Polarizovaný model tréninku a jeho problémy.

Na FB jsem se nedávno vyjádřil k jistým tréninkovým metodám. Souběžně se také opět rozjela odbornější diskuze nad konceptem polarizovaného tréninku. První článek po delší době měl být můj dojem a závěr z pátého CykloKongresu, ale vzhledem k tomu, že na toto téma mám zcela jistě pevnější názor, bude to dnes právě o polarizovaném modelu tréninku a jeho problémech.

 

Pojď mi hop. Nejdříve uvedu, že celkově se „v zásadě“ stavím na stranu zastánců tohoto modelu. V čem ale dlouhodobě vidím problémy, to je interpretace. A názvosloví. Možná i zjednodušování, protože při čtení rozsáhlých studií vzniká mnoho šumu právě u nás, reálně aplikujících trenérů. Takže „v zásadě ano“, ale pouze a výhradně právě v kontextu oněch studií. A to nejen o konceptu tréninku, ale i psychologii sportovce či výživě (*).

Pamatujete příběh o železu ve špenátu a jak ho neuvěřitelně zpopularizoval Pepek námořník? Tento příběh má několik úrovní a jedna je vtipnější, než druhá. Většina populace zná tento příběh jako chybu v desetinné čárce. Že se při měření a následném zápise von Wolf prostě spletl (nebo sekretářka) a chybka při zápisu se projevila zvýšenou spotřebou železa. Ten, kdo o příběhu ví více, zná hlubší pozadí. Von Wolf měřil obsah železa ve špenátu v železném nádobí. Vše změřil správně, jen pokud měříte železo pomocí železného nádobí, je vcelku možné naměřit ho desetkrát tolik. Chyba se našla a oznámila velmi rychle, i tak si žila dál ale vlastním životem a tento článek je toho vlastně jen důkazem. To, že Pepek propagoval špenát nikoliv kvůli železu, ale kvůli obsahu vitamínu A, to je už takový úsměvný závěr. A myslím, že u polarizovaného modelu je to trošku podobné.

Příběhy z rodiny Ingebrigtsenů  nebo dalšího norského sportovce Kristiana Blummenfelta, potažmo přednášky Dr. Seilera dělají velmi hezkou reklamu-nereklamu „modifikovanému“ konceptu 80/20. A to jsme jen u Norska. K míře modifikace se ještě dostanu, nejdříve uvedu ale jednu věc.  Myslím že většinová populace má blíže (a předem říkám, že tam počítám i sebe) k makakům a šimpanzům, než k lidem jako je kdokoliv z rodiny Ingebrigtsen. Argumenty těmito extrémními pozorováními mi přijdou jako faul, zejména pokud se bavíme o tréninku běžných lidí.

Pak je tu ještě otázka, o kom se vlastně bavíme. Studie zastánců i studie odpůrců polarizovaného modelu jsou založeny na nějaké testovací skupině. Bohužel nemáme žádnou objektivní a dvojitě zaslepenou studii (a nelze ji mít) o vlivu jednotlivých tréninkových metod na sportovce. Ať už mládežníka či seniora.

Vlivů je prostě příliš mnoho. Do hry vstupuje například zeširoka spor nature vs. nurture, tedy spor jestli je důležitější genetika či prostředí nebo naopak velmi úzce třeba stav střevní mikroflóry. Pro kompletní genetickou informaci z našeho těla totiž potřebujeme znát nejen naši DNA, ale i DNA všech dalších organismů v našem (a na našem) těle. Najednou je už sama o sobě složitá úloha prakticky neřešitelná.

Protože už jen spor o to, co je ten správný polarizovaný trénink mi často připomínají diskuze nad tím, jestli byl už někde nastolen ten „pravý a správný“ komunismus. Ano, trošku jsem to přibarvil, ale celý spor se vede velmi exaktně a přesně, ale pak se vlastně ukáže, že už jen pojmenování je zásadní problém. Reálně se často třízónový model převede na dvouzónový (nad prahem, pod prahem). Jenže pak se ukáže, že se vlastně o práh nejedná a že jde už zde o takové zjednodušení, že se vlastně už ztratila kompletní informace, co chceme vlastně sdělit.

