Co že to vozíme na nohou?
Pokud jen trochu sledujete trénink sportovců kterým se věnuji, zjistili jste, že občas dávám na web fotky kde moji sportovci na sobě vozí nové „krabičky“ s nápisem Moxy nebo na lýtku s nápisem BSX. Stále čelím dotazům o co jde, takže dnešní článek je na téma NIRS.
Uvažoval jsem, jestli to celé nerozdělit do několika celků, nakonec to bude jeden dlouhý článek, kde se bude přeskakovat z tématu na téma a otevře se mnoho otázek. Některé se pokusím zodpovědět hned, některé později. Každopádně jde o komplexní problematiku, proto vše najednou.
Pokud máte přečtený tento blog, či alespoň části (např. http://www.pohledemtrenera.cz/dogma-zatezovych-testu/, http://www.pohledemtrenera.cz/intervalovy-trenink-i/ , http://www.pohledemtrenera.cz/10/ ) víte, že mám v zásadě odpor k mnoha standardním řešením tréninku. Ač jsem se snažil sebevíc, v zásadě jsem na „technologickém“ tréninku nacházel tolik vad, že náklady spojené s tím, byly tak vysoké, že se to nevyplatilo. Nyní jsem začal používat něco, co dle mého názoru, má obrovský smysl.
Nejdříve prakticky
Při psaní tohoto článku jsem s juniorskou reprezentací na etapovém závodě v Polsku. Co se s tělem děje při takovém závodě, ptá se trenér. Kdo někdy jel podobný druh závodů, ví že to je druh pekla. NEUSTÁLÁ nominačka dopoředu, KAŽDÝ třetí kilometr hromadný pád, prakticky neustále je v pelotonu cítím spálená guma od brzd. K tomu vítr, rozbitá silnice a samozřejmě rychlostní průměr značně šplhající přes 40km/h.
V tomto prostředí má sportovec tep 180 už jen ze stresu. Náhodně vybraný desetiminutový úsek z pohledu výkonu – 12x přestal šlapat (brzda, nulový výkon po delší dobu), 6x zrychlení přes 400W, 3x přes 1000W. Tempo na 200-300W je pak v zásadě vyjímkou v prostoru mezi.
Zjistit co se děje v těle pomocí měření výkonu a tepu tedy prakticky nelze.
Případ druhý – rozjetí před závodem
Největší problematika dnešních dnů, dle mého názoru značně přehnaná, ale budiž. Jak se rozjet? Variant je mnoho a každý „to má individuálně“. Když jsem ale vzal tu krabičku a změřil pár lidí (včetně sebe) našel jsem společné věci.
Případ třetí – finišujem
Sám jsem byl „pocitovým“ druhem závodníka, a myslím že to v zásadě ani nijak jinak nejde. Zkuste si poslechnout třeba mého bývalého kolegu Vojtu Hačeckého (http://www.cykloseminare.cz/onair-34/), který potvrdí že trénuje hlavně podle pocitu. Přečtěte si rozhovor s nějakým excelentním sportovcem a jasně, pomáhá si nějakým zařízením, ale v zásadě trénují všichni podle pocitu – svého nebo lépe trenérova.
Představte si třeba cyklistu a trenéra, postavte mezi ně zeď a nechte trenéra řídit trénink. Trenér má samozřejmě k dispozici standardní ukazatele – otáčky, tep, výkon… může i každou minutu někoho poslat a odebrat laktát a praktikovat akupunkturu. Nevidí ale toho sportovce! Já jako trenér bych byl dlouhodobě v koncích – proto beru trénování online jako v zásadě krádež (http://www.pohledemtrenera.cz/trenovani-online/). Prakticky nejsme totiž schopni zjistit, že sportovec už nemůže!
Nicméně, když jsem si sedl sám na ergometr, zaspurtoval si a už nemohl, přesně jsem tento bod mohl lokalizovat díky měření saturace kyslíkem. Uznávám, není to nijak exaktní metoda, ale na kole mám najeto cca 400 000km a poprvé se mi nějaká technologická vychytávka líbí. Dokázal jsem definovat ten „au, už nemůžu“ bod.
