Jaký byl CykloKongres #5 ?
Na sepsání reportu z kongresu jsem si dal téměř čtrnáct dní pauzu. Musel jsem vstřebat několik věcí a upřímně, i několik věcí přehodnotit. Také jsem přemýšlel, jak to sepsat. Jestli decentně, nebo ostřeji.
Když jsem před lety začal pořádat tuto akci, která se nakonec přehoupla i do celého konceptu certifikovaného školení, měl jsem jednodušší cíl. Vychovat si vlastní trenéry, protože jsem začal potřebovat další a další hlavně na tréninky v našem klubu. Také mě osobně chyběla nějaká platforma, kde by se potkali lidé, kteří se zajímají nejen o moderní trendy, ale prostě i o trénink jako takový. Sám rád chodím na různé přednášky, člověk si vždy ujasní svoje postoje a názory a vždy je šance se něco nového naučit.
V posledních měsících jsem absolvoval jeden přednáškový den pořádaný na svazu a pak tento kongres, přednáškový víkend. Už na svazové přednášce mě trochu šokovala jedna věc – z profesionálních trenérů nás tam bylo minimum. Na přednášku (tentokrát z imunologie & sportu) profesora Libora Vítka by se mělo chodit povinně! Stejně jako na přednášku neméně významného lékaře Jiřího Dostala, který hostoval na kongresu. Kongres měl ještě jednu výhodu, možnost návštěvy online.
Sebekriticky uznávám, že nejsem marketingový odborník. Na druhou stranu, propagaci jsem se věnoval a jsem si jistý, že propagaci se věnoval i svaz u svého přednáškového dne. Minimálně okruh trenérů cyklistiky, kteří se v oboru pohybují, musel být zasažen.
Trochu jsem počítal s tím, že jsme nejchytřejší národ na světě a že vše děláme dobře a správně. A proto nebudeme poslouchat někoho, kdo by nám chtěl radit a přitom pracuje ve stejném oboru. Proto nezmiňuji další domácí přednášející, jejichž seznam si jistě umíte rozkliknout.
Proto jsem oslovil přednášející jiného kalibru. Někoho, ke komu nebude panovat takový ten náš přirozený domácí nadhled. Chtělo by to ale někoho, kdo odvede skutečně dobrou práci a bude mít motivaci nám i něco sdělit. Nakonec to domluvil Zdeněk Štybar se svým trenérem. Upřímně a zcela otevřeně, koho jiného už poslouchat, než trenéra jednoho z našich nejlepších závodníků? S motivací k nám do kotliny něco skutečně sdělit?
Odbočím stranou. Stále se řeší výsledek našich sportovců na zimních OH. Řeší se podmínky, financování, sport mládeže a trenéři. Každý už vyslovil názor a CykloKongres byl jedním ze symptomů stavu naší společnosti.
Z profesionálních trenérů, tedy trenérů, kteří se živí trénováním jsem na obou akcích potkal jediného.
Nikomu to nevyčítám, v zásadě si dovedu představit všechny možné důvody „proč ne“. Na druhou stranu, jak je možné, že rodiče netlačí na trenéry?
Jak je možné, že v každé posilovně má kdejaký trenér na zdi vyvěšené certifikáty od všemožných školitelů? Protože po něm klienti vyžadují, aby se vzdělával.
Jak se chceme věnovat vrcholovému sportu, když se o vrcholový sport z hlediska vzdělání zajímají rodiče sami, sportovci kteří trénují sami sebe a jeden reprezentační trenér? (Já jsem na reprezentační post nedávno rezignoval a tím jediným byl Tomáš Konečný, který se připojil online)
A i po čtrnácti dnech je toto moje hlavní emoce, kterou z akce mám. Přestože to byl víkend narvaný přednáškami s přesahem, tak jsem zklamaný ze stavu společnosti. Reálně nevěřím, že je možné cokoliv změnit a dělat dobře, když se nesejdou desítky trenérů u přednášky Veroniky Balákové na téma psychologie dětí. Skutečně jsem si myslel, že je možné obejít šílené posedy, na kterých některé děti jezdí, zpřístupněním přednášek od lidí jako je Jan Dubec či Jan Falge. A že hlavním problémem je skutečně to, že v našem Hobitíně (ano, jsme Hobitín, teď už to vím) si nechceme nechat kecat do práce od krajanů jako je Dostal či Vítek.
Ale neskutečná přednáška Pietera Timmermanse, trvající tři hodiny (!), to byla bomba (a ano, ani nebyla levná).
Takže prosím o jedno.
Jestli máte děti, dotlačte trenéry k tomu, ať se vzdělávají. Kdekoliv, ale je třeba začít. Je to běžné v každém oboru. A nejde o nic míň, než o Vaše děti či Vaše tělo, o které se může starat buď vzdělaný trenér, nebo trenér který stále a dokola opakuje to, co trénoval on sám.
Je to jen a jen na Vás.