Dnešní článek je o další novince, kterou na tréninku používám. A samozřejmě navazuje na podobný, půl roku starý, článek – Co že to vozíme na nohou?. Dnes tedy o indoor tréninku na ergometrech. Nejde o žádnou recenzi, tu si nechám na jindy, spíše praktické poznámky.

Nejnovějším přírůstkem do tréninkové místnosti na Třebešíně je ergometr Wattbike, který doplnil ergometr Kickr, standardní ergometry a válce. Na několik příkladech si ukážeme jaké jsou v tom rozdíly a co se dá na co využít.

 

Wattbike je standardní trenažér, což s sebou nese standardní nevýhody toho, že to není kolo. Brždění je realizováno jednak magneticky a druhak odporem vzduchu. Výrobce tuto dualitu vysvětluje tak, že magnetem lze simulovat stoupání – nastavuje se konstantní odpor a vzduchovou brzdou se nastavuje „převod“ – což hezky umožňuje požadovaný výkon nastavovat pomocí kadence. Jako bonus pak velmi přesně měří výsledný cyklistův výkon.

 

Kickr je pak standardní ergometr, kam se dává běžné kolo bez zadního kola, elektromagneticky řízený vnější aplikací. V aplikaci (telefon, tablet, počítač…) lze nastavit požadovaný výkon a elektromagnet se už postará o brždění na požadovaný výkon. Trénink tak lze naplánovat dopředu, stáhnout si libovolný „protokol“ či rozvržení výkonu v čase a začít šlapat.

 

To byl jen takový drobný úvod pro čtenáře, který nemá přesnou představu o co se vlastně jedná. V praxi je zde jeden zásadní rozdíl. U wattbike si nemohu nastavit požadovaný výkon, mám k dispozici jen displej s ukazatelem aktuálního výkonu. Oba brzdné systémy pak ovládám manuálně. Mohu ale zaspurtovat na předem neznámý (maxilální např.) výkon, což na Kickru nelze – tam si výkon musím předem navolit. Největším benefitem wattbiku je pak prakticky kontinuální měření výkonu, tedy v každém místě. Díky tomu je pak možné zobrazit, v jakém místě působil cyklista jakou silou – k dispozici je tak detailní mapa techniky šlapání.

 

Začal jsem poměrně rozsáhle, ale pochopení rozdílů v různých systémech je klíček ke správnému použití. Pokud máte v plánu jezdit na konkrétní jedné výkonové hodnotě, je watbike horší volba. Výkon je nutno si nastavovat manuálně. Naopak, pokud chcete spurtovat do předem neznámých hodnot, nebo simulovat lépe reálné šlapání na kole, je wattbike lepší než libovolný elektromagneticky řízený ergometr. Stejně tak, jestli chcete optimalizovat šlapání, na ergometru s reálným kolem to provedete jen velmi těžko. Na wattbike máte čtyři možnosti nastavení posedu jednoduchým upínacím systémem – tedy výška a předozadní posun sedla, stejně pak u řidítek. Desktopová aplikace pak detailně zobrazuje každé jedno šlápnutí, takže je možné velmi efektivně a rychle měnit posed a měnit tak chování těla.

 

Takže víme v čem jsou rozdíly. Teď to nejlepší – co z toho jde vymáčknout?

 

Každý výkon má nějaký limit. V minulosti jsem psal o Moxy monitoru, který velmi dobře měří prostředí v těle a je zaměřen tedy na limit čistě uvnitř těla. Představte si ale, že nemáte kus svalu na noze. Nemyslím přímo handicapované sportovce, stačí nám nějaká ta disbalance. Limitem výkonu bude nejspíše ten nejslabší sval. Jenže jak zjistit, který to je?

Polar view

Díky skutečně prakticky kontinuálnímu měření výkonu na wattbiku je tento přístroj schopen generovat křivku, ukazující aktuální výkon v každém jednom místě při otáčení klikou. Velmi přesně tak určíme, jak obtížně překonáváme „mrtvý bod“ či techniku šlapání. A také velmi dobře tuto techniku ovlivníme!

Nyní odbočka. Bylo změřeno množství „excelentních“ cyklistů a vypozorovalo se nějaké chování a technika šlapání. Myšlenka dne je pak to, že když budeme šlapat jako oni, budeme i stejně (či podobně) dobří. Jistě si uvědomujete záludnost tohoto tvrzení! Dalo by se říci, že dochází k záměně příčiny s následkem. Je totiž velmi obtížné říci, co že je vlastně „správná technika šlapání“. Což platí i obecně, jen velmi málo věcí je definitivních a jasných jak mají být.

Např. velmi dobře změníme úhel největšího záběru pokud budeme hýbat předozadním směrem se sedlem. A velmi dobře změníme tvar křivky, pokud budeme hýbat sedlem nahoru a dolů – každý si dobře dovede představit, že s nízko položeným sedlem budeme šlapat jinými svaly. Jinou silou.

A nyní ta bomba!  Co změřit ten sval Moxy monitorem?

V prvním kroku si sednu na wattbike a velmi přesně analyzuji šlapání. Výsledkem může být buď změna posedu nebo i např. indikace cvičení na posílení konkrétních svalů – protože vidím nějakou dysbalanci. Pak si sednu na Kickr s velmi přesně nastavitelným výkonem – řekněmě na 250W. A pomocí Moxy monitoru změřím jak fungují jednotlivé svaly. No a pak to porovnám s předchozím stavem! Cílem je pak přetížený sval „odlehčit“ a ve finále jet rychleji, případně na této konkrétní jedné zátěži na nižší tepové frekvenci. A i naopak – lze pak cíleně pracovat na posílení méně pracujících svalů.

Kouzla, magie? Kdepak. Jen aplikovaná matematika a věda ve sportovní praxi!