Klasická rampa (neplánovaně)
pracující sval – zelenomodrá křivka ukazuje kontinuální pokles (kontinuálně roste výkon).
Co se děje v těle při klasickém rampovém testu? A co z chování našeho těla můžeme vysledovat?
Všichni čtenáři tohoto blogu jistě znají laktátovou křivku. Křivku, která zobrazuje pohled na sval z hlediska energetického krytí. Díváme se na laktát a ze stavu kdy ho nevidíme se dostáváme do stavu, kdy ho vidíme stále čím dál víc.
Na stejnou věc se ale můžeme podívat i z druhé strany mince. Začínáme na obrovské hromadě kyslíku kterého vidíme hodně a sledujeme, jak mizí.
Otázkou, jestli a jak lze nahradit laktátový test jiným testem, klasickou rampou s monitorováním kyslíku, jsem věnoval v překladu studie. Nicméně, nemusíme se dívat jen na pracující svaly či hladinu laktátu (která je vztažená k pracujícím svalům).
Podívat se můžeme totiž i někam jinam, podívat se můžeme na nepracující svaly.
To je místo, kam nám proudí stejná krev jako do pracujícího svalu, jen měření není ovlivněno vlastními stahy pracujícího svalu.
„Zlomy“ či „prahy“ které najdeme na Moxy křivkách jsou na velmi podobných místech jako na laktátové křivce. Ono to je trošku logické, nicméně nejde o zrcadlové křivky. Myslím zrcadlově otočené, mají trošku jiné chování a průběh.
Teď ale k tomu zajímavějšímu. Kdy toto měření udělat a k čemu je dobré ?
Vliv rostoucího výkonu se na nepracujícím svalu ukáže až později (časové měřítko i celkové měřítko odpovídá prvnímu obrázku)
Klasickou laktátovou křivkou hledáme často nějaké zóny, kde trénovat. Moc dalšího z laktátové křivky vysledovat nejde, protože nám často chybí jiné podstatné informace (třeba krevní glukóza přes Super Sapiens se hodí) vztažné k „životnímu“ cyklu laktátu v těle.
To „životní“ cyklus kyslíku nám poskytuje více informací – máme data (!) z více míst. Víme kolik ho vdechujeme, víme kolik ho máme v různých svalech na těle.
A to je reálně motivací dnešního článku.
Přišel totiž sportovec na trénink. Cílený respirační trénink, řízení moxymonitorem. Jenže ouha. Z nějakého důvodu se nedařilo naplnil předpokládaný tréninkový protokol. Trénink se tedy ruší! Situace lze ale využít a provést krátký rampový test.
Proč?
Protože z posunu křivek, ze změny chování kyslíku v těle, lze vysledovat to co tělo vedlo k selhání. Najít to, co je skutečnou limitací daného těla. Protože takové to hledání limitací je většinou dost obecné. Dnes je to naopak velmi přesné hledání.
Proto je potřeba získavat často data nejen z pracujících svalů – navázání na výkon je až příliš jasné. Pokud máme nějakou otázku, potřebujeme znát doprovodná data. Z kombinované informace lze odhadovat i vliv srdečního výdeje, na což je potřeba nezapomínat na důležitou informaci o tepu.
Mimochodem, v tomto testu jsme měřili i teplotu přes Core senzor. A pokud nám dýchací svaly naznačily, že dnes nepracují (Moxy + info o ventilaci) tak nám samozřejmě chybí nějaký ten kyslík na pracovišti. Opět kombinovanou informací se dostaneme k systému chlazení – to nás nepustí dál. Takhle budeme pokračovat dál a dál až se dostaneme k doslova bombastickému závěru:
V reálu máme krásný testovací den, ve kterém zjistíme, že těch včerejších pět hodin na kole bylo moc. A že sportovec měl více pít.
A o tom to je.
Vědět co se v tělě děje a trénink podle toho zařídit.
Pokračování článku bude o tom, co zajímavého lze zjistit z měření na zádech.
Ano. Na zádech.