Je to dlouhé? Teprve začínáme!
Příběh se nyní vrací na samý začátek a v časové ose předchází veškerému zhora uvedenému textu. Objevují se titulky „o půl roku dříve“. Hlavní hrdina je veselejší, protože ještě neví co ho všechno čeká.
Na trhu existují dva rozumné monitory svalové saturace kyslíkem. BSX a Moxy, další produkty neřadím mezi rozumné, protože jejich cena natolik převyšuje možnosti využití, že nemá smysl se tím zabývat.
BSX jsem objednal přímo z „jú es ej“, přibalit k tomu mohli ještě Marlbora – marketing mají zvládnutý dobře. Na nohu si natáhnene takový návlek, do něj vložíte malý černý snímač a jedete. BSX má distributora již u nás, takže jsem si trošku naběhl, celnice a tak. Znáte to. Moxy má také svého distributora ale nedostal jsem k tomu takovou hezkou bedýnku, dokonce ani obal ani kablík a vůbec… ani letáček s obrázkem hezké slečny. Marketing je bída. Na druhou stranu, jak jsem později zjistil, distribuční firma je z velké části složena z absolventů SPŠST Panská jako já, takže to bude asi solidní parta 🙂
BSX
Dobíjí se přes dokovací stanici, spuštění měření je možné pouze přes telefon ve kterém je nahraná aplikace. Výsledky jsou pak po měření ihned dostupné v telefonu, po synchronizaci přes dokovací stanici a aplikaci v počítači se vše nahraje na cloud a výsledky pak máte online. Zde je pak možné stáhnout si data v excelu. Zařízení umí chytat i výkon a tepy, což je sympatické a velmi užitečné. Celý systém je navržen pro jednoho uživatele, což může být trošku otravné – telefonní aplikaci se nepamatuje např. více wattmetrů, ale jen poslední použitý. Nutnost odstartovat měření přes telefon vyžaduje synchronizaci s wattmetrem, tepákem a zdržuje to – hlavně když se dané nemůže najít! Někdy jsem váhal mezi tím, jestli to mám celé zahodit, nebo rozšlapat.
Měření probíhá pouze na lýtku, přikládání zařízení jinam vede k jiným výsledkům (rozvedu později).
Moxy
Dobíjí se přes usb kabel, osobně se bojím toho, že se mi konektor po vzoru telefonů zašpiní a snažím se o to pečovat. Ale výše uvedený systém dokovací stanice je určitě lepší a životnost zařízení to určitě ovlivní. Data vysílá přes ANT+ protokol a ukládá k sobě. Desktopová aplikace pak umí stáhnout data ve formátu .csv. Víc to neumí, další SW není dodáván. Osobně jsem nejdříve přepisoval kadenci v jiných programech, Golden Cheetah umí SmO2 (ano to je ona saturace kyslíkem ve zkratce) i zobrazit.
Vlastní krabička není tak cool.
Zatímco BSX se profiluje jako testovací (ve smyslu pravidelného testování sportovce a modifikce tréninku) zařízení, kdy stanovuje různé tréninkové zóny na základě testování, MOXY se profiluje spíše jako „live“ zařízení pro řízení tréninku. Je trochu škoda že už nedodává SW k onomu řízení. Každopádně obě zařízení data vysílají, takže praktický rozdíl v použití být až tak velký nemusí – aplikace BSX v telefonu umí řídit i ergometr, takže testování si řídí sama. Moxy je často používána se SW Peripedal, kde se live zobrazuje graf. Při používání tohoto produktu jsem si ale připadal jak sáňky v létě, protože se, mimo jiné, neustále mění měřítko grafu – na ose X je totiž kompletní čas a nelze to mít jinak…. při delším tréninku to chce pak lupu.
Jak to funguje?
