Pozornost jako měna

Na vztah mezi rodičem a dítětem či trenérem a dítětem se můžeme podívat čistě ekonomicky. Provádí se nějaká práce a za ní je placeno. Pokud už čtenář děti má, prošel si nějakým rozhodovacím procesem a evidentně se rozhodl dítě mít.

Malé děti máme rádi.

Jejich prací je vlastně jen být. Je to v zásadě velmi jednoduché povolání, nicméně i děti za svou práci chtějí dostat zaplaceno. Nejsilnější měnou, kterou jako rodiče máme, je pozornost. Až později můžeme děti uplácet něčím jiným, většinou nějakou sladkostí či upnutím k televizi. Ale pozornost je nejtvrdší měna, se kterou můžeme operovat.

Můžeme investovat například i do smíchu, kdy se člověk (malé děti zcela jistě) začnou smát, když se na ně smějete vy. Mimochodem, nedávno otevřeli v Anglii kurzy smíchu, kde se právě tento zrcadlový efekt využívá při řešení depresí napojených na Covid. Pasivním úsměvem na dítě se dítě rozesměje a to už rozesměje i Vás. Neskutečně efektivní investice!

Pojďme k té pozornosti.

Pokud je tedy pozornost tak šíleně ceněná, uvědomte si, jak s ní plýtváme. Velmi často kolem sebe vidím odměňování (dávání pozornosti) něčeho, co odměňovat nechceme. Zde je velmi často prapůvod „zlobení“. Pro trenéry a pro potřeby sportu je to neplnění pokynů.

Sportovec dělá „bugr“, klidně si i (nevědomě) ublíží (spadne…) a za odměnu dostane co? Trenér se mu věnuje!  Třeba je to „kartágo“. Ale sportovec, kterému se doma nikdo moc nevěnuje a na tréninku je taková šedivá myš ,může mít klidně tendenci z tohoto průměru vystoupit a začít „zlobit“.

Neustále defekty, pády, špinavé kolo…  to vše může být klidně i „volání o pomoc“. Volání o kousek té pozornosti. Sociální statut lze zvyšovat i právě jistou opozicí vůči rodičům, trenérovi.

 

Celá tahle problematika v zásadě vychází z konceptu bezpodmínečného přijetí a lásky (pro rodiče). Rodič by neměl klást podmínky, kdy bude mít své dítě rád. Byť je často klade – jak často kolem sebe vidíte podmínku „když tohle a tohle uděláš, to budeš moc hodný (potažmo, budu tě mít rád)“.

 

Sport je pak trošku specifický případ, nicméně je fajn uvědomit si, proč se někteří lidé chovají tak, jak se chovají.

Když A, tak i B. Pokud je pozornost odměnou, je cílená ignorace trestem. Nikoliv tedy „kartágo“, ale ignorace je pro některé sportovce tým pravým řešením. Protože pouze ignorováním činnosti, kterou nechceme podporovat, dojde k jejímu potlačení.

Ano, je to složité.

A hodně na hraně, protože se nabízí otázka, kdy už zakročit a začít „to řešit“. Kde jsou hranice, jak je nastavit a jak je vymáhat.

Problematika tréninku spojená s výchovou je totiž neuvěřitelně komplexní. Samotný trénink je vlastně výrazně jednodušší, protože lze omezit na kombinaci intenzit a objemů 😀

O problematice sportovní psychologie dětí, motivace sportovců a jak na to,  si můžete přijít poslechnout 16.11. od 16:00. Registrace k semináři, který vede Veronika Baláková je zde.

Komplexnější teorie je pak samozřejmě i v rámci trenérského školení. Letošní kurz i free vstup na další ročník, online lekce – to vše je součástí.

A základy tréninku jako takového jsou zde v kurzu “Sám sobě trenérem I”.

 

Tak doražte 😊

You may also like...

Napsat komentář