Odpozorováno: Metaboreflex
Nedávno se mi „poštěstila“ zajímavá věc. Sledovat brutální metaboreflex v živém přenosu. Bylo to velmi zajímavé, a protože jsem o tomto jevu zatím moc nenapsal, je evidentně čas s tím začít.
O co v krátkosti jde? Metaboreflex je záchranná brzda našeho těla. Pokud sportujeme, naše svaly potřebují kyslík. Ten dodávají plíce, jenže samotné dýchání je poháněno dalšími svaly – a ty potřebují ten kyslík také. Pokud se kyslíku nedostává dýchacím svalům, pokud jsou dýchací svaly přetížené a nemohou již více pracovat, potom nastupuje obranná reakce. Naše tělo totiž dýchání potřebuje, takže je nutné nějakým způsobem zastavit práci svalů, které jsou zbytné. Což jsou nohy a ruce.
Při nástupu metaboreflexu se tudíž sportovec okamžitě zastaví, tělo razantně omezí přístup krve do pracujících svalů (ruce, nohy…). Je to čistě boj o život.
Jenže my lidé se řídíme naší „motivací“. Chceme sportovat. Metaboreflex nepřepereme, to ne. Ale naprosto zkolabovat nám často naše morálně volní vlastnosti nedovolí. Také, jakmile cítím kolaps, tak už trošku zvolníme a ono k němu třeba nedojde. Nebo to nebude tak hrozné.
Jinak je tomu ale u zvířat, konkrétně třeba u psů. Házejte psovi hodinu tenisák a nejspíš uvidíte právě metaboreflex. Pokud k tomu bude štěkat (plýtvat vzduchem) jedině „lépe“. Tenisák v puse také nepředstavuje nic, co by pomáhalo psímu zásobování kyslíkem.
Teď malá odbočka. Mám rád systematický přístup a složité problémy rád modeluji. Problém nejprve zjednodušit (na nějakém modelu) a pak se účinné postupy pokusit aplikovat na reálnou situaci. A proto se rád inspiruji právě světem zvířat.
Otázka totiž zní, jak vyřešit metaboreflex u zvířat? Pokud máme nějaké zvíře, které má dosahovat nějakých výkonů a nedosahuje, protože nastupuje metaboreflex, bylo by fajn to vyřešit. Proč? Protože pokud vymyslíme postup na jednodušším modelu (máme méně možností), bude to určitě fungovat na složitějším (člověk). A až na základě nějakého jednoduchého postupu, který do nějaké míry problém řeší, můžeme jít dál. O funkčním respiračním tréninku pro lidi se rozepisuji zde – jaká je myšlenka, východiska a jak efektivně zapracovat do našeho tréninku zvyšování efektivity dýchacího systému.
Základní obecnou myšlenkou je, že potřebujeme zajistit, aby dýchací svaly nebyly unavené. Zároveň je potřebujeme trénovat, víme že naše dané zvíře má problémy s metaboreflexem. Prvním krokem může být kontrola dostatečnosti „přepravních kapacit“. Věnovat se cíleně ale zvětšování objemu krve u psů? To jsme zase někde mimo náš jednoduchý model. Hledáme něco, co lze udělat u psů. U lidí to pak bude naprostým základem respiračního tréninku.
Hydratace? To by šlo, do nám zajisté zajišťuje lepší přepravní kapacitu a odolnost svalů proti únavě. Silový trénink proti odporu? Dýchat nosem? Plavat pod vodou? To všechno funguje, ale pořád to není ten naprostý základ.
- Rozcvičení.
- Střečink.
- Aktivace a následný odpočinek před výkonem.
To všechno jsou věci, které se dají dělat i se psem. Naučit se slalom mezi nohama, kdy se pes dost protahuje. Cviky na opření atd. To jsou běžné psí triky.
A také to je tudíž naprostým základem respiračního tréninku. Mobilita, zahřátí a strečink.
Článek pokračuje v Premium zone, tam si ukážeme, jak efektivně naučit svaly dýchat plus odkážeme na zajímavé texty k dlšímu studiu. Ale ještě přidám jednu poznámku – v článku nejde o mého psa 😊 Ať tak či onak, zmínil jsem tenisák – spousta psů má tendence he spolknout (fakt), takže na to bacha. A klacek není o nic lepší, když už, tak ať letí daleko (nebo do vody) a pes ho sbírá, když neletí. Až moc psů umírá na propíchnutí klackem. Ale to jen taková poznámka člověka, co má rád zvířata.