Co mají všechny sporty společného?
velká část článků vzniká myšlenkově při běhu s Richardem – a protože hodně běháme spíše přes zimu, čeká Vás v nejbližší době tradičně více článků i podcastů.
Dnešní post je takové zapsané zamyšlení. Vzniklo při běhu se psem, nicméně tentokrát nejde o běžeckou analýzu.
Pokud chceme být v nějakém sportu dobří, musíme ho umět rozklíčovat na jednotlivé části. Na každou z těch částí se pak můžeme dívat samostatně a pokud chceme být skutečně dobří, podíváme se, jestli danou část neumí někde jinde trénovat lépe.
Všechny sporty jsou totiž originální jen v tom, co dělá onen sport specifickým. Ale u všech se musíme nějak hýbat. Všude dýcháme. Také musíme mít dost energie. Také musíme být mentálně připravení.
Společných znaků je hodně a některé sporty jsou si velmi podobné. Nebo spíše disciplíny, než samotné sporty.
Patrné je to u běhu.
Běh na 400 trvá necelou minutu, stejně jako plavání na 100m. Relativně stejně dlouho trvá i kilometr na kole. Biomechanika pohybu u plavání, běhání i cyklistiky je naprosto rozdílná, nicméně metabolická náročnost, to je věc velmi podobná.
Z hlediska fyziologie sportu musí všichni sportovci v těchto disciplínách fungovat velmi podobně všude tam, kde najdeme společné znaky. Minimálně intervalový trénink bude muset být velmi podobný.
Obdobně tomu je u všech týmových sportů, kde je společným znakem ona týmovost. Jinak jde ale často o velmi fyziologicky rozdílné sporty. Fotbal je rozdělen na dvě části a sportovci toho tolik naběhat zase nemusí. Náročnost na vnímání hry je ale zcela jiná, než např. v hokeji, který je výrazně rychlejší. Nevím jestli je větší nebo menší, analytická schopnost číst hru je naprosto rozdílná.
Na pomezí jsou pak sporty v menších týmech, např. plážový volejbal. Týmová role a psychologická práce se sportovci je zde naprosto zásadní. A opět, naprosto jiná, než u individuálních sportů jako je třeba právě ona atletika, cyklistika či plavání.
Před rokem jsem psal článek o metaboreflexu u psů, kolapsu organismu. Zmínil jsem případ u velmi specifických sportů – sportů se zvířetem. Ať už půjde o psa či třeba koně, společné znaky najdeme i zde. A to nejen fyziologické, kdy můžeme analyzovat třeba právě dýchání zvířat. I psychologie zvířat se může inspirovat v mnoha sportech, které jsou z hlediska psychologie jednodušší – tedy u lidí.
Nacházejme společné znaky a využijme je ke svému prospěchu.
* * * * *
Celý život se inspiruji v jiných sportech a jinch oblastech, ale tak nějak mi dnes došlo, že jsem to asi ještě nenapsal na blog 🙂
