Proč není vysoké VO2max žádný zázrak?

Začnu od konce, proč MAX? Odpověď na tuhle otázku je v zásadě naprosto jednoduchá a při komplexním chápání světa se i nabízí. Ale schválně, zamyslete se nejdřív, proč zrovna maximální hodnota.

Máte?

Skutečně?

Jako vážně, ono pro další chápání dnešního textu na pomezí psychologie a fyziologie to je důležité. Takže ještě jednou, proč měříme maximální hodnotu?

Odpověď je neskutečně jednoduchá.

Dobře se to měří.

Můžeme vymyslet odpovědi ve smyslu že chceme znát maximální výkon daného systému, můžeme se ptát na celkovou kapacitu, můžeme si vymyslet hodně odpovědí veskrze každá z nich bude správná. Alespoň předpokládám že čtenář tohoto blogu vygeneruje dost správných odpovědí. Ale ta nejsprávnější je ta, že se to dobře měří.

Protože třeba pro měření celkové kapacity systému potřebujeme znát nejen maximální hodnotu, ale i minimální. Jenže právě ta minimální se měří blbě. Ano, blbě. Ani ne tak špatně, ani ne tak obtížně, jako skutečně blbě – protože my tak nějak dost dobře neumíme ani definovat, co vlastně chceme měřit. Klidovou spotřebu kyslíku ráno? Ve spánku? Při sedu či při lehu? Na kole, když nešlapu?

Pokud neumím definovat spodní limit, těžko mohu chtít změřit celkovou kapacitu.

Maximální výkon? Reálně je to jako znát maximální rychlost auta.

Pamatuji si, že na základní škole jsme se s kamarády bavili, do jakého čísla mají „naše“ auta tachometr.

Tenkrát jsme si mysleli, že to auto tou rychlostí skutečně umí jet. Dnes už vím, že je vcelku jedno, jakou rychlostí umí moje auto jet. Limitem není vůbec auto, limitem je to, že jezdím po D1. A když přijedu po D1, tak musím Spořilovskou a limitem je to, jestli nestojí v levém pruhu kamion. Pak mám při cestě na Třebešín trojici pruhů pro bus a finálně se vždy najde nějaká ta rozkopaná křižovatka.

Tímto bych chtěl poděkovat směrem na magistrát, děláte do dobře. Na kole těch 30km ujedu někdy rychleji.

Zpět k VO2max.

Měření této hodnoty je výborný sluha ale zlý pán.

Je to jedinečná možnost, jak změřit účinky tréninku na kondici kardiovaskulárního systému. Hodnocení účinků tréninku na výkon jako takový, to je naprostý omyl. Jenže sportovce reálně zajímá jen a pouze onen výkon.

Fickova rovnice popisuje, jak funguje VO2max a kde vlastně vzniká. Násobíme srdeční výdej s rozdílem arteriovenózní koncentrací kyslíku. Tedy výdej se spotřebou kyslíku ve svalu.

 

http://pfyziolklin.upol.cz/?p=6719

https://slideplayer.cz/slide/5620833/

 

Nic o výkonu jako takovém zde není. Jde o funkční měření, nikoliv výkonové měření. Pokud tedy zlepšíme či zhoršíme hodnotu VO2max, dopad na výkon může být na obě strany. Ano, ve většině případů je nárůst VO2max spojený s nárůstem výkonnosti, závislost však není úplně stoprocentní. Nejde ani tak o přílišný nárůst VO2max, jako spíše o neefektivní trénink – kdy se zaměřujeme na funkci jednoho systému, jen protože se dobře měří. Nikoliv pak na výkon celku.

 

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/31829830/

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/2022559/

V těchto textech se pracuje právě s myšlenkou přílišné „maximalizace motoru“. Příkladem budiž často opakovaný Oskar Svendson, kterému bylo naměřeno VO2max 97,5ml. Ve druhé zmíněné studii se píše, že je velmi pravděpodobné, že vysoké hodnoty VO2max jsou neslučitelné s vynikající ekonomikou běhu. To je extrémně důležité!

Často na přednáškách říkám, že přínosem Covidu (ano, najít něco pozitivního se dá na všem), je znalost exponenciální křivky. Teď už můžeme i laikům cokoliv vysvětlovat s popisem právě této křivky. U ekonomiky pohybu je to pak velmi důležitý myšlenkový koncept.

