Hodinovka
Hodinovka (data)
Pokud se podaří, je křivka výkonu vcelku placatá. Specifika dráhy, pevného převodu s techniky jízdy ale trochu modifikují parametry sportovce, které změříme na silnici.
Jak tedy stanovit výkon, na který má sportovec cílit? Neskutečným pomocnikem je analýza spotřeby kyslíku. S tím se samozřejmě nedá závodit, ale následně se data mohou vztáhnout jak na wattmetr tak i na měření teploty těla a saturace svalů. A to už se dá vézt i při ostrém pokusu.
Křivka teploty pochopitelně placatá není, teplota musí růst. Na optimálním výkonu ale poroste relativně plynule a mírně. S charakteristikou svalů z pohledu množství kyslíku je to trošku složitější.
Vlastní rozjezd je vcelku náročný, na cílové tempo se lze dostat buď rychle nebo pomalu, každopádně je zde limited onoho pevného převodu. Tohle dělá se saturací svalů velké divy.
Nicméně zapomínat se nesmí na ty nejzásadnější data – mezičas průjezdů. Nic jiného totiž není tak podstatné, jako výsledky snahy za dané kolo. A to pak porovnat s watty a vším dalším.
Závodní ale i tréninková data z této disciplíny jsou neskutečně zajímavá. Proto se blíží pokračování textu na blogu o dlouhodobém výkonu.
Hodinovka (pokusy)
První pokus, který si pamatuji, je samozřejmě Ondra Sosenka. V poslední době se ale s touhle specifickou disciplínou doslova roztrhl pytel.
U několika pokusů jsem byl, některé jen konzultoval a s některými trenérsky pomáhal. Zjišťoval jsem informace u všech možných sportovců že zahraničí, protože trenérských zkušeností u nás na tohle moc není. Nejen jak vyladit trénink, ale i techniku či rychlost startu a všechny další drobnosti. Tvořím si tak asi největší živou databázi know-how u nás k tomuto sportu. Což je trošku smutné, protože se sportovci řešíme něco, co je už jinde dávno třeba vyřešené.
Mnoho pokusů s hezkým výsledkem bylo i na Třebešíně. U jednoho z nich byla mimochodem “sekera” v technice jízdy cca 300m jen jako najetá vzdálenost navíc. O metrech najeté výšky se pak zmiňovat ani nemusím. Počítá se prostě jen černá čára s bez solidních dráhových schopností lze zahodit klidně i kilometr ujeté vzdálenosti jak nic.
Teď poslední pokus s @janbryxi byl ojedinělý. Celkem dvě soustředění v Polsku a nespočet tréninků na Třebešíně. Nejen v nějakých intenzitách ale i základy techniky jízdy ve vyšších otáčkách. Tady to bylo potřeba, narozdíl třeba od tehdy juniora @matyas_janos, který jako mladý dráhový sokolík zvládal techniku perfektně. Ale už z tohoto pokusu před lety mám první data z @moxymonitor, která se ukazují jako velmi cenná právě při těchto rovnoměrných disciplínách.
Hodinovka (jako taková)
Vzdálenost, kterou ujede sportovec za hodinu. Soupeřem není nikdo jiný, než on sám a čas. Tahle časovka vlastně nemůže skončit téměř nikdy vítězstvím, protože se vždy dá jet rychleji.
A neuvěřitelně to bolí.
Nerozhoduje ani tak výkon jako takový, ale i spousta drobností okolo. Posed w schopnost být složený v té jedné pozici. Ne na silničním kole s možností orazu, ale s pevným převodem. Ten musíte zvolit na centimetr přesně, protože z příliš těžkého převodu se v průběhu závodu nelze vyhrabat. A příliš lehký nelze vydržet.
Vydaná energie také nepatří k nejmenším, možnost občerstvení také není. Stejně jako není možnost svlažit rty.
Technika jízdy musí být dokonalá. Výkon podávány v zatáčce a na rovince se totiž může vcelku lišit, takže se nedá příliš porovnávat schopnost jet nějaký výkon na silnici po asfaltu a na dráze. Krom toho, dráha není úplně rovná. A nikoho nezajímá jako vzdálenost ujede kolo, ale kolik kolik ujede závodník. Není to drobnost!