů. Takže často něco měřím na sobě. U tohoto běhu tomu nebylo jinak.
Otázka k zamyšlení je –
Pojďme tedy k tomu chování a popsaným obrázkům.
Z prvního obrázku by se mohlo zdát, že jsem to sekal jak baťa cvičky – trošku jsem prodlužoval časy odpočinků. Nicméně z hlediska tohoto svalu jsem dokázal stále desaturovat na podobnou hodnotu. Poslední úsek nebyl sprint, bylo to spíše takové zrychlení na minutku, tedy od cca poloviny. Pro ilustraci přikládám pak ještě druhou křivku, tedy záznam tHb. Celý “trénink” jsem šel bez zahřátí, strečinku či tak něco. Tak jak my amatéři sportujeme – hezky od startu 😀 Trendově si lze všimnout například u posledníh běžeckého pokusu, rychlejšího, nárůst tHb (!). Naopak si lze všimnout, že absolutní změny jsou identické – ať běžím či jdu (porovnání posledních dvou sekvencí).
Pojďme se ale podívat jinam – u běhu do schodů je zajímavá i přední strana stehna. To je sval, který pracuje velku hodně. U cyklistů je zodpovědný za akceleraci.
umístění senzorůFyziologii na pozadí si nechám na jindy, z rozdílů mezi běhy je patrná jedna věc. Je důležité se zahřát. První tři běhy (možná dva) se dají považovat za trénink. Od čtvrtého dál je to neefektivní trápění těla. Samozřejmě že něc trénujeme, ale využívat pro to opakovaný dvouminutový úsek s danou pauzou je neefektivní. Ale od toho je tréninkový plán. Pokud bylo plánem sportovat hodinku, než pojedu na letiště s jedním ze sportovců – plán byl splněn. Pokud bych chtěl něco systematicky rozvíjet, trénovat bych měl jinak 🙂
Na soustředění měřím při intervalech i při vytrvalostním tréninku laktát. Tak jsem si ho změřil také, když už s sebou to všechno nářadí tahám. Po posledním zrychlení a pak ještě po pěším sestupu a výstupu. Význam to moc nemá, ale pokud nemáte o chování laktátu představu, pro ilustraci to poslouží dobře. Po tom zrychlení jsem se dostal na 11mmol – pokud bych zasprintoval, šlo by to určitě výše. Nicméně provádět si pak sám odběr by bylo asi těžší – i tak jsem měl problém si ruku očistit a osušit. Po deseti minutách aktivniho odpočinku jsem byl stále na 4mmol. Dechová frekvence, tep, výkon, saturace – vše dávno v normě. Ale vnitřní prostředí těla?
Mohl jsem se znovu rozběhnout a zase něco vytvořit – třeba si říci že si půjdu naběhávat objem a zajistit si i nějakou vytrvalost.
Nevedlo by to k ničemu jinému, než trápení těla.
Na toto jsem totiž narážel v původním člnánku a rantu na vytrvalost. Kdo viděl insta stories – docela dost jsem se i zpotil. V průběhu jsem vypil možná půl bidonu – 250ml vody. To jsem zmínil v pokračování onoho článku, dehydrataci.
Byl jsem si prostě zaběhat – a to že jsem si odpálil přední stranu stehna, umíme změřit. Mnohem více jsem si pochopitelně odpálil lýtka, ale jinak. Tam šlo o sílu, proto mě ten den nebolela a druhý den jsem sotva sešel schody. Prostě za tím praktickým funny sportem lze vždy najít nějaké poznání, které dnes máme. A pokud chceme trénovat efektivně a zlěpšovat se, je fajn to poznání využít. Jinak budeme “jen” sportovat a bavit se. Což třeba tento běh splnil bezezbytku – a ještě posloužil jako ilustrace, co se dělat pro smysluplný rozvoj nemá 🙂 A naopak, co je fajn sportovní zážitek na Stravu a Instagram.