Klasifikace zátěžových testů

Obecně lze testování popsat několika způsoby. Od základních principů po složitější rozdělení, dnes si testovací protokoly rozdělíme podle způsobu jejich využití.

 

Testy popisující výkonnost

Tento druh protokolů nám říká jaké konkrétní výkonnosti dosahujeme. Obecně je vztahujeme k něčemu, co má velmi blízko k finální podobě daného sportu. Tedy povětšinou rychlost, výkon, čas či cokoliv dalšího, co má smysl. S rozvojem zařízení a měření výkonu je nejčastějším měřením právě vztah k výkonu. Co vše tedy lze měřit?

VO2Max

Maximální spotřeba kyslíku, kde je obecně přijímanou hodnotou ustálený stav, tedy nikoliv „peak“. Jde tedy spíše o maximální souvislou spotřebu kyslíku. Vzhledem k předpokladu, že výkon je přímo závislý na spotřebě, lze vcelku dobře usuzovat, že vyšší spotřeba znamená vyšší výkon. Pro druh výkonů, kde pracujeme zejména s kyslíkem je to samozřejmě pravda, již tato věta nám ale stanovuje limity tohoto testu. Jen málo říká o všem okolo, což není chyba, jen je třeba si to uvědomit, co že to měříme.

 

Prahové hodnoty

Definice tréninkových zón a tréninkových intenzit vychází z rozdělení tréninku do několika vrstev. Metodik pro zjištění zón je hodně, lze měřit zlomy na křivkách a ty vztahovat právě k výkonu. Tím najdeme populární aerobní práh i anaerobní práh. Otázka je volba křivky, zlomy lze hledat na respiračních parametrech či např. jako „Moxy křivky“ kdy hledáme zlomy na saturaci pracujících svalů. Obdobou je klasický laktátový test. Testovacím protokolem je rostoucí rampa, většinou s velmi krátkých schodem (1-2minuty), který je často velmi strmý (20-30W). Právě nastavení protokolu testu do velké míry ovlivňuje výsledek. Test lze zkončit právě měřením VO2Max.

 

Tvař křivky výkonu

FTP (functional treshold power), CP (critical power) a potenciálně další hodnoty. To jsou všechno parametry křivky výkonu, které lze měřit. Po dobu deseti vteřin máme nějakou kapacitu podávat výkon, nižší je po dobu jedné minuty a ještě nižší po dobu jedné hodiny. Smysl měření těchto hodnot je závislý nejen na sportu ale zejména na disciplíně a o jaký časový úsek se vlastně jedná. Zařadit sem lze ale i například Wingate test, kdy podáváme maximální možný výkon po dobu 30s a měříme pokles výkonu. Obecně hledáme daný výkon po maximální možný čas, vše lze ještě zkombinovat opakování a měřením schopnosti regenerace. To se ale už dostáváme do druhé kategorie testů.

 

Následuje testování nikoliv měřící výkon (pevně a fixně danou hodnotu) ale popisující stav těla a následným výstupem jsou tréninková doporučení. První kategorie testů nám tedy říká, JAK jsme dobří, druhá nám říká, PROČ tomu tak je. Podotýkám, že pro správně vedený trénink potřebujeme logicky oba druhy testů.

 

Spirometrie

Dechové parametry jsou úvodní kategorií a velmi dobře ukazují vztah fyziologických parametrů k výkonu. Je velký předpoklad, že větší plíce znamenají výhodu či zlepšení. Ale nelze absolutně říci o jak velké zlepšení se potenciálně jedná, to už musíme měřit právě první kategorií testů. Stejně tak síla výdechu, rychlosti nádechu i výdechu a všechny další parametry spirometrie nám popisují funkci dechového systému.

 

5-1-5 testy

Test založený na hemodynamice. Opět existuje více konkrétních protokolů s nižším odporem či kratším schodem, základním principem ale je kontrola objemu krve ve svalu a okysličení této krve. Oboje pak ve vztahu k zátěži a odpočinku, které pravidelně střídáme. Nesledujeme absolutní čísla, ale trendy. Celkem nám může vzniknou devět kombinací toho, co se děje ve svalu. Saturace roste, saturace se nemění a saturace klesá – a následně i objem krve roste, je konstantní a klesá. V této „mřížce“ 3×3 pak každý jeden případ rozhodíme ještě na dva – co se stane s množstvím krve, když dojte k pauze. Buď klesne nebo poroste. Celkem tedy základních 18 variant (některé jsou si podobné, jiné mohou nastat jen teoreticky takže jich je méně) popisující vnitřní prostředí těla. Vzhledem k velké provázanosti kardiovaskulární systému na celé tělo pak lze odvodit komplexní limitace (spotřeba, dodávka krví, respirace).

Hybnost & mobilita & technika (+ metabolismu a mnoho dalšího)

Opět velmi specifický pohled na sportovní výkon, tentokrát popisující stav pohybového aparátu. Opět nelze s jistotou tvrdit o kolik dojde ke zlepšení (výkonu) po aplikaci tréninku hybnosti, nicméně dopad je zde individuální a obecně kladný zejména na kvalitu života a sportovního výkonu. Dopady na minimalizaci zranění mají pak význam u některých sportů větší, u jiných menší.

Do této kategorie bych zařadil i nespecifické sportovní testování – délku skoku, dynamika pohybu i koordinace např. při desetiskoku. Obecně i testování rychlosti reakcí či předpoklady pro rychlostní pohyb.

Samostatně pak biomechanika pohybu, kterou lze velmi dobře měnit vlastní efektivitu těla a kde je krásně vidět třeba rozpor mezi vysokým VO2Max testem (z hlediska spotřeby) a dosaženými hodnotami (z hlediska výkonu). Efektivita pohybu je také unikátní vlastností každého sportovce

Každé testování pak lze kombinovat a rozšiřovat do další měřené parametry (třeba i teplota, změny glukózy, či vlastní testování metabolismu) To vše ale už pak patří do druhé kategorie a slouží už spíše jako nadstandard.

Veškerému sportovnímu testování by pak měla předcházet zdravotní prohlídka.

Článek pokračuje několika tipy k zátěžovým testům

You may also like...

Napsat komentář