Totiž, stres který vyvoláme nějakou zátěží, není lineárně závislý na dané zátěži. Zrychlit z 200W na 210W je lehké, zrychlit z 500W na 510W je už trošku složitější. Tady je to obdobné, pracovat s motorem o „velikosti 60ml“ je výrazně jednodušší, než mít motor o „velikosti 97ml“.

Tady bych se pak ještě pozastavil nad ještě jednou důležitou věcí – měření VO2max se udává v mililitrech na kilogram hmotnosti! Nemusíte ani tak zvednout srdeční výdej, jako zhubnout, pro vysoká čísla. Představte si ale tu „velikost“ motoru u velkých lidí, jak obrovské množství kyslíku musí transferovat do svalů. A pak je tu ještě jedna odbočka z odbočky, ten kyslík musíme i spotřebovat, ale to jsme u kurzu fyziologický limitací. Pojďme zpět.

Michael Joyner psal již počátkem devadesátých let, že první maratonec, který uběhne trasu pod dvě hodiny bude mít velmi vysoké VO2max, nikoliv však z říše snů. Bude mít ale ZÁROVEŇ excelentní ekonomiku běhu! Tady jsme trošku na poli statistiky a debatě nad tím, co je talent. Vynikající sportovci jsou vynikají, protože mají nějakou anomálii.

Vysoké IQ je také velmi raritní – hodně vpravo. Statistika je neúprostná a je tedy velmi nepravděpodobné, že by Kipchoge měl IQ 140 – četnost jeho anomálií by se musela násobit s minimální četností výskytu IQ 140. Je to jako s hodem kostkou, což jsem už psal vcelku nedávno. ( https://www.pohledemtrenera.cz/uspech-neuspech/ )

Těch anomálií jsem u reprezentantů v cyklistice naměřil dost. Někdo má anomální strukturu svalu, někdo anomální fungování srdce a někdo je neuvěřitelně odolný po psychologické stránce. Někdo má právě třeba vysoké VO2max, jiný neuvěřitelnou ekonomiku pohybu. Naměřil jsem strukturu svalu u sportovce ve věku 15let takovou, jako by mu bylo 30. Naměřil jsem takové VO2max, že se zdráhám to napsat, protože mobilní VO2master není stoprocentní. První měl ale bídný srdeční výdej a druhý je schopný mi téměř spálit můj Core senzor, jak se přehřívá. Každopádně jsou to oba talenti. Ojedinělé pozorování.

Pokud chceme ale zaběhnout maraton pod dvě hodiny, musíme najít minimálně dvě anomálie najednou! Je to něco jako výhra ve sportce, statisticky to je velmi nepravděpodobné. Jenže zrovna Eliud Kipchoge má nejen VO2max na úrovni 78 ml/kg/min ale ještě má ekonomiku takovou, že spotřebovává o 0,2ml kyslíku méně při nejvyšší rychlosti.

https://inscyd.com/article/2019-9-26-physiologyeliudkipchoge/

Zatím nejdokonalejší optimalizace a vyvážení mezi velmi vysokou hodnotou VO2max a velmi vysokou efektivitou. Ani jedno však „nijak“ nevybočuje do říše snů. Vybočuje, a to velmi, právě statistická nepravděpodobnost kombinace obou těchto jevů.

Náš podávaný výkon je tedy nejen o velikosti motoru jako takového, o najetých kilometrech či odposilovaných hodinách. Je to hodně o efektivitě. A vzhledem k tomu, že už známe tu exponenciálu, také víme že se potřebujeme pohybovat v co nejnižších hodnotách. Ať už je to vybalancovaná technika šlapání, kdy šlapeme nejen přední stranou stehen ale efektivně umíme použít i hamstringy či gluteus. Efektivně dýchat a snížit práci dechových svalů. Minimalizovat aerodynamický odpor a neplýtvat energií. Ale třeba i snížit práci horní poloviny těla, což je zase vcelku zábavná věc. O tom všem (a nejen tom) je efektivní trénink.

 

Tématu teploty se budu věnovat i na kongresu

 

V pokračování článku se podíváme na to, jak se prakticky zaměřit na efektivní využití VO2max s použitím wattmetru na kole i Strydu při běhání, trošku do toho zapojíme i měření tepla přes Core senzor i měření glykémie přes SuperSapiens.

 

 

You may also like...

Napsat komentář