Měření objemu

Dnes jen krátké zamyšlení nad měřením objemu v prvním ze třech na sebe navazujících článcích.

Objem máme přirozeně spojený s pitím – a pít musíme. Takže každý si tak nějak dovede představit, že by měl vypít nějaký objem vody.

S objemem tréninku je to už složitější.

Jsme zvyklí měřit objem tréninku na čas, strávený tréninkem.

Jenže, (například) rozdíl v objemu mořské vody a velmi horké vody je víc než 5%. Proto, pokud budeme chtít porovnávat tyto speciální případy budeme nejspíš používat jiné měření objemu. Nejspíš to bude molární objem, tedy vlastně množství molekul vody.

vztah mezi hustotou a teplotou vody, v našem případě tedy změna objemu

Speciálním případem je i trénink. Samozřejmě je velmi jednoduché měřit čas na tréninku. Ale pokud chceme pochopit podstatu dějů, často si prostě s jednoduchým časem nevystačíme. Ne že by to nefungovalo, ale jednoduše můžeme vidět vztahy a závislosti tam, kde nejsou.

Například, je čas strávený na tréninku skutečně tak rozhodující?  Zatímco sprinter si odběhne své úseky a na dráze stráví jen velmi omezený čas, vytrvalec rotuje po dráze klidně řádově delší čas. A to pozor, vůbec se ještě nepouštím do intenzity. Jsme zatím jen u objemu tréninku.

Budeme sprinterovi počítat čas jen na dráze? Nebo si řekneme, že k nějakým dějům dochází i když sedí, takže mu započítáme i sezení? 

Evidentně jsme právě u toho speciální případu, kdy měření času přestává dává smysl.

Velká část tréninků se děje „někde mezi“. I tak ale platí, že měření času nemá valný smysl, jen je to jednoduché a „chybovost“ je už přiměřená.

Čím to nahradit?

Můžeme použít cokoliv. Původní fyziologické parametry, tj. například množství vzduchu, které nadechneme nebo množství přečerpané krve.

Tady narazíme trošku na problémy s měřením, ale jak jsem psal, chceme pochopit děje.

Tady je obrovské místo pro frekvenční měření, což dávám do samostatného článku.

Jsme ve stavu, že jsme si připustili, že čas strávený na tréninku nemusí být ta nejlepší metrika. Cyklista toho může hodně prosedět cestou dolů z kopce, technické sporty pak mají nezanedbatelnou složku právě v pilování techniky i mentální přípravě. Hrozně moc věcí.

Ke svalové práci může docházet i izometricky, takže třeba i nazvedaná váha v posilovně není úplně ideální, tady je mnohem zajímavější ten čas. Na druhou stranu, svalům je do jisté míry jedno „jak dlouho“ pracují, mnohem zajímavější je délka a počet kontrakcí. To jsme opět u detailů frekvence.

K nahrazení můžeme použít i matematiku. Provádět oprace nad výkonem (normovaný výkon), stanovovat tréninkové zóny či mnoho dalších operací a vytváření dalších a dalších datových derivátů.

Když tedy vidíme, že to není jen o čase tréninku, můžeme se posunout k reálnému uvažování BFU (Běžný Franta Uživatel). Číslo, kdo kolik najel kilometrů na kole je fajn. Ale běžný člověk, pracující, který má rodinu, nadýchal či přečerpal nezanedbatelné množství vzduchu a krve, zcela jinde než na tréninku.

Jako profesionální cyklista jsem ráno vstal a po nějakém klidném ránu vyjel na trénink. Dnes za stejnou dobu stihnu vyvenčit psy, dojít s dcerou do školky a odvézt druhou dceru do školy. I kdybych byl stále profesionální sportovec, například intervalový trénink bych si mohl dovolit jet výrazně dříve.

Každopádně režim vrcholového sportovce je naprosto jiný. A tedy aplikovatelný na jiné jen velmi omezeně, s vědomím, že porovnávat hrušky a jablka.

BFU musí do svého tréninkového plánu započítávat i výrazně více projevů vnějšího prostředí. Profesionál má svůj život velmi pevně pod kontrolou, což BFU nemá. Proto mnoha lidem „zázračně“ fungují věci jako mySasy – kombinace stresu z práce, vztahů a sportu je velmi špatně uchopitelná a měřitelná. mySasy nabízí cestu, jak něco takového měřit, byť interpretace dat je samozřejmě složitá a individuální.

Co je „hloupé“ je to, že měření mySasy poskytuje informaci o celku. Objemu i intenzitě sportu i života jako takového. S tím se tréninkově nakládá trochu hůře, protože jen velmi těžce si naplánuji stres v práci či rodině.

Protože mám rád levná a efektivní řešení, přijde mi naprosto geniální měřit si denní počet kroků. A pokud běhám, tak ten běh do toho samozřejmě nepočítat. Hned je jasné, že pošťák na vesnici se asi „objemovému“ tréninku věnovat nemusí.

Proč?

Ano, to je zásadní věc. Proč je ten objem tak důležitý?

Jednak pro zlepšení čehokoliv bych to měl umět změřit. Takže každá informace o těle je důležitá.

Hlavně je ale zásadním zdrojem informací pro správný výběr tréninkové metody. Nejdříve si totiž řeknu, co chci trénovat a proč. Ať už je to kapilarizace svalů, či parametry kardiovaskulárního systému nebo respiračního systému. Ať už je to to technika hodu míčem na koš. Cokoliv.

Každá ta věc má nějakou metodu, jak jí rozvíjet. A v ideálním případě budu ten objem měřit správně.

Tedy u hodu na koš mě nebude ani tak zajímat čas v tělocvičně, jako spíš počet hodů.

Nervosvalová soustava

Jenže, pak si uvědomím, jak funguje mozek a dojde mi, že to není JEN o počtu hodů.

Je to totiž i o pauzách mezi hody a pauzách mezi tréninky.

Protože cílem nebylo naházet nějaký počet hodů, ale cílem bylo vytvoření nervových spojení.

Ano, samozřejmě platí, že kdo bude házet stále dokola a dokola, jednou se to naučí. Ale efektivní tréninky, zaměřené na konkrétní rozvoj skutečného cíle, budou efektivnější. Stejného užitku dosáhnou po kratším čase.

A když si toto uvědomíme, dojde nám ještě jiná věc. Že v tom druhém případě nám zbyl nějaký čas. A pokud ho využijeme také efektivně, klidně k jinému cíli, budeme v součtu mnohem lepší.

Protože o tom to totiž je. Najít efektivní metodu. To že někdo naházel miliony hodů na koš, že odjezdil desítky tisíc kilometrů na kole, neznamená to, že by to nešlo udělat lépe. A platí to i tehdy, pokud to je neskutečně dobrý basketbalista nebo cyklista.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*