Není nic většího než MS. Nejen pro sportovce.

Obrovská atmosféra, absolutně nesrovnatelná s čímkoliv jiným, vrchol cyklistiky – to je MS. Ale nejen pro sportovce, i pro mě jako trenéra. A to teď nemyslím přípravu na tento vrchol, ale i vše co se člověk na takové akci naučí, jak ho to nakopne dál a jakou má motivaci se zlepšovat.

Dřív, jen jako trenér SCM, jsem si myslel že akce jako je MS jsou jen dalším krokem za MČR. Takže nijak nevyčítám ostatním, kteří si to stále myslí. Ale z náborových závodů na ČP je to kousek, pak je pár kroků k MČR. Ale k vrcholným akcím je tak daleko, že je to vlastně jiný sport.

Sportovci jedou řádově jiné tempo a ti, kteří jedou na podobné akce poprvé, se nestačí divit. „Jako čekal jsem že se pojede rychle, ale tohle?“ často zazní. A já si zde vždy uvědomím kolik práce musíme v domácím sportu ještě odvést, abychom byli schopni systematicky fungovat na podobné úrovni.

Máme co dohánět.

Na všech frontách.