Zapněte si televizi a v nějaké pořadu z nemocničního prostředí (nějaký běží prakticky neustále) určitě uvidíte jak má pacient na prstu kolíček. Není to forma BDSM v nemocnicích, je to měření saturace kyslíku v krvi – SpO2. Prakticky tím lékaři kontrolují životní funkce, protože při poklesu saturace v krvi Vás naloží a velmi rychle odvezou na ARO. To budou takové mety, že se nebudete ani divit – no nebudete, protože asi nebudete při vědomí, že. Při poklesu SmO2, kde měříme o krok dále, tedy nikoliv v krvi ale ve svalu, Vás budou jen bolet ty svaly. Žádná hezká sestřička na ARO se nekoná.
Pak televizi vypněte, vemte si baterku a běžte do koupelny. Zhasněte. Baterku vložte do úst a zapněte. Jen červené světlo prolezlo skrz! Takhle nějak to funguje, kyslík je v těle transportován těmi panáčky (via Byl jednou jeden život – doporučuji pro základní přehled o tom jak tělo funguje) co nesou na zádech bublinky. No a posvícením na tyhle panáčky se nějaké to červené světlo odrazí a podle toho lze změřit, kolik těch bublinek nesou.
Vážně, tohle asi není podstatné, bral bych jako fakt že toto je možné změřit – na tom se obecně všichni shodnou.
Podstatné je, že je to lokální měření – což je jeden ze základních problémů, ale i výhod měření. Neměří to nic jiného, než to co je pod zařízením. Což je nejen sval, ale i tuk, podkoží, kůže… ono je tam toho hodně. Zde se už výrobci obou výše uvedených zařízení neshodnou – jak je výše, BSX měří pouze na lýtku, MOXY kdekoliv. Prakticky je to nejspíše protože na lýtku nikdy moc tuku není. Při měření pomocí MOXY je pak nutné otevřít učebnice anatomie, protože měření je skutečně lokální!
K čemu je to dobré?
Další informace. Nikdy bych žádnou informaci jen tak nezahodil, co když se to bude hodit. Cyklistu si můžeme představit jako nějaký motor, do kterého vkládáme nějakou potravu a ono to pak točí nožičkama. Celé to je takový „black box“ protože poměrně přesně víme jak funguje mnoho věcí v těle, ale vstupních proměnných je hrozně moc – nejen ta strava samozřejmě. Když se pak zaměříme na vlastní fyzický trénink máme dlouhodobě k dispozici informace o rychlosti, převodu a otáčkách. Pak jsme se naučili měřit tep, což byl první pohled na fungování onoho motoru dovnitř. Pak jsme začali měřit výkon, tedy výstup onoho motoru – což nám umožnilo odstínit poměrně hodně okolních vlivů, jako je aerodynamika, posed ale třeba právě i ty otáčky (!). A zatímco měřením tepu se díváme na to jak funguje srdce, měřením kyslíku ve svalu se díváme jinam – je to o kus dále, díváme se na samotný sval. Otázkou samozřejmě je, jak ten pohled interpretovat.
V zásadě jsme otevřeli kapotu motoru a zatímco jsme dříve uměli u auta změřit rychlost, spotřebu a otáčky motoru, nyní se díváme na nějaké jiné místo a ono se tam také něco točí v nějakém rozsahu a ono to má také nějaké vlastnosti. Víme víc. Tak proč se při detailním ladění výkonu motoru neopřít i o tu novou informaci.
Takže krátké shrnutí
Technologie NIRS (to je to světýlko) je osvědčená a léty prověřená technologie. V poslední době se díky miniaturizaci (můj dojem) podařilo dát dohromady zařízení, které je použitelné pro sportovce. Je za tím určitě i poměrně velké výpočetní pozadí, protože se naměřené hodnoty musí nějak interpretovat do jednoho čísla – saturace.