Myslím, že koncept polarizovaného modelu je správný a funkční, pouze se musí praktikovat v kontextu. A od toho jsme zde my, trenéři. Například dnes jsme nechal sportovce vyjet kopec „na dorraz“ hromadným závodem. Opustil jsem myšlenku klidného najíždění kilometrů? Neopustil, ale myslím, že sportovce musí trénink také bavit a občasné zazávodění přinese možná „náklad“ ve formě menší hustoty mitochondrií, na druhou stranu přinese benefity na straně psychologie sportovce. Už jen protože závodník je od slova závodit, nikoliv od slov jako je třeba turistika po krajině : )

Oponenti polarizovaného modelu často používají argument, že sportovci netráví čas v závodním tempu. A ano, to jsem vůbec nezmínil, otázkou je o jakém sportu se bavíme. Reálně velmi podobné sporty jako je cyklistika či běh jsou zde velmi, skutečně velmi daleko. Nicméně, onen bájný a těžko uchopitelný talent – není to právě třeba ( mimo jiné) to, že nemusím trávit v závodním režimu trávit žádný čas? Nebo naopak, není talent právě to, že se nemusím pohybovat v základní vytrvalosti, protože právě výkonnost v tomto prostoru je oním talentem?

 

Každý jednotlivec má svou anamnézu a nevěřím že lze najít svatý grál tréninku pro vytrvalostní sportovce. Vždy to bude nějaký mix metod a každý jeden z nás má tento mix unikátní. Sportovec s historií (a jakou) nebo mladík, který se sportem začíná? Nebo senior, který se sportem začíná? A o jakou šlo historii? I

Mimochodem, proto je potřeba se vzdělávat – najít správné ingredience k onomu mixu. Ale k tomu se dostanu skutečně až s reportem z pátého CykloKongresu.

 

 

(*) tento mix považuji za zásadní. Objet klidný trénink se sladkou snídaní nebo nalačno je dost rozdíl, stejně tak jestli to je po včerejším volnu či tréninku rychlosti. Plus pak v mém pojetí tréninku zastává místo prostředí, kam bych řadil i regeneraci, venkovní podmínky ale samozřejmě i časování. Problematika vícefázových tréninků a jejich řazení je dalším klíčovým prvkem. A u poloviny populace do toho vstupuje ještě jeden faktor a to jedna genetická mutace. Tipnete si? Vážně, neskutečně mocný faktor tréninku u přibližně poloviny sportujících jedinců. Jedna drobná genetická mutace.

Opět odbočím, ale tenhle příběh mám rád. Jednomu trestanci byl snížen trest, protože měl mutaci genu (MAO-A gen). A na stránkách časopisu Nature (to je docela dobrý časopis) se pak rozjela debata, nakolik je člověk odpovědný za své geny. Například existuje mutace (je to ta stejná, jako jsem zmínil na začátku, že ovlivňuje trénink zásadním způsobem), která statisticky způsobuje devět vražd z deseti! Souběžně jsou také šestnáctkrát častěji ve vězení, než nenositelé této mutace. Jméno mutace je chromozon Y. Ano, pokud jste žena, máte naprostou smůlu, protože reálně se Vás vědecké studie netýkají. Bylo by totiž třeba je vztáhnout k hormonálnímu cyklu, což se děje zatím spíše separátně a nikoliv jako součást studií o tréninku. Takže číst nikoliv vliv a efekt HIIT tréninku, ale přidat k němu vše, co jsem zmínil výše.

A to mi nedávno někdo řekl, že bych měl (jako odborník) umět formulovat základní koncepty své práce během tří minut. Přiznám se, že za tři minuty souvislého monologu je umím možná vyjmenovat a jednou větou popsat.

Článek mírně pokračuje tématem budování základní vytrvalosti.

You may also like...

Napsat komentář