Rodiče na tréninku – ANO či NE? díl II.

Článek navazuje na čtyři roky starý začátek.

První článek jsem psal z pozice trenéra, rodiče tříleté dcery a organizátora kroužku pro pár desítek dětí. Dnes má kroužek téměř tři stovky dětí, rukama mi prošly desítky sportovců ve věku 15-18 let a moje vlastní děti jsou také o pár let starší.

Původní text bych stavěl jinak stylisticky, obsahově však příliš změn nepotřebuje. Nicméně, doplnit si rozhodně zaslouží.

**** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** **** ****

Proč jsou rodiče na tréninku důležití?

Článek o tom, proč potřebujeme rodiče na tréninku – s důležitým závěrem o inspiraci.

 

U dětí chceme vzbudit lásku ke sportu, to je hlavním cílem a posláním všech trenérů. Menším dětem sport vybírají rodiče, takže tam je zcela jasné, že to jsou oni, kdo musí děti přivést na trénink. Ideálně skutečně přivést, nikoliv přivézt – ale to jsme už ve fyziologii tréninku.

Každopádně, vliv rodičů můžeme rozdělit podle věku dětí. Začněme u nejmenších. Je to jeden z prvních kontaktů, kdy jsou děti „na vše sami“. Jsou to malí sportovci, chodí už do školy či školky, ale trénink je trošku něco jiného.

Přestože s rodiči drandí téměř i desítky kilometrů na cyklostezce, na tréninku se přidává stres. Nové prostředí, noví kamarádi. Některé děti mají problém opustit rodiče, někdy se to odehrává trošku s brekem. Každopádně, někdy je lepší s tréninkem počkat a přijít třeba za měsíc či půl roku. Přemlouváním, slibování a posouváním hranic se nikdy nic nezlepší. K tomu se ještě dostanu.

Rodič je ale pevnou oporou, první kotvou v životě.

Jedním ze základních her, která učí sebedůvěře (a tomu chceme děti učit) je takové to klasické vyhazování malých dětí do vzduchu. V letu dítě nemá kontrolu nad tím, co se děje. Rodič dítě ale vždy chytne a dítě se učí jedné věci – zvládnu to.

Trénink malých dětí pak vytváří obdobnou situaci. Rodič s napětím čeká na svého potomka a ten se těší, až to všechno odvypráví. Není to tak, že by rodič šel pro dítě do školky. Je to naopak, dítě vyzvedává svého rodiče na konci kroužku!

Pro všechny je to stres, ale proto jsou rodiče potřební na tréninku. Nejsou potřeba ani tak na začátku – jsou potřeba na konci kroužku nebo tréninku. Tam je třeba hodnotit a projevit zájem. Tady se bez rodičů neobejdeme!

 

Obdobně tomu je nejen u starších dětí ale téměř i u dospělých sportovců. Přeskočím několik let sportovní přípravy a jsme na závodech. Rodič, který odveze své dítko na závody a vše sleduje je určitě oddán svému dítěti. Jak ale projeví zájem (většinou) po závodě?  „Tam přes ten pařez, tam jsi to měl jet zleva“. Pubertální dítko to samozřejmě ví. Atmosféra v autě houstne.  To druhý rodič, který nic neviděl, ten se může zeptat  a projevit zájem naprosto nekonfliktně – protože je oporou a mladý sportovec si může postěžovat „ten pařez, ten stál pěkně na hovno, půlka lidí se tam smotala“.

Nevyžádaná rada se tomu totiž říká.

A už i malinkaté děti jsou na nevyžádané rady citlivé. Proto má trenér na tréninku svou roli, a rodič zase jinou. Zaměnit ani spojit se to nedá.

 

Nechte své děti růst a dopřejte jim osobní prostor. A prvním prostorem, který jim patří, je prostor na tréninku.

A ano, je to tvrdé. Všichni chceme vidět své děti.

Ale nikdo nesliboval, že rodičovství bude jednoduché. Oprostit se od touhy vidět svého potomka na tréninku je sice těžké, ale věřte tomu, že přijdou ještě složitější věci. A to je zase prostor pro rodiče – pro jejich osobnostní růst. Schopnost důvěřovat vlastním dětem „že to zvládnou“ je také ohromně důležitá.

 

Slíbil jsem ještě tu inspiraci.

Jestli je někdo pro děti „bůh“, jsou to rodiče. Neznají nic jiného a chtějí být jako oni. Což je super! Každý rodič, který chce tvarovat své dítě (naučit ho lásku ke sportu) totiž nemusí nutně tvarovat to dítě. Stačí tvarovat sebe – inspirovat svého potomka. To je nejsilnější a nejlepší cesta.

Jezděte s helmou – neexistuje případ, kdy si jí na sebe nevezmete. Ne kvůli bezpečnosti, ale kvůli tomu, že děti v ní budou jezdit také. Chcete naučit své dítě odolávat závodnímu stresu? Postavte ho na start a ideálně, postavte se tam také. Na Třebešíně pořádám závody a pokud přijdou na start technicky slabší rodiče, trať uzpůsobíme (ženy jely nedávno 800m). Nikdo se nemusí bát těžkého závodu! Ale nechte své děti ať fandí také Vám a vidí, že ne každý vyhrává a že závodit je super! Ale jsou tam i těžké trasy, takže i zasportovat se dá 🙂  (foto z MTB trailů)

 

Příště pokračování s jedním super příběhem o tom, jaké vtipné situace zažíváme s rodiči (my trenéři). A už se nevešlo to posouvání hranic, tam je také hromada funny příběhů. 

 

 

You may also like...

Napsat komentář