Dnes poprvé na aktuální téma. Jeden z favoritů na Vueltě, Vincenzo Nibali, byl diskvalifikován ze závodu. (video). Nechci rozebírat příliš tento konkrétní případ, spíše se zamyslet obecně nad systémem pravidel a jejich dodržováním.

Nibali měl v zásadě pech, že byl viděn. Kdyby jel v grupetu, kdesi na hranici limitu, tak se na nějaké popostrčení moc nekouká. To že zrovna v tomto případě nešlo ani tak o popostrčení jako spíše o teleport, je už věc jiná. Když se závodníci odrazí od bidonu, dělají to zpravidla v rámci krátkého úseku. Rozhodně se neopouští skupina a mizí za horizontem. Nicméně zažil jsem i situace, kdy závodník nastoupil, aby poodjel odpadlé skupince a za zatáčkou téměř skutečně „nastoupil“ do auta a zmizel nejen za bidon, ale za okno mechaničáku.

Každopádně k tématu viny a trestu. K čemu jsou totiž pravidla? Vtip říká, že se mají porušovat. To je ale omyl, pravidla jsou  od toho, aby se člověk důrazně zamyslel, než je poruší. Tato definice je už o něco blíže reálnému životu, protože staví svět takový  jaký je. A on není černobílý.

Nibali a sportovní ředitel Alexander Šefer prostě vyhodnotil situaci tak, že je vše ztracené. V tom okamžiku se doslova „láme chleba“ a ukáže se, kdo je jaký charakter. Respektive, jak ctí pravidla. A co si budeme povídat, na vrcholku každé společnosti, skupiny či třeba kmene je málokdy někdo, kdo dodržuje bezchybně všechna pravidla.

Nibali dostal pokutu 200CHF, s tím tak nějak určitě počítal. A tuto cenu byl ochoten zaplatit, což je samozřejmé – pokud se na trest díváme jako na obchod. A zde už se dostáváme blíže k myšlence dne. Zatímco v civilní společnosti odsoudímě nějakého toho kriminálního živla do basy a tím ho potrestáme, pomůžeme tím i okolí – protože se v něm vyskytuje o jednoho živla méně. A když to není až tak zásadní živel, musí třeba zametat, uklízet či opět – nějak pomáhat okolí a společnosti. Ve sportu jde ale pokuta do kasičky pořadatele či federace. Trest vyloučení je v zásadě jen u dopigových hříšníků, nebo jako třeba právě zde, při závažném porušení pravidel. Vidíte ten rozdíl? Pořádným trestem by např bylo rozvézt všem v pelotonu bidony. Nebo jako je běžné u mládeže, všem třeba umýt kola 🙂 Protože Nibali nepodváděl ani tak fanoušky, jako spíše všechny, kteří s ním závodili. Případně takový trest dvě stovky dřepů s výskokem – to by ho naučilo! V nejbližším kopci by si velmi rozmyslel jestli mu to za to stálo. A my fanoušci bysme nepřišli o bezva závodníka v tradičně nejnapínavějším závodě v roce.

Obdobně  tomu je u defektů – je víceméně tolerováno dotažení závodníka do kolony mechanických vozidel. Pak ať si závodník pomůže sám. Případně fásne nějakou tu pokutu, s tím jsou ale všichni aktéři smíření. Znám dokonce člověka, který již před etapou chtěl jít za rozhodčními a zaplatit předem. Protože přes ten kopec po startu se mohl dostat pouze a jen s dopomocí. Razantní dopomocí 😀

Trest je to v Nibaliho případě tvrdý, ale z prvního místa skupiny se toto nedělá. Minimálně dres pro největšího Bulhara by dostat měl…