Proč netrénujeme správně a proč si trenéři zjednodušují práci

V nedávné poznámce jsem psal o tom, že „téměř“ identický trénink může vést k naprosto jiným výsledkům.

Výchozí předpoklady pro dnešní článek:

Budeme vycházet i z toho, že u zátěže, kde nedochází k „výrazné“ akceleraci metabolismu, funguje Stryd velmi obstojně jako náhrada měření spotřeby kyslíku. Každopádně je i tak vhodná validace a minimálně potvrzení úrovně na porovnávacím testu.

V článku (https://www.pohledemtrenera.cz/vyuziti-moxymonitoru-v-endurance-vykonu/) jsem psal i o využití Moxymonitoru ve vytrvalostním výkonu.

Vytrvalostní výkon nám může omezovat libovolný druh limitace. V tom je totiž koncept limitací zákeřný. Byť je velmi pravděpodobné, že nasvalený sportovec, který cvičí zejména v posilovně je limitován respiračně, důvody pro to mohou být různé. Naopak klasický atletický typ sportovce má většinou blíže k limitaci na straně dodávky. Prakticky lze s jistou mírou pravděpodobnosti použít model z roku 1940 kdy se lidé poprvé rozdělili na tři skupiny – endomorf, mezomorf a ektomorf.

Bohužel, běžného sportovce lze do těchto stereotypních skupin zařadit jen velmi obtížně.

Na základě mnoha měření mohu vcelku solidně potvrdit že nalezená limitace, chování a reakce Thb/SmO2 či respirační parametry z hlediska dvou limitací se kterými se povětšinou u sportovců (endurance, long endurance) setkávám, je pokaždé jiná. Lze najít velmi podobné sportovce z hlediska vnějších projevů (běžci-Stryd, cyklisté-libovolný wattmetr), kteří mají ale rozdílené limitace (dodávka/respirace)

Paradoxně jsem našel i nemálo triatlonistů, kteří jsou limitování respiračně. Osobně se přiznávám, že mě to překvapilo, obdobně jako před časem, že nemalá část hokejistů jsou vlastně vytrvalci a na hokej se vůbec nehodí. O tom ale jindy.

Tady jsem chvíli přemýšlel, jak článek dokončit. Udělal jsem si totiž před časem drobnou studii tréninkových plánů a dospěl jsem k bezvadné variaci na velmi starý „článek 10“ (https://www.pohledemtrenera.cz/10/). Totiž, že plavci například plavou tréninky podle toho, jak je dlouhý bazén. Je to logické, plavat interval na jeden a půl bazénu je takové nešikovné. Trenér si zde ale očividně zjednodušuje práci. Zpět k těm plánům. Dostalo se mi do ruky pár tréninkových programů, plánů…    dokonce jsem si pár tréninkových plánů v TP koupil od trenérů ze zahraničí, protože mě to zjištění začínalo čím dál více fascinovat.

Occamova břitva (https://cs.wikipedia.org/wiki/Occamova_b%C5%99itva ) je myšlenka, že řešení, které je nejjednodušší je často správné.

Moje teorie je taková, že samotný proces psaní plánů online ovlivňuje plány. Prostě buď použiji knihovnu cviků a nemám motivaci to upřesnit. Nebo to naklikávám ale jakmile se moc zpřesňuji, stává se z toho nepřehledný „guláš“. Sloupečkové zpracování tréninku jen velmi obtížně pracuje například s plynule rostoucím/klesajícím zatížením – vzorkování je prostě složité.

Trenéři si dle mého evidentně zjednodušují práci.

Naklikat v TP trénink kde budu stupňovat kadenci za konstantního výkonu s rostoucí tepovky je mnohem těžší, než to napsat.

Teď už se dostanu na tenčí led, porovnávat staré plány je ošidné. Úroveň znalostí byla dříve jinde a jiné tréninkové metody jsou tedy jasné. Ale některé tréninkové metody se zdá se, vytratili. A přestože pro ně vidím použití, myslím že se nepoužívají jen protože se špatně přepisují do nového formátu evidence.

Závěrů může být mnoho, ale ten, který mě nejvíce zaujal je tento:

Některé tréninkové metody vedou „omylem“ ke stimulaci zcela jiných systémů, než které jsou původně plánované.

Populární plány obsahuji zahřívací blok a pak nějaké delší úseky – dobře to vypadá a dobře sto kliká

Zpět k limitacím. Velkým „rozdělovníkem“ totiž je, jak interval začnete. Přestřelený začátek má jiný efekt než gradující tempo. A teď si vemte, že třeba právě Stryd funguje „špatně“  během prvních vteřin. Nebo že na kole začínám s úsek dle wattmetru na tím, že v zadání není kadence tak mi chvilku trvá, než najdu odpovídající převod na požadovaný výkon. Pokud začnu na lehčí převod způsobím si rozšíření cév čistě vysokými otáčkami.

Pokud bych úseky měřil jen přes stopky, informaci o výkonu nemám. Nechci to teď hodnotit, ale díky technologiím došlo k tomu, že jsme výrazně ovlivnili měřený subjekt jen tím, že ho měříme.

Špatně to není, lezení na stromy ničemu nepomůže. Ale je dobré to vědět.

Schválně se podívejte do svých tréninkových plánů, jestli tam najdete členité a neopakované tréninky. Ty které by se dobře psali, ale hůře se klikají. 

You may also like...

Napsat komentář