Společně každý jinak

Dva kamarádi spolu jedou na kole (nebo běží…) . Je jasné, že jeden je o „něco“ lepší, než ten druhý, ale jsou si natolik podobní, že spolu trénují.

Přijedou pod kopec.

Ten lepší ho vyjede rovnoměrně, jen nahoře si trošku přišlápne. Ten horší se chvilku snaží udržet se, pak si ale vystoupí – je to už moc. Chvilku jede rovnoměrně, pomaleji než předtím. Když je kopec dost dlouhý tak se za chvilku srovná a pomalu zrychluje. Ten lepší se pro slabšího vrátil a společně pak jedou zbytek tréninku. Běžci budou mít tendenci spíš počkat.

Ten kopec vyjeli vcelku podobně, ten lepší třeba i víc potahá a na konci jsou oba stejně unavení.

Každý jel ale výrazně jiný trénink. Ne že by měli nějak zásadně jinde watty, prostě to jeli „jinak“.

Ale z pohledu na vnitřní fungování těla stimuloval každý něco jiného.

Nějakou intenzitu zátěže si můžeme znázornit třeba tahle.

Vtip je v tom, že ani nemusí jít o dva sportovce. Ale klidně jeden a ten stejný člověk to jednou prostě malinko „přepálil“.

A nebo, což je možná už zajímavější a praktičtější – k té změně tempa přispěl terén. Ať už protože jsem na rovince ve stoupání zrychlil moc, nebo naopak.

Dnes jen taková poznámka k zamyšlení. Téma bude zanedlouho pokračovat 🙂

Tři běhy s dosaženým „identickým časem“ na danou vzdálenost – jeden zrychlovaný, třetí rovnoměrný (i tak jsem začal moc rychle na ten čas) třetí naopak „přepálený“. Co na to záznamy z pracujícího svalu, nepracujícho svalu-ruky a respiračních svalů?
Tento záznam není můj ale ze skupiny Běháme s watty – jak vidíte, tepovka je vždy vcelku rovnoměrně rostoucí, výkon je ale u všech úseků ve tvaru U.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*