Laktátovka z kotníku

úhlový rozptyl pohybu v kotníku při 5-1 testu. První část je první kvartál pohybu, spodní část je pak celková otočka. Za zmínku stojí zejména trend závěru a sprint – tam je nárůst enormní a podoba s laktátovou křivkou je pak už obrovská.

Na skupinu jsem přidal obrázek se záznamem z 5-1 testu a pohybem kotníku. Tvar nápadně připomíná laktátovou křivku, klasickou hokejku.

Hezky to odpovídá konceptu limitací, kdy náš sportovec je schopný udržet pohyb v kotníku na nějaké hladině výkonu, jakmile ale výkon roste, pohyb (a tedy neefektivita) roste také. Tento pohyb není ale konstantní na daném výkonu, od jisté hladiny roste i při stejném výkonu. Tedy že na prvním schodu je křivka relativně plochá, na dalším mírně rostoucí.

Na každém dalším vyšším výkonu pak dochází ještě ke strmějšímu růstu.

Stejně tak vidíme pokles ještě také pohybu na druhém stupni – můžeme tomu říkat „zapracování“. Opět obdoba průběhu laktátové křivky.

Na tomto grafu můžeme demonstrovat několik věcí. Jednak víme, že stejný graf nakreslíme i odběrem laktátu. Problémem je ale cena, kdy je každý jeden odběr vcelku drahý. Druhým problémem je pak bodové měření a potenciální chybovost – i na pohybu kotníku vidíte rozptyl hodnot. Nejde jen o rozptyl hodnot jako takových ale i o chybovost měřících zařízení, což ukazuje benefit kontinuálního měření. Jedním bodem se prostě můžeme trefit dost mimo.

Odbočka stranou. Pokud totiž jedete schodový test a odebíráte laktát, zjistíte vcelku přesně hodnotu, která je v našem těle. Víte ale velmi málo o její dynamice. Když naměříte například na rampovém testu s minutovým schodem na 250W 3mmol laktátu, jde o kombinaci výkonu a hodnoty vnitřního prostředí. Nevíte ale, kolik naměříte pokud na oněch 250W pokud pojedete ještě další dvě minuty. V případě našeho rampového testu tedy na dalších schodu, třeba 280W naměříte 4mmol. Jenže, co když jde o 4mmol implikované už těmi 250W ? Proto se dělají delší schody, aby se našla nějaká homeostáza. Ale pořád neznáte tu dynamiku, proto by bylo třeba odebírat laktát třeba v první minutě a v poslední minutě daného schodu. Cenově je pak patrné, že pokud chcete test s rozumnou vypovídající hodnotou, jen na materiálu spotřebujete často tolik, kolik stojí běžný zátěžový test jako celek.

Zpět k tématu. Obdobný graf lze naměřit díky Moxymonitoru, který nám saturaci měří kontinuálně. Potřebujeme ale  sportovce, jehož primární limitace má projev právě na saturaci daného svalu. A potřebujeme také, aby se změny na saturaci projevovaly velmi rychle. Můžeme totiž také dostat klidně něco, jako je na následujícím obrázku.

Stupňující test 5-1 červená čára je tep, zelená saturace pracujícího svalu. Už od 155 tepů je graf satruace prakticky beze změn.

Jak to tedy je? Kde najdeme ony limitace? Máme sledovat laktát, saturaci nebo třeba onen kotník?

 

Na tuto otázku odpovím jednoduše. Do výčtu možností je třeba přidat ještě zejména respirační parametry. I ty totiž umí hezky nakreslit „laktátovku“.  Dechová frekvence třeba 20 na 100W, 22 na 150W, 24, na 200W a najednou 35 na 250W. Důležitým parametrem je pak dechový objem (!).

 

Přikládám výsek ze školení trenérů a online přednášky o matematice na pozadí tréninku. Na videu mluvím o „zlomech“ a ony tam jsou, v reálu nám život naše parametry kreslí ale lépe než já myší. A  zlomy v sobě tedy moc nemáme. Spíše jde o tečny k dané křivce a smysl má hodnotit její strmost. A změny v intenzitě změn. To je pak vlastně definice prahů a zón.

Pokud se nám totiž sejde více těchto „prahů“ na jednom místě, definují nám velmi hezky nějakou zónu. Pokud se mi rozsype dechový vzor 250W a laktát roste na 248W a souběžně se mi zvedá masivně úhlový pohyb v pánvi (či dnes zmíněný rozsah v kotníku) na 252W – tady je na místě stanovit si nějaký konec tréninkové zóny třeba právě na 250W a je vcelku jedno, čím to budeme měřit.

 

Naopak, pokud se nám tyto hodnoty rozejdou po širší škále hodnot, musíme vědět co děláme. Pro někoho může mít najednou smysl trénink podle tepu, protože napárování na výkon nedávám zcela efektivní smysl.

A pointa tématu?

Je na čase pomalu plánovat zimní přípravu. Pokud se nám tedy rozpadá velmi brzo pohybový vzor, je velmi dobrý nápad naplánovat si jeho zlepšení. Pohybovým vzorem může pak být právě klidně onen pohyb v kotníku. Pokud to bude spíše pohyb na pánvi, bude naše zimní příprava spíše směřovat ke cvičení a stabilizaci pánve. V případě kotníku jde pak spíše o hlubší analýzu posedu. Rozpad dechového vzoru pak určuje směr přípravy třeba směrem ke zlepšení dýchání.

V sezoně totiž často není moc času na smysluplný rozvoj a tempo udává závodní program. Těžíme z investic v zimní přípravě a vyrábíme si často i vnitřní dluh. Proto je důležité už pomalu začít přemýšlet, co budeme dělat v dlouhodobějším horizontu.

 

 

 

 

You may also like...

Napsat komentář