Není teplota jako teplota #2

Třetí článek v řadě na, v zásadě, jednoduché téma. Reakce na zátěž je individuální a proto by i zátěž měla být do jisté míry individualizovaná.

V případě, že to možné není, je třeba se uvědomit, že každý ze sportovců podstupuje relativně stejný trénink, stejný není.

Lze to dořešit jinou výživou, pitným režimem či nastavením dalších tréninkových jednotek a/nebo regeneračních jednotek. Každopádně tento fakt lze řešit i při hromadném tréninku.

Na obrázku máme tentokrát graf teploty dvou sportovců – horní a spodní. Identická trasa silničního tréninku. V bodech 1 a 2 vidíme ale zcela odlišné chování. Zatímco za bodem 1 je společný peak, v bodě 1 má teplotní vrchol jen spodní a obdobně je tomu u bodu 2. I následující peak velmi krátce za bodem 2 je u spodního sportovce výraznější.

Odlišné chování je jedna věc, zajímavým bodem je ale právě společný trend za prvním bodem, kdy oba sportovci dosáhli obdobného chování. To je ideální místo pro porovnání – co bylo jiné a co bylo naopak stejné.

Co si z toho vzít?

Jednak nelze soudit nic bez dodatečné informace v podobě výkonu. Může jít ale i o oblečení (!) či pitný režim. Díky nutnosti absolvovat společný trénink (*) máme trochu omezenou paletu možností, jak náš problém vyřešit. Nejdříve musíme ale rozklíčovat, proč došlo k odlišnému chování v trendech. (**)

Například první peak je často způsobený nedostatečným „rozjetím“. Mírně slabší sportovec může velmi „vyhladit“ svůj nárůst teploty (v porovnání se silnějším) čistě jen aktivací před tréninkem. Druhou variantou je samozřejmě jízda v „háku“, nicméně skutečnost je taková, že i menší výkon v závětří nemusí být dostatečný. Zejména pokud se začíná do kopce – což je právě na dnešním obrázku.

Druhý peak by reálně šel řešit hůře, třetí ale už ano. Ten byl způsoben zejména už kumulovanou zátěží a únavou slabšího sportovce. Reálně se prostě snažil „zabojovat“ a udržet společnou intenzitu tréninku.

To jestli je to správně či špatně je pak věc jiná. Jak jsem zmínil (*) šlo o společný trénink a cílem u tohoto tréninku není jen plně individualizovaný a čistě fyziologický trénink. Sportovci trénují i psychickou odolnost, společnou techniku jízdy ve skupině, jízdu za autem a či samozřejmě budují i nějaké sociální vztahy. U mládeže se čistě fyziologicky trénovat nedá, velkou část tréninku musí vyplnit právě kolektiv.

Nicméně, trenér by měl vědět, že identický trénink má různé dopady – ať už při detailu a pohledu na intervaly v řádu jednotek minut, tak při dnešním pohledu na trénink o délce téměř čtyř hodin.

 

(**) Ono i ten výkon je trochu nedostatečný  – protože neexistuje lineární vztah mezi intenzitou nárůstu teploty a výkonem. Jednak je teplota za výkonem velmi zpožděná ale onen vztah není vůbec lineární. “Rovnice” je velmi individální – obsahovat může proměnné jako je výkon, saturace pracujících i nepracujících svalů, glykémie, respirační parametry, laktát a navýstupu může být teprve teplota. Každá z proměnných má pak svůj parametr či možná lépe koeficient. A to je to stále velmi zjednodušené. Lze to ale formulovat jako vztah (za indexy se omlouvám, rozhraní tu nemám na psaní rovnic) teplota = výkon(t-x) * K1 * výkon(t) * K2 / SmO2W(t-x) * SmO2NW(t-x) ….      kde K1 je idividuální parametr – který není pevný, ale v nějakém rozsahu a lze ho stanovit třeba na základě srdeční variability. Že je to děs? Ano – i proto nemá smysl toto nějak příliš počítat, byť na modelu pracuji několik let.

Ano let, ono totiž i ten polynom není takhle jednoduchý a lineární, vztah tedy není jen čistě násobení a dělení. Tvar je spíše exponenciální a odráží vlastně laktátovou křivku. Což je místo, kde se dá odrazit a začít stanovovat individuální parametry. Jen těch křivek potřebujete hodně – na různě dlouhých schodech.

To jsem ale už hodně odbočil, že? Nicméně na toto téma jsem měl nedávno prezentaci a souhrn zde zanedlouho bude.

You may also like...

Napsat komentář