Použitelnost obo zmíněných zařízení je šílená – při představě, že musím párovat s Garminem další zařízení a ono to stále nejde, je pekelná. Protože vše si natáčím na kameru tak musím dobíjet GoPro. Dva Moxy moduly, jeden BSX, Garmin, wattmetr, hrudní pás…. můj počítač má omezené množství USB portů a těch kabelů k tomu je také šíleně moc. Na trénink pak nosím tašku jen se zařízeními. A než se začně trénovat, týden aby se člověk přichystal jen co bude s čím spárované. A ono se to pak nemůže najít! Mimochodem, zkuste si najít na mallorce místo, kde nebude v dosahu žádný ANT+ senzor 😀
SW okolo je pak samostatná kniha, jejíž kapitoly jsou Utrpení a Bída.
Nicméně (bubny výří) mi měření saturace kyslíku ve svalu dává obrovský smysl a vidím to jako něco, co může konkurovat i mému „pocitovému trénování“ – nebo ještě lépe, může ho kvantifikovat! Je to metoda, kterou je možné najít ten „au bod“ a posunout se v poznání o velký kus dále.
Takže v krátkosti, pomocí téměř 2000 slov jsem představil dvě zařízení a mírně popsal že se mi ta technologie líbí.
Final BATTLE – BSX vs. MOXY
Autor si sedl na ergometr, obul tretry a příběh by mohl pokračovat tím jak se rozjel. Nikoliv. Nastavit zařízení, spárovat a pak teprve můžeme šlapat! Telefon s BSX, Garmin s Moxy. Kickr ergometr s tabletem. Hrudní pás se vším. Powertap pedály se vším. Peripedal s Moxy a wattmetrem. GoPro na stativ. Už u na ten ergáč je potřeba napájecí kabel. Nohavička na lýtku je nepříjemná, stejně tak moxy přitejpovaná na noze. Připadá si jako kyborg. Nebo taky blbec, když přichází žena s otázkou jestli se už trénuje.
Watáž stoupá, tepovka také… přichází volnější úsek a na Peripedalu se měřítko tak zmenšilo, že už to postrárá smysl sledovat – chvilka zaváhání, ale co – stopnout záznam a jedeme znovu.
Nakapal jsem pot do klávesnice, ale nevadí.
Ergometr ztratil signál z tabletu, párovací akci musím opakovat. Aspoň se vyčůrám.
Garmin ztratil signál Moxy. Sakra
Párování Moxy s Garminem.
Trénink vesele pokračuje, ale někdo mi volá a telefonní aplikace s BSX padá – přicházím o live data. Dál se sice ukládají do zařízení, ale po ztrátě aplikace se již nelze napojit.
Sundat nohavičku, BSX do docku, opět zapnout a spárovat s telefonem.
A opět můžeme šlapkat!
…..
Mezitím mohla v libovolném zařízení dojít baterie, a to bych to už asi skutečně rozdupal.
Každopádně je to o zkušenostech a po (rozsáhlém) testování na sobě jsem už schopen vše nastavit na tréninku u sportovců tak, abych nezdržoval vlastní trénink. Už jen to že s sebou člověk tahá více věcí zvětšuje prostor na to, že se něco zapomene. Nemám tejp. Ok vzal jsem ale nemám nůžky. Powerbanku, protože něco je vybitého prakticky neustále… Časem sem si stanovil nové pravidlo, jakmile nejsem schopen do minuty vše připravit, spárovat, nalepit atd… jde se od toho a jedeme trénink bez měření. Každá minuta navíc představuje (pro mě jako trenéra mládeže s tréninky odpoledne po škole) přílišnou cenu.
Zpět k tématu, final battle!
BSX funguje nějak zvláštně, doposud v hodnocení vedlo a MOXY bylo jen v provazech. Situace se razantně mění a vypadá to, že nepude o technické KO, ale že BSX půjde tvrdně k zemi. Měření jen na lýtku je takové… když pominu vše okolo – s BSX se hůře lokalizuje ten „au“ bod. Pokud budu tím trenérem za zdí, s BSX dostávám další informaci – nechci jí zahazovat, ale z MOXY dostávám informaci lepší.
Důvodů proč to tak je jsem slyšel a přečetl mnoho a oba výrobci jsou schopni si to své obhájit. Podobně to je u testování wattmetrů, které jsem prováděl (PowerPod – SRM – Powertap) (link FB) – to že to něco měří a grafy vedle sebe vypadají podobně, neznamená že to je prakticky použitelné. U wattmetrů toto vcelu dobře měří normovaný výkon, ale ono stačí si udělat jednoduché T-testy statistické závislosti.
Neuvěřitelně mě drásá ale použitelnost – aktuálně byla vylepšena desktopová Moxy aplikace, takže generuje i .fit soubor krom standardního .csv. Prakticky v tom není úplně zásadní rozdíl, ale alespoň jeden krok ušetřili. Protože Moxy sice vysílá ANT+ signál, ale pokud se sportovec vzdálí od Garmina, ten ztratí signál a už se nenapojí (jestli to umí někdo obejít, rád se přiučím). V garminu se lze tedy ještě spárovat, ale vyžaduje to akci. Na tréninku mi to nevadí, to si pohlídám – ale pokud chci znát závodní data, musím dohlédnout aby sportovec neopustil Garmina. Takže když teď Dan Babor jel excelentně stíhačku v Motole, chodil jsem za ním jak pejsek s kolem, protože Garmina jsem přilepil ke kolu. A teď v Polsku jsem tahal kolo zase za Šimonem Bodayem před startem. A vzhledem k tomu že sportovce při závodě nechci zatěžovat starostí o budíky, je to problém. Občas přijdu o závodní data.
Říci co měří dobře a co špatně si netroufám, tolik jsem to netestoval, abych mohl něco zodpovědně tvrdit.
Tááááák a je to skoro za námi. Kdo dočetl až sem, má za sebou první quest od Modré velryby.
Dál už jen o Moxy.
BSX nezatracuji, ale dál už jen o Moxy, protože krom měření na lýtku přináší mnohem víc. Aktuálně disponuji dvojicí zařízení Moxy. Trochu výše jsem zmínil učebnici anatomie, že? Ona je totiž skutečně potřeba! Totiž vezmete zařízení a jak ho posouváte po těle, ukazuje stále něco jiného – není stehno jako stehno (u cyklistů)! Obdobně jako u tejpování zde vydím obrovský prostor pro 1- chybovost a 2- nesmyslné měření, amatérsky provedené! Skutečně je velký rozdíl kde se měření provádí. Což je ale obrovský benefit! Přesně vědět a znáto rozdíly mezi jednotlivými svaly je přeci bezvadná informace! Třeba nastavení posedu tak dostává nový rozměr.
Článek o desítkové soustavě dostává nový rozměr (www.pohledemtrenera.cz/10/). Informace o optimální délce intervalu lze dostat „live“. Zatím jsem změřil většinu tréninkových metod, dlouhodobě aplikovaných a úspěšných – a trochu je posunul ještě o kousek dál. Ne o moc, to empirické pátrání je přínosné – ale ne zcela přesné.
Hodně ve studiu pomáhá kamera GoPro – velmi rád jí v poslední době používám i na závodech, lze se tak vracet ke všemu co bylo a nyní si např. rozjetí družstev týmu Británie v Apeldoornu rád prohlédnu i pod jiným úhlem (link FB)
Moxy je dle mého názoru extrémně mocné zařízení, skutečně si dovedu představit mnoho použití. Některá zkouším na sobě, něco již v praxi – ale také je zde obrovský prostor pro naprosto mylné interpretace. Občas se zamyslím a zjistím že jsem sice myslel hezky, ale kompletně špatným směrem. Někdy se chce zamyslet dvakrát.
—————————————————————————–
Změnil jsem názor? Nikoliv, já měl pravdu vždycky (jak říká moje žena 😀 ). Ale jistá evoluce tady doufám je. Technologie mohou pomáhat, ale ten trenér stejně bude muset vylézt zpoza zdi. Stoupne si vedle doktora, fyzioterapeuta, psychologa, maséra, mechanika a společně budou ladit motor sportovce. Stále považuji za nejlepší technologickou vychytávku stopky, ale motor si někdy zaslouží i lepší